|
Recenze DVD: TRIUMF VŮLE
| ||||||||||||||
|
TRIUMF VŮLE (Triumph of the Will) Německo 1934, 107 min. čb, 1.33:1, mono DD 2.0, německy, titulky: anglické, francouzské, italské, španělské, holandské, norské Režie: Leni Riefenstahlová DVD - region 2 DD Video (2001) Katalogové číslo: DD3878 Bonusy: britské filmové týdeníky z let 1935, 1936, 1937 a 1938 Slavný dokument, který má za sebou pozoruhodnou historii v níž byl stejně jako jeho autorka nejdříve mezinárodně oslavován, poté zatracován jako dílo plné propagandy, ještě později pak opět vyzdvihován pro své formální kvality, které ovlivnily celou řadu jiných tvůrců. Riefenstahlová (ohlédnutí za edicemi jejích filmů na DVD bylo v Nostalgické dívídítéce publikováno již před časem v článku Leni Riefenstahlová - génius nebo padlý anděl? si tímto filmem postavila nejen pomník, ale vykopala si i pomyslný hrob. Formální bravura jejího snímku nedokázala nikdy přehlušit spojení s elitami nacistického Německa a o míře její viny či neviny se dodnes vedou diskuse. Věnujme se ale filmu, potažmo hlavně disku, který v roce 2001 vydala britská společnost DD Video. K přepisu byl použit nějaký německý snímek, bez anglických titulků či komentáře, což je pozitivní zjištění. Anglické titulky jsou, stejně jako pět dalších titulkových sad (čeština tam samozřejmě není) na disku přítomné v obvyklé volbě menu „subtitles“. Protože je ale naprostá většina filmu dokumentárním záznamem perfektně zorganizovaného sjezdu NSDAP, který se odehrál v září 1934 v Norimberku, nejsou vlastně žádné titulky potřeba. Jediné monology ve filmu zazní ve chvílích, kdy jsou zabíráni jednotliví řečníci (vedle Hitlera prakticky celé tehdejší vedení strany i země) ve většinou krátkých nebo prostříhaných proslovech. Navíc se prakticky vždycky jedná o ideologické žvanění nejvyššího řádu, takže pokud vás zajímají filmové kvality díla, nemusí vás vůbec absence českých titulků mrzet. Co už je ale smutnější je kvalita obrazu, kterému se prakticky vůbec nedostalo ani základní digitální péče je i na běžné poměry dost „špinavý“, roztřesený, v nočních scénách s malou rozlišitelností obrysů. Míra obrazových vad tradičně vzrůstá na začátcích a koncích filmových kotoučů. Vcelku slušně jsou interpretovány denní scény, kvalitativně nejlépe na tom jsou scény ze třetího dne sjezdu, pocta v památníku padlých a pochod vlajkonošů. I jejich kvalitu ale lze ohodnotit jen slůvkem „průměrné“. Je pravda, že film je skoro 70 let starý a že možná neexistuje v lepší kvalitě. Nicméně nejkřiklavější vady asi eliminovány být mohly. Obdobně neupravený je i zvuk. Zvuková stopa je na disku v dvoukanálovém mono (DD 2.0), nicméně je dost zašumělá, obsahuje lupance (adekvátní míře výskytu obrazových vad) a na začátku filmu dokonce na několik okamžiků úplně mizí z levého kanálu. Vcelku srozumitelně jsou reproduktorovány projevy (které jsou ovšem svým obsahem nepodstatné), hůř už na tom je záznam hudby, která doprovázela jednotlivé manifestace. „Zážitek“ z disku tak může být jen studijní. Ostatně, po jeho celém shlédnutí si dost dobře ani jiný nedokážu představit a to ani v případě, že by byl disk obrazově i zvukově vycizelován. Norimberský sjezd NSDAP bylo totiž jedno perfektně zrežírované velké divadlo, alespoň podle dokumentu - průvody, manifestace, projevy, pochody, přehlídky atd. Riefenstahlová dokázala to vše - atmosféru, monumentalitu, nadšení - dokonale přenést do filmu. I na plátně to ale zůstává jen prázdným divadlem, propagandou. Možná přesným záznamem propagandy. O to více pak může člověk obdivovat filmařské kvality, které v některých pasážích dokazují režijní genialitu tvůrkyně. Hledal-li Goebells svého Ejzenštejna, tak ho po formální stránce určitě našel v Riefenstahlové. Její dynamický střih, střídající velké celky s makrodetaily, častý ostrý rakurz kamery, využívání perspektivy, zejména při použití dlouhého objektivu - to vše dává snímku dynamiku, kterou obsahově a ideově tak prázdné téma nutně potřebovalo. Mimořádně působivé (a v historii filmu i průkopnické) jsou například jízdy kamery v kombinaci s dlouhým objektivem. Zploštěná perspektiva ve spojení s pohyblivým obrazem má neobyčejně velký účinek. Slavnými se staly také její záběry řečnícího Hitlera, které natáčela z kolejiště vystavěného v kruhu kolem řečnického pultu. V době, kdy bylo publikum zvyklé jen na statický záběr řečníka, maximálně s prostřihem do obecenstva, musel obdobný „výstřelek“ působit přímo magicky. Nejvíce pro film „zrežírovanou“ a domnívám se i uměle propagandisticky využitou je sekvence ranního probouzení ve stanovém táboře. Pečlivě volený sled detailů a polocelků, které oslavují radost, sílu a odhodlání dávají na jedné straně vzpomenout některých postupů ruských porevolučních filmařů, na druhé straně z nich doslova čiší jejich umělost, účelovost a neautentičnost. V bonusové části disku jsou přítomny čtyři britské filmové týdeníky, které informují o norimberských sjezdech z let 1935, 1936, 1937 a 1938. Tím by se dalo skončit. Zmínku si ale ještě zaslouží vložená 16-ti stránková brožura. Ta přináší na většině stran historickou esej o filmu, jeho vzniku a osudech (autorem je historik Kay Gladstone), ale pozornost si zaslouží zejména první čtyři strany, kde je rozepsán podrobně sled všech scén ve filmu s jejich popisem, stopáží a také s počtem záběrů. U vybraných sekvencí jsou zde pak přepsány i monology z filmu. Tento soupis tak může velmi dobře sloužit jako doplňkový materiál při sledování snímku. Pominu-li tedy nekonečné diskuse o poměru propagandy a „uměleckosti“, na které si nakonec stejně asi musí každý odpovědět sám, musím TRIUMF VŮLE potvrdit jako formálně pozoruhodné dílo, které je ale spíš jen zajímavým studijním materiálem (pro historiky i filmaře) než filmem, který by přinášel nějaké poselství (ať už dobré nebo špatné). Riefenstahlová tímto filmem nedosahuje přesvědčivosti, které na "druhé straně" dosahovali v přibližně stejném období ruští tvůrci. TRIUMF VŮLE je jako dokonale vybroušená sklenička bez obsahu. Ten se jí podařilo do filmu dostat až v jejím dvoudílném dokumentu o berlínské olympiádě. O tom ale až někdy jindy. Samotný disk z produkce DD Video pak lze označit za podprůměrný, zejména pro obrazovou a zvukovou „kvalitu“. Jistě by stálo za to se před koupí porozhlédnout po jiných vydáních, o kterých jsem psal v již zmíněném článku o Leni Riefenstahlové. 
[Na Nostalghia.cz publikováno 14. 2. 2004] 
|
| * * *
|
|
| 
|
|
|
|
|
| © 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |