British Film Institut na rozcestí


Začátkem roku představil British Film Institut materiál s názvem A Good Time For Action!, který naznačoval předpokládané směry budoucího vývoje této instituce. O názory na nové plánované změny byli požádáni i zainteresovaní odborníci a také široká veřejnost, která měla na internetových stránkách BFI možnost se vyjádřit.

A Good Time For Action! obsahuje principy a priority, kterými by se měl vývoj BFI v následujících letech až desetiletích ubírat. Původně jsem se nechtěl tímto tímto materiálem podrobněji zabývat. Jde přece jen o věci, které jsou českému divákovi poměrně vzdáleny. Nicméně následující dění mě donutilo se tomuto tématu přece jen krátce věnovat. Stručně řečeno, podle A Good Time For Action! by se měl v následujících měsících až letech BFI postupně restrukturalizovat k jinému typu instituce. Text je plný vzletných slov typu „větší využitelnost“, „efektivnější management“ ap. To vše by samozřejmě nebylo nic špatného. Ovšem skupina zainteresovaných osob se v následné reakci k těmto změnám naopak prudce ohradila a poukázala na nebezpečí podobných kroků. Jejich protestní sdružení „Curatori Lucis - Guardians of the Light“ (alias Strážci světla) na své webové stránce Film Archive Action shromažďuje argumenty proti „ohrožení britského národního dědictví“ (jejich prohlášení je zde v dokumentu PDF). Zatímco text A Good Time For Action! je poměrně obecný, argumentace „strážců světla“ (bohužel se nepodepisují, protože údajně pocházejí z oborů, kde by to mohlo být chápáno jako pracovní nekázeň!) vychází patrně z bližší znalosti věci, neboť zmiňují některé z plánů, jež A Good Time For Action! neobsahuje. O co jde?

Podle prohlášení na Film Archive Action se v rámci úsporných opatření (jak vidíte, nejde jen o český problém) BFI rozhodl k redukci řady svých aktivit, některé by se dokonce měly rušit či předat do správy jiným subjektům. Jak se zdá, výsledky a reakce veřejnosti autory hlasovací akce zcela zaskočily. Naprostá většina plánovaných změn byla totiž ve svém principu odmítnuta, mnozí publicisté, kritici či filmaři buší na poplach. Změny by se měly týkat několika oblastí, přičemž kritické reakce shrnují problematiku „restrukturalizace“ a možných rizik do pěti bodů:

a) hrozí rozpuštění jedné z největších světových sbírek filmových a televizních materiálů do několika izolovaných sbírek
b)je pravděpodobné omezování množství nových přírůstků
c)pravděpodobně dojde k minimalizaci přístupnosti sbírek
d) vytvoření nového systému organizace a řízení povede v zásadě jen k větší byrokratizaci
e) v případě ponechání současné sbírkové kolekce jako národního dědictví je možné omezení přístupu jen pro vybrané instituce.

Součástí změn by mělo být i převedení knižního fondu BFI do správy nějaké vzdělávací instituce.

Možná si říkáte, proč se zde o této problematice, zdánlivě čistě „vnitrobritské“, zmiňuji. Inu, důvodů je několik. Předně mi tato situace vzdáleně připomíná léta 1992-1993, kdy u nás probíhalo "řešení otázky autorsko-právních a finančních problémů v oblasti kinematografie, spojených s filmy vzniklými před rokem 1989. „Řešení“ se sice nalezlo ve vytvoření Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (zákonem č. 241/1992 Sb.), na který později přešla autorská práva výrobce českých celovečerních filmů uvedených do distribuce od 1.1.1965 do 31.12.1991 a vzniklých za státní prostředky (§ 13 zákona č. 273/1993 Sb.). Filmy uvedené do distribuce od 11.8.1945 (znárodnění kinematografie dekretem presidenta republiky) do konce roku 1964 obhospodařuje Národní filmový archiv Praha. Na filmy z let 1965-1991 pak bylo smluvně svěřeno „právo obchodního využití“ (čili ne autorská práva výrobce, ta vlastní pořád Státní fond!) nejprve společnosti AB Barrandov a. s., poté - a to trvá dosud - společnosti Ateliéry Bonton-Zlín a. s., která má odvádět do Státního fondu zisk z obchodování po odečtení své provize (ovšem činí-li tak, na to se musíte zeptat jinde). Tyto smlouvy uzavíral zákonný správce Státního fondu, tj. Ministerstvo kultury ČR. Druhým důvodem proč se zde o BFI zmiňuji je vědomí, že sbírkový fond BFI patří mezi největší svého druhu na světě (a patrně je největší v Evropě - obsahuje na 274.000 filmů, přičemž nejstarší je z roku 1894, a 210.000 televizních programů) a BFI byl z tohoto titulu také významným vydavatelem řady archivních snímků na elektronických médiích (VHS a DVD). Pokud budou redukovány jeho aktivity jen proto, že se musí šetřit, s největší pravděpodobností se budeme moci rozloučit i s řadou potencionálních edic filmů na DVD, protože jejich vydávání bude daleko více podřízené komerčnímu efektu. Jak to pak může dopadnout si můžeme sami ověřit na situaci s vydáváním vrcholných děl naší domácí kinematografie.

[Na Nostalghia.cz publikováno 14. 6. 2004]



* * *
TOPlist


© 2002-2024 Nostalghia.cz
© 2002-2024 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]