|
Recenze DVD: STROM NA DŘEVÁKY
| ||
|
STROM NA DŘEVÁKY (L’Albero degli Zoccoli) Itálie 1978, 179 min. DVD - Region 2 Zóna - Aerofilms 2006 Ediční řada: Netuctové filmy bar., 1.33:1, bergamský dialekt DD 1.0, italský dabing DD 1.0, české titulky (vypinatelné) Bonusy: rozhovory s E. Olmim Bylo to jako namalovat matčin portrét a O zvuku Stromu na dřeváky (u obou české titulky), fotogalerie Úvodem malé sdělení: předem se omlouvám všem, kterým tato recenze bude připadat příliš (nebo výhradně) emotivní a impresionistická. Činím tak vědomě a zcela záměrně.Když jsem tuto recenzi začínal psát, přemýšlel jsem mj. i nad tím, proč jsou mezi mými nejoblíbenějšími filmy často navzájem velmi rozdílné tituly. Po nějaké době jsem si pak uvědomil, že i mezi nimi mohu rozlišovat a to nejen podle žánrů. V mé privátní antologii jsou např. tituly, k nimž se vždy rád vracím, leckdy třeba jen pro nějakou scénu, sekvenci. Jsou tam i filmy, které nepotřebuji vidět často a mnohdy mi stačí i jen blažené vědomí o jejich existenci a shlédnutí třeba jednou za několik let. No a pak jsou mezi nimi i filmy, které září doslova zásvětním světlem, filmy k nimž se neodvažuji přistupovat jinak než s pokorou a očištěním, filmy, jejichž shlédnutí nemůžu „odbýt“, protože každá jejich projekce je obřad. Z takových filmů cítím dotyk Boží vůle a věčnosti. Pro leckoho jsou to možná velmi silná slova, já se naopak obávám, že tuto „kategorii“ popisují velmi slabě, ale sám nevím, jak jinak to vyjádřit. Právě filmů z poslední skupiny je v mé privátní antologii nejméně. STROM NA DŘEVÁKY patří mezi ně. Vzpomínám si na své první setkání s tímto filmem, na jednom filmovém semináři, když jsem se po téměř třech hodinách projekce probral do reality rozsvíceného kinosálu a měl jsem dojem, že jsem zažil znovuzrození. Že jsem náhle někdo jiný, že svět kolem mne je jiný, protože proměněný, skrze duchovní zážitek. Takové setkání s filmovým dílem člověk zažije jen párkrát za život. STROM NA DŘEVÁKY mi od té doby zůstal v paměti skoro celý. Možná ne detailně scénu po scéně, ale zůstal ve mě celým svým duchem. Otřásl mým viděním světa, sebe sama a jako takový jsem s ním srostl. Od té doby jsem Olmiho dílo viděl ještě několikrát, ale v paměti ho mám už navždy jen z té první projekce. Ermanno Olmi (1931) natočil STROM NA DŘEVÁKY ve svých 47 letech jako fascinující, místy téměř dokumentární kroniku života na malé venkovské zemědělské usedlosti v kraji kolem severoitalského Bergama (blízko Milána) na konci 19. století. Jako autor námětu, scénáře, režisér, kameraman a střihač se ponořil do starého, povícero zapomenutého světa, v němž lidé žili po celé generace stejně, v souladu s přírodou, s Boží bázní i úctou, s vědomím sounáležitosti se zemí. Téměř tříhodinové dílo obsahuje minimum dramaturgie, o to více je v něm hmatatelná realita. Olmi nechtěl natočit film pro film, chtěl Stvořit (ano, „Stvořit“) svět dávno minulý, vrátit se ke kořenům svým (pochází právě z bergamského venkova) i obecně lidským. Jak sám přiznává, podstatnější pro něj i celý tvůrčí štáb včetně „herců“, kterými byli obyčejní prostí venkované, „hrající“ jen to, co po celý život běžně dělali, bylo toto Stvoření a pobývání v tomto Stvořeném, čili samotný proces natáčení. Z tohoto pohledu je logické, že mimořádný úspěch filmu (Zlatá palma aj.) na tvůrce nějak zvláštní dojem neudělal. Pro ně bylo podstatnější, že se během práce na filmu dotkli věčnosti, prchavé esence podstaty života, kterou snad ani nelze vyjádřit slovy a lze ji jen vycítit. Matně se mi vybavuje např. oslík Baltazar v Bressonově slavném filmu A CO DÁLE, BALTAZARE - prostý, upřímný, pokorný, v kontrastu s lidským pinožením jediná duchovní bytost. Podobně je to myslím i se STROMEM NA DŘEVÁKY mezi ostatními filmy. Olmi na nás neútočí dramatickými scénami, hlubokými myšlenkami, fascinujícími obrazovými kompozicemi podpořenými hudbou. Místo toho nám ukazuje na první pohled fádní rovinatou krajinu, střídání ročních období v ní, lidské ruce, které sázejí mladé sazeničky do hlíny, nalévání polévky do talíře... To vše v autentických interiérech, v žádných ateliérových kulisách, bez dodatečného přisvětlování, s amatérskými neherci, hrajícími tak přirozeně jako málokdo. Vydání DVD disku se STROMEM NA DŘEVÁKY jsem (s poukazem na výše napsané) očekával se smíšenými pocity. Na jedné straně jsem se moc a moc těšil. Film není možné běžně vidět v kinech ani v klubech, o televizi už ani nemluvím. Mít tedy možnost si disk pustit a ponořit se do tak mimořádného díla je více než lákavé. Na druhé straně je STROM NA DŘEVÁKY dílo, jehož duchovní rozměry zdaleka přesahují „běžný standard“ této kategorie filmů. STROM NA DŘEVÁKY je akt víry, modlitba, jedna z nejupřímnějších a nejčistších, jaké kdy byly natočeny. Bez jakéhokoliv rádoby intelektuálského balastu a filozofování. U takových děl ale jejich „rozmnožení“ a zpřístupnění může způsobit jakousi devalvaci, stávají se běžným zbožím, plastovou krabičkou s plastovým kotoučkem, které lze běžně zakoupit (dokonce on-line). Ne, nebrojím tady proti vydávání takových filmů, ale jen upozorňuji na obecnější úkaz, na možné zevšednění toho, co nám ještě před časem připadalo zvláštní a jedinečné (z jiného soudku: po vydání série Bergmanových filmů na DVD v pražském Ponrepu dramaticky poklesla návštěvnost jeho filmů zde uváděných). Jistě jde o věc veskrze osobní, o záležitost každého jedince. A jako takovou ji zde i zmiňuji: vydání tohoto DVD, více než u jiných vycházejících tzv. duchovních titulů, zkrátka vnímám jako zkoušku vlastního přesvědčení o hloubce tohoto díla, jehož velikost mi nezevšední ani po několikerém shlédnutí. Film vyšel na DVD již několikrát v zahraničí. Poprvé jej v roce 2002 vydala britská společnost Nouveau Entertainment, dalším rozšířeným vydáním je americká regionálně nekódovaná edice od společnosti Koch Lorber. Disk ale vyšel i v mateřské Itálii (Italian Instituto Luce) a toto vydání je ze všech technicky zatím asi nejlepší. Srovnání zahraničních disků najdete na DVDBeaver. Zahraniční edice obsahují obvykle vždy něco, co disk u cinefilů minimálně lehce devalvovalo: buď nepříliš dobrý obrazový transfer (Koch Lorber), nebo pouze italský dabing (čili neoriginální zvukovou stopu, která je původně v bergamském nářečí) či nevypinatelné anglické titulky (Nouveaux). Ve všech těchto směrech je české DVD z produkce Zóny a Aerofilms jedinečné, protože jako první neitalské vydání, vycházející z totožných podkladů jako „mateřský“ italský disk, respektuje zejména původní zvukovou podobu a současně i vypinatelnost titulků. Mastering a všechny authoringové práce probíhaly v Čechách u společnosti Brickbox. Disk obsahuje film s kvalitním obrazovým transferem (originální formát 1.33:1), dvěma volitelnými zvukovými stopami (originální bergamština nebo italský dabing) a s vypinatelnými českými titulky, které jsou i u dvou krátkých bonusových rozhovorů. Zkrátka svými technickými parametry rozhodně převyšuje obě dosavadní neitalské edice. Obraz je přiměřeně ostrý a projasněný. Záměrně píši „přiměřeně“, protože film byl i v interiérech natáčený bez umělého přisvětlování, navíc tvůrce záměrně redukoval barevnost, používal zrnitější materiál a některé pasáže byly natočeny na 16mm film a teprve poté překopírovány na 35mm. S vědomím těchto „handicapů“ lze tedy přepis považovat za velmi dobrý. Občasné chvění obrazu je dáno spíše způsobem snímání, protože i u některých statických záběrů je evidentní, že jsou „z ruky“ a sám osobně filmu odpustím i větší zrnitost. Pečlivá ediční příprava se odrazila i v bezchybných a velmi kvalitních titulcích k filmu z dílny Anny Kareninové, která jim věnovala opravdu mimořádnou péči a pro možnost práce na nich odložila i jiné své projekty. (Pro úplnost dodávám, že citlivou práci odvedla i Dana Hábová u titulků k bonusovým rozhovorům, v nichž některé Olmiho výroky jasně ovlivnily i způsob ediční přípravy celého disku.) Film je rozdělen na 20 tracků. Reálnější představu o podobě obrazu získáte z připojené galerie screenshotů. Bonusová výbava disku není nijak rozsáhlá, ale kupodivu je i tak hodna velké pozornosti. Obligátní fotogalerie je zde například rozdělena do tří samostatných galerií (Krajina, Lidé, Život), které jsou při automatickém rolování každá doprovozena jinou hudbou a mimoděk tak v mysli diváka skládají mozaiku dojmů z filmu. Nejzajímavějším bonusem je 12 minut dlouhý rozhovor s režisérem, resp. jde o jeho výpověď nazvanou Bylo to jako namalovat matčin portrét. Olmi se zde zpovídá z těch nejniternějších pohnutek, jež ho vedly k natočení filmu a nesmírně citově, ale přitom přirozeně, komentuje proč byl film natočen tak jak je (neherci, bergamské nářečí, žádné umělé osvětlení). V dalším krátkém Olmiho monologu (2 min.) se autor krátce pozastavuje nad zvukovou stopou filmu a nad důvody, proč by měla zůstat jen v mono verzi, bez dalších úprav, byť to současná technologie umožňuje. Ani neví, jak mi mluví z duše... (Paradoxem je, že italský vydavatel toto Olmiho přání nerespektoval a umístil na disk také vícekanálové stopy. To české vydání je v tomto směru mnohem pietnější.) Posledním „pohyblivým“ bonusem pak je dobový trailer (4 min.) na film. Obal dodržuje trend nastavený dvěma předchozími tituly ediční řady Netuctové filmy a grafika menu jde zase ve stopách obalu. Šedomodré pozadí s prosvítající krajinou imituje zamlžený obzor v němž ční ze slov názvu a odkazů sestavený „strom“, rozvětvený podle toho, kterou část menu máte zrovna zobrazenou. Určitě si dovedu představit některé odmítavé reakce na toto grafické řešení, já osobně bych až tolik neprotestoval proti grafice jako takové, ale spíš proti orientaci v ní, která mi chvíli trvala (opravdu ale jen chvíli). K menu ještě jeden osobní postřeh: jak mi obvykle vadí dlouhé nevypinatelné úvody k diskům s logy vydavatelů, varováními proti rozmnožování ap. (Ruscico), tak se mi u tohoto disku delší úvod, v němž se objeví loga, varování a následně několik velebných záběrů krajiny z filmu, doprovozených Bachovou hudbou, moc a moc líbí. Nějak to disku sluší, upozorňuje na potřebu spočinutí před vlastním filmem, což považuji za velmi podstatné. Když jsem film a celý disk dokoukal, přistihl jsem se, že jsem dopadl podobně, jako Ermanno Olmi, když v rozhovoru popisuje jak náhodou objevil statek kde se film natáčel (sic!)... Možná i s ohledem na to, ale určitě i s vědomím jedinečnosti takového edičního počinu (Zóna i Aerofilms prominou, ale i počeštený Tarkovskij z Ruscica je ve srovnání s ryze českou ediční přípravou STROMU NA DŘEVÁKY „pouze“ sériovým produktem) jsem si jistý, že STROM NA DŘEVÁKY je u mne nejvážnější aspirant na DVD roku, minimálně v kategorii „filmový titul na DVD“. 
[Na Nostalghia.cz publikováno 6. 10. 2006]  | |
* * * | ||
| ||
|
| ||
|
© 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |