|
Recenze DVD: JEŘÁBI TÁHNOU
| ||
|
JEŘÁBI TÁHNOU (The Cranes Are Flying) Rusko 1973, 115 min. DVD - Region 0 Criterion Collection (2002) čb, 1.33:1, ruské mono DD 1.0, anglické titulky Katalog. číslo: CRA 040 ISBN: 0-78002-568-7 UPC: 0-37429-1680-2-8 K filmu Michaila Kalatozova JEŘÁBI TÁHNOU mám zvlášť nostalgický vztah. Když jsem ho před mnoha a mnoha lety, ještě ve své „středoškolské epoše“ poprvé viděl, byl pro mne něčím neskutečným. Byl pro mne vlastně prvním ruským filmem, který mi ukázal, že na východ od nás se netočí jen výpravné historické velkofilmy a hrdinské válečné epopeje. A obdobně jako ve stejné době některé Vláčilovy filmy mi právě JEŘÁBI TÁHNOU zprostředkovali první letmý dotyk se skutečným filmovým uměním. Po zlomovém roce 1953 se v Rusku i v oblasti filmu projevilo určité uvolnění. Nejednalo se o nic převratného, ale filmoví tvůrci tehdy dostali možnost více rozvíjet své inovační přístupy a nápady. Jedním z nich byl i Michail Kalatozov (1903-1973), původem Gruzínec, který u filmu v „čase Jeřábů“ působil již téměř 30 let, ale kromě jednoho poetického dokumentu o Kavkazu z roku 1930 se nejednalo o nijak výrazné počiny. V roce 1957 pak společně s kameramanem Sergejem Urusevským stvořil dílo, které nejprve získalo Zlatou palmu v Cannes (1958) a pak vstoupilo do dějin. Dnes je považováno za klasiku, která utvářela filmový jazyk druhé poloviny 20. století. JEŘÁBI TÁHNOU působí dodnes v dobové sovětské produkci jako zjevení. Kalatozov zde dokázal proměnit snad všechny složky filmového vyprávění, přičemž jako podklad použil celkem běžný, emotivně laděný milostný příběh velké lásky (divadelní hra Valentina Rozova Zůstávají živí), kterou navždy ukončila válka. Ať už se při sledování filmu soustředíte na cokoliv - kameru, hudbu, střih, vedení herců i zpracování námětu - všechno je použito naprosto originálně a přitom spolu organicky souvisí. Mistrovskou prací je samozřejmě kamera, kterou Urusevskij dokázal použít způsobem v sovětském filmu do té doby nevídaným. Využití natáčení z ruky nebo kombinace jízd a zavěšení kamery na ramena filmařského jeřábu, výrazná kompozice záběrů do hloubky podle diagonály, natáčení podél různých os, kontrasty podhledů a nadhledů - to vše dává řadě scén neobvyklou dynamiku a expresivitu. Stačí shlédnout jen úvod filmu - Borisův běh do točitého schodiště, který je snímaný stoupající kamerou, neustále se otáčející kolem své vlastní osy - a hned je vám jasné, že máte před sebou pozoruhodné dílo. Ruční kamera, která se v sovětském filmu teprve pomalu prosazovala, zde dokázala divy. Například kompozice a snímání celé scény po vybombardování Veroniččina domova (nezapomenutelný, téměř dalíovský detail hodin visících v prostoru), strhne diváka svou dynamikou i obrazovou expresivitou. Téměř až k hranici experimentálního filmu (v dobovém kontextu) pak sahá dramatická sekvence běhu s lokomotivou. Jako další nabourané klišé je možné chápat i celé pojetí válečné tématiky, nahlížené pohledem mladé dívky, marně čekající na svého milého a nakonec se provdavší za jeho bratra. K výraznému účinku zde napomohl skvělý herecký výkon Taťány Samoljovové, která v té době ve filmu teprve začínala (jistě je zajímavé podotknout, že jejím otcem byl Jevgenij Samoljov, herec, který účinkoval v Dovženkově eposu ŠČORS). Její zjev přinesl na plátno nevšední typ dívky - romantické, energické a s nevšedním sexepílem. Jistě by šlo vznést k filmu i několik výhrad, týkajících se poněkud schematického pojetí některých postav (bratr Mark, nadaný umělec a intelektuál, u něhož se projeví výrazné charakterové vady), režijního řešení některých scén (zejména zlomová sekvence Markova naléhání na Veroniku, které se odehrává za plného bombardování, působí sice efektně, ale poněkud divadelně) či obrazového pojetí snových pasáží, plných obrazových prolínaček a detailů obličejů nasvícených bodovým reflektorem, tedy reziduí filmového jazyka, proti němuž stojí většina obrazového pojetí filmu. V celkovém kontextu se ale jedná o natolik nevýznamné záležitosti, že celek filmu je naprosto převáží. DVD, které v roce 2002 vyšlo v řadě Criterion Collection, přináší film tak, jak jsme u produkce tohoto vydavatele zvyklí: v perfektní obrazové kvalitě a s kvalitně vyčištěným a restaurovaným zvukem v původním mono. Obraz ve fullscreenu 1.33:1 je vysloveně nádherný, téměř bez jakýchkoliv nečistot, dokonale světelně i kontrastně vyvážený. Criterionům se podařilo získat kvalitní podkladové materiály, v přiloženém bookletu se uvádí, že pro potřeby digitalizace vyrobil Mosfilm novou kopii z originálního negativu. Zvuková stopa nepostrádá dynamiku, je tam všechno tak akorát (znalci filmu jistě ví, že tvůrci experimentovali i s hudební a ruchovou složkou) a přestože zní jen z jednoho reproduktoru, dokonale souzní s obrazem. Samozřejmě je zbavena všech nežádoucích šumů a lupanců; pracovalo se na ní s 24 bitovou technologií. Disk je bonusů prostý - i když ne tak docela. V hlavním menu jsou jako podklad použity fotografie z filmu, které se postupně a plynule proměňují a vytvářejí tak vlastně jakousi osobitou fotogalerii. Jediná uživatelská volba se týká zapnutí či vypnutí anglických titulků. Závěrem nemůžu opomenout důležitou informaci. V roce 2000 vydalo film na DVD také konsorcium Ruscico (katalogový list). Neměl jsem možnost jej vidět, ale jak napovídá zkušenost s jinými disky z Ruscica, bude jistě také kvalitní. Ruské DVD navíc obsahuje několik bonusů, které na americkém disku nejsou. Pro koupi Criterionského vydání ale z mého pohledu hovoří jedna věc: to ruské má původní zvuk přemíchaný do prostorového DD 5.1, tedy něco, co se mi jeví u starých filmů jako cizí element. Vždycky mi bude milejší restaurované DD 1.0 než hokus pokus do DD 5.1, který bude i při mimořádné kvalitě vždy jen novým experimentem. A pokud zrovna nejste náruživými sběrateli bonusů (na ruském DVD najdete rozhovor s hercem Alexejem Batalovem, dokument o T. Samoljovové, dokumentární záběry z vojenské přehlídky na Rudém náměstí v roce 1941, filmografie a fotogalerii), doporučuji raději koupi amerického vydání. Nepotřebujete navíc ani speciální přehrávač - Criterioni vydali disk bez regionálního kódování, takže jej přehrajete na čemkoliv. 
[Na Nostalghia.cz publikováno 7. 9. 2003] | |
* * * | ||
| ||
|
| ||
|
© 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |