Stačila odpoledne lehká "meditace" na předchozí sen, abych se dostal do velice zvláštního stavu. Kráčel jsem od Okrouhlíku ke Střížkovu a procházel v ul. Fr. Kadlece podél vysoké zdi dlouhé asi 300 metrů. Zde jsem úplně ztratil pojem o čase a vnímal jen
neobyčejně toporně působící chůzi - tělo bylo "odpojeno" jako bych nesl svou sochu. Tenhle stav byl zároveň i horečkou, jaká dává člověku pocit oddělenosti, naprosté citové indiferentnosti k běhu věcí. Mohl jsem v nose vnímat obrovský rozdíl teplot mezi
ledovým vyduchem vdechovaným zprava a horkým vdechovaným zleva. Na konci zdi jsem nevěděl, zda jsem podél ní šel vteřinu nebo půl roku. Posadil jsem se na patník a zcela prázdně zíral do zahrad. Pokus naplnit se nějakým vědomým obsahem se nedařil. Zvedl
jsem se a šel dál - cestou jsem všude nacházel tvary části kružnice - na domech, kolem nichž chodím dost často. Uvědoměním si, že dnes je to rok, co jsem byl první den hospitalizován s vysokou horečkou a vyrážkou provázenou otokem obličeje - kůže špatně
dýchala, čímž se předměty stávaly průhlednými - mi umožnilo se vůlí vrátit do "normálu". - "Jemné tělo", "příčinné tělo"? "Tvarová paměť", "bio-sociální" rezonance?
| kré
| Vše musí být
| puk te
| | kré
| uspořádáno
| pug te
| | pek
| o vlásek
| li le
| | kre
| v třeskavý
| pek ti le
| | e
| řád.
| kruk
| | pte
| |
|
Co je to malovat? Jak se k tomu člověk dostane? Je to činnost, při níž se musí prorazit cesta skrz neviditelnou železnou hradbu, která se patrně nachází mezi tím, co člověk cítí, a tím, co může. Jak tu hradbu prorazit, je-li k ničemu zuřivě na ni zaútočit?
Podle mého názoru je třeba ji podkopat a dostat se skrz ni s pilníkem v ruce, pomalu a trpělivě.
V Louvru je obraz jistého primitivisty, nevím, je-li to malíř známý nebo ne, ale jeho jméno nebude jistě v dějinách umění zastupovat žádné důležité období. Tento primitivista se jmenuje Lucas van den Leyden a učinil čtyři nebo pět století malířství, jež
přišla po něm, zcela zbytečnými.
Antonin Artaud
|
