Ve Vláčilově filmu Údolí včel je do meditativní atmosféry a poklidného plynutí
vyprávění (z pohledu formálních výrazových prostředků) zakomponován snad jediný expresivní
prvek - okamžik Rogierovy popravy; bezmocné tělo padá z okna do hlubiny, na jejímž dně se
na něj vrhají hladoví psi. Ostrý překvapivý střih, hloubka prostoru v níž mizí Rogierovo
tělo jsou ve velkém protikladu ke zbytku filmu, účinek záběru je zdůrazněn absencí hudebního
doprovodu, který zde "zastupuje" pouze táhlé a rozléhající se troubení. Jeden z mála
okamžiků, kdy se podle mne v tomto filmu setkává emocionální účinek obrazu s vypjatou
dramaturgií scény. - Údolí včel (rež. František Vláčil, 1967)
Galerie Nostalghia.cz
Nepravidelně aktualizovaná série filmových obrazů, které mi v určitém okamžiku připadaly
(a možná stále připadají) zajímavé.
