Godard 2010 - Na začátku s dechem aneb To věčné "naopak"
Jean-Luc Godard - Jean-Marc Lalanne - Serge Kaganski

Na blížícím se Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě bude v české premiéře uveden nový film Jean-Luc Godarda SOCIALISMUS (Film socialisme), který vstoupí i do české distribuce. V květnovém speciálním čísle Les Inrockuptibles vyšel s Jean-Luc Godardem rozhovor s názvem O Švýcarsku smýšlím jako Kaddáfí, který vedl Jean-Marc Lalanne a Serge Kaganski. Godard zde svým osobitým a nezaměnitelným stylem zodpovídá nejen otázky směřované k vlastnímu filmu, ale i k motivům z něj vyplývajícím. Text přeložil Milan Klepikov pro webové stránky a programovou brožuru pražského Ponrepa (zde bude film SOCIALISMUS uveden 2. a 8. 11. 2010), svůj překlad ale poskytl i stránkám Nostalghia.cz. Ve "speciálu" Myslet filmem má tento text nepochybně své místo.

Když se řekne "socialismus", dá se mluvit o politice. Třeba o otázce trestů za stahování filmů, otázce vlastnictví obrazů...

Jsem samozřejmě proti postihu. Intelektuální vlastnictví neexistuje. Jsem tedy i proti tomu, aby se dědilo. Nevadí mi, když zisk z práva na dílo umělce jde k dobru jeho nezletilým potomkům. Není mi ale jasné, proč mají mít dospělé děti Maurice Ravela právo na jeho Bolero.

Nevymáháte tedy svá práva na umělcích, kteří pracují s obrazy z vašich filmů?

Samozřejmě že ne. Kromě toho: lidé to dělají, dají to na internet a většinou to není moc dobré... Ale nemám přitom pocit, že mi něco berou... Autorské právo, takový nesmysl! Autor nemá žádná práva. Já nemám žádná práva. Mám jen povinnosti. Třeba v mém SOCIALISMU: kromě citací jsou tam i výpůjčky jiného druhu. Obyčejné ukázky, taková bodnutí, jako při odběru krve, jež má být zkoumána. Tak by mohl argumentovat můj obhájce, kdyby mne musel hájit, protože jsem použil záběry s artisty na hrazdě z filmu ANEŽČINY PLÁŽE. Těžím z práce Agnes Vardové, ale necituji ji. Vezmu ukázku z jejího filmu a vsadím ji jinam, aby získala jiný smysl, v daném případě, aby symbolizovala mír mezi Izraelem a Palestinou. Nic jsem za ten záběr nezaplatil. Kdyby mne ale Agnes požádala o peníze, dostala by je...

Proč dáte při metaforickém vyjádření míru na Blízkém východě přednost zcizenému obrazu od Agnes Vardové před jiným, který byste natočil sám?

Protože jsem metaforu našel v jejím filmu a líbila se mi.

V něm ale tento význam nemá...

Jistěže ne. Ten konstruuji já, když obraz přemístím. Nijak mu tím neukřivdím. Byl zde ideální pro to, co jsem chtěl říci. Kdyby Palestinci a Izraelci postavili cirkus a společně vystoupili na hrazdě, na Blízkém východě by se cosi změnilo. Je to pro mne obraz přesně té dokonalé shody, kterou jsem chtěl vyjádřit...

"Socialismus" tady znamená podkopat myšlenku vlastnictví, počínaje uměleckým vlastnictvím.

Žádné vlastnictví děl by nemuselo být. Z Figarovy svatby pro sebe nárokoval Beaumarchais jen část tržeb. Mohl říci: "Figara jsem napsal já!" Ale nemyslím, že by řekl: "Figaro patří mně". Myšlenka vlastnictví děl se objevila až později. Dneska přijde nějaký týpek, namíří světlomety na Eiffelovku a dostane za to peníze. Jenže když pak Eiffelovku nafilmujete, budete mu muset zaplatit znovu.

Proč jste k účinkování v SOCIALISMU přizval Alaina Badioua a Patti Smithovou, když je tam pak není moc vidět?

Patti Smithovou jsem natáčel, protože tam byla. Nevím, proč bych jí musel věnovat víc času, než třeba nějaké číšnici.

Proč jste ji vyzval, aby tam byla?

Abych tam měl Američanku, která ztělesňuje něco jiného než imperialismus.

A Alain Badiou?

Chtěl jsem citovat jeden Husserlův text o geometrii a šlo mi o to, aby někdo rozvinul z tohoto základu něco svého. Což Badioua zaujalo.

Proč jste ho natáčel v prázdném sále?

Protože turisty z okružní výpravy jeho přednáška nezajímala. Oznámili jsme, že bude přednáška o Husserlovi a nikdo nepřišel. Když jsme Badioua přivedli do prázdného sálu, moc se mu to líbilo. Řekl: Konečně mohu hovořit před nikým! Mohl jsem ho zabrat víc zblízka, netočit prázdný sál. Ale bylo třeba ukázat, že jde o pouštní promluvu, že jsme v poušti. To mi připomíná výrok Jeana Geneta: "Obrazy je třeba hledat v poušti." Neplánuji své filmy dopředu, nevymyslel jsem si ten prázdný sál. Já nechci nic sdělovat, chci jenom ukazovat nebo dát pocítit nebo dovolit říci potom něco jiného...

Předposlední citát v SOCIALISMU zní: "Je-li zákon nespravedlivý, má spravedlnost přednost."

To se vztahuje k autorskému právu. Všechna DVDéčka začínají nápisem FBI, který kriminalizuje kopírování. Tuhle větu, kterou jsem našel u Blaise Pascala, si ale lze vyložit i jinak. Například při ní lze myslet na zatčení Romana Polanského.

Co pro vás znamená, že k Polanského zatčení došlo ve vaší zemi, ve Švýcarsku?

Já jsem Frankošvýcar. Jsem brán za Švýcara, ale trvalé bydliště mám ve Francii, kde také platím daně. Ve Švýcarsku mám rád určitá místa, bez nichž bych se těžko obešel. A jsou tu mé kořeny. Politicky mne tu ale mnoho věcí pohoršuje. Co se týče Polanského, Švýcarsko se nemělo podřídit Spojeným státům. Líbilo by se mi, kdyby všichni filmaři, kteří v Cannes vyjádřili Polanskému svou podporu, jasně řekli, že švýcarské soudnictví není soudné. Stejně jako to udělali, když podpořili uvězněného Džafara Panahího. Když se dalo říci, že íránský režim je zlý, mělo by být možné říci i to, že švýcarský režim není dobrý. (...) O Švýcarsku smýšlím jako Kaddáfí: románské Švýcarsko náleží k Francii, německé k Německu, italské k Itálii - a hned máme po Švýcarsku!

Řecká krize se ve vašem filmu citelně ozývá...

Řecku je třeba poděkovat. Je to Západ, kdo je dlužníkem Řecka: filosofie, demokracie, tragedie... Na sepětí demokracie s tragedií se vždycky zapomíná. Bez Sofokla žádný Periklés. Bez Perikla žádný Sofoklés. Technologický svět, v němž žijeme, vděčí Řecku za všechno. Kdo vynalezl logiku? Aristotelés. Vládnoucí síly ji užívají od rána do večera. Zařizují vše tak, aby vyloučily kontradikci, aby vše zůstalo v jediné logice. Hannah Arendtová řekla správně, že logika svádí k totalitarismu. Celý dnešní svět dluží Řecku peníze. Za práva z autorství současného světa by mohlo Řecko požadovat miliardy a bylo by logické, mu je dát. A hned.

Změnilo zvolení Baracka Obamy něco na vašem vnímání americké zahraniční politiky?

Obamovo zvolení mne ani nerozehřálo, ani nezchladilo. Doufám, že se nenechá příliš brzy zavraždit. Ztělesňuje-li Spojené státy on, není to rozhodně stejné, jako za George Bushe. Někdy jsou ale věci jasnější, když spějí k horšímu. Když proti sobě v druhém kole prezidentských voleb (v roce 2002 ve Francii) kandidovali Chirac a Le Pen, měla se podle mne levice zdržet a nehlasovat pro Chiraca. Horší by bylo lepší.

Proč? To je nebezpečné!

Protože vás to v ten moment donutí k přemýšlení. Jako tsunami.

Jaký druh reflexe nám přineslo tsunami?

Reflexi o tom, co nazýváme přírodou a čeho jsme součástí. Existují okamžiky, v nichž se příroda musí pomstít. Meteorologové mluví jen jazykem vědy, nemluví o filozofii. Nenasloucháme způsobu, jímž filozofuje strom.

Minulou zimu jste natočil kratičkou poctu Eriku Rohmerovi...

Požádala mne o to jeho produkční společnost Films du Losange. Měl jsem chuť použít názvy jeho článků, připomenout věci, které jsem s ním viděl nebo dělal za našeho mládí v redakci Cahiers du cinéma v padesátých letech. Těžko jsem o něm mohl povědět něco jiného. O lidech můžeme povědět jen to, co jsme s nimi sdíleli. To samozřejmě není metoda Antoina de Baecquea.

Četl jste životopis, který o vás Antoine de Baecque napsal?

Přelétl jsem ho.

Že byl napsán, je vám spíš lhostejné nebo vám to vadí?

Vadilo mi to kvůli Anne-Marii Miévilleové, protože tam jsou věci, které nesouhlasí. Také mne mrzelo, že mu lidé z mé rodiny poskytli písemné materiály. To se nedělá. Nepodnikl jsem ale nic, abych vydání knihy zabránil.

Vídal jste se ještě s Erikem Rohmerem?

Trochu, protože v Paříži jsme bydleli ve stejné budově. Čas od času jsme si povídali.

Viděl jste jeho poslední filmy?

Viděl jsem TROJITÉHO AGENTA, velmi zvláštní film. Mám rád špionážní historky, ale netušil jsem, že by mohly zajímat i Rohmera.

Je vám vlastní myšlenka završení díla, k jehož dokončení vám život poskytuje čas?

Ne. Existují jednotlivá díla a člověk vytváří nová. Ale životní dílo s velkým D mne nezajímá. Mluvím raději o postupu - se vzestupy a pády, s pokusy... Střílel jsem vždycky dost přímo. Víte, nejtěžší je říci příteli, že to, co dělá, není moc dobré. Mně tohle chybí. Eric Rohmer měl ve své době odvahu mi říci, že moje recenze Hitchcockových CIZINCŮ VE VLAKU je špatná. Něco takového by mi dokázal říci i Jacques Rivette. A na tom, co si myslel Rivette, nám záleželo moc. Ale Truffaut mi neodpustil, když jsem neuznával jeho filmy. Trpěl tím o to víc, že zatímco pro mne jeho filmy ztratily význam, jemu se moje filmy nezačaly zdát bezvýznamné.

Opravdu si myslíte, že Truffautovy filmy jsou špatné?

Ale ne. Nejsou špatné ... horší než třeba Chabrolovy. Prostě to není kinematografie mých snů.

Myslíte někdy na to, co odkážete budoucnosti?

Vůbec.

Nikdy jste nemyslel na to, co po vás zůstane?

Nikdy.

Těžko tomu věřit. Člověk může sotva udělat film, jako je BLÁZNIVÝ PETŘÍČEK, bez touhy vytvořit veledílo, stát se mistrem světa, navždy vejít do dějin...

Snad máte pravdu. Když jsem začínal, mohla to být jistá motivace, ale brzy jsem se z toho vzpamatoval.

Myslíte na smrt?

Tomu se nevyhnete, už kvůli problémům se zdravím. Musím teď o sebe víc pečovat, než dřív. Život se tím promění. Se společenským životem jsem ovšem skoncoval už dávno. Rád bych zase hrál tenis, s nímž jsem musel přestat kvůli potížím s kolenem. Když člověk zestárne, vrátí se dětství, to je hezké. Ale necítím zvláštní úzkost z toho, že jednou nebudu.

Působíte dojmem někoho, kdo je od všeho velmi odpoutaný...

Ale naopak, naopak! Jsem strašně připoutaný! Když už jsme u toho: Anne-Marie mi jednoho dne řekla, že pokud mne přežije, nechá mi vytesat na hrob slovo naopak.



Původně publikováno na webových stránkách Ponrepa. Na Nostalghia.cz se souhlasem překladatele.

[Přeložil Milan Klepikov. Na Nostalghia.cz publikováno 21. 10. 2010]



TOPlist

Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016