Film není řrč
Eric Rohmer

Říkáte, že mé filmy jsou literární, že to, co v nich říkám, bych mohl říci i v románu. Dobře, ale nejdřív je třeba vědět, co vlastně říkám JÁ. Diskurs mých postav a diskurs mého filmu jsou totiž dvě rozdílné věci.
***
Můj film nespočívá ani v dialozích, ani v komentáři: to jsou součástky natočené stejně jako krajiny a tváře, způsoby chůze a gesta. A tvrdíte-li, že řeč je z filmového hlediska nečistý prvek, nemohu souhlasit; patří tolik jako svět obrazů k životu, který filmuji.
***
Moje "řeč" není ani ve slovech, ani v obrazech. To se může nelíbit zastáncům takového čistého filmu, který má mluvit svými obrazy jako hluchoněmý svýma rukama.
***
Byl jsem často srovnáván s moralisty jako byl Marivaux, de Laclos, Jacques Chardonne atd., jimiž se nijak zvlášť nezabývám. Odpovídám, že mými autory jsou naopak Balzac a Victor Hugo. Balzakovec je nadávka, kterou beru. Znamená to pro mne být v opozici k existencialismu, k novému románu, k Moraviovi, Sartrovi, Beckettovi atd.
***
Zápletka úplně vyšla z módy. A psychologie už také žádná není. Jean Renoir tvrdil, že ve svých posledních filmech, které se mi stále líbí, nepsychologizoval, ale to nelze brát tak doslova. Co v nich provozuje, nemá jen nic společného s Antonionim, Wendersem nebo s Buňuelem. Odmítnutí psychologických konvencí, s tím souhlasím. Ale co neodmítám, je psychologická konzistence charakterů. Rád na plátně ukazuji myslící bytosti, jež mají "psyché" v řeckém smyslu. Věřím, že filmy vystavěné na zápletkách a charakterech mohou být modernější než filmy odpsychologizované a oddramatizované. Co se těchto týče, zdá se, že jsou od osmdesátých let "u konce s dechem".
***
V mém článku pro Combat jsem řekl, že film má svůj klasicismus teprve před sebou. V roce 1949, kdy jsem tu větu napsal, byl klasicismus skutečně teprve před námi - jako historicky pozdější fenomén. Vždyť čím byl umělecký film do té doby? Avantgarda přece znamenala kopírovat stará umění. To byly filmy pseudo-malířské, pseudo-cokoli. Moderní filmy (např. Marguerite Durasové) se mohly objevit teprve, když s tím skoncoval klasicismus a - v patrně nejčistší formě - Jacques Rivette.
***
Nesnáším slovo režisér, také ho nikdy neužívám, protože popírá veškerou uměleckou dimenzi. Vždy jsem trval na pojmu "tvůrce".
***
Paradox filmu, jak ho dobře vystihnul André Bazin, je, že styl není nutně výsledkem manipulace věcí. Film, který mi po celou dobu unikal, odpovídá tomu, co jsem si přál udělat, mnohem víc než filmy, u nichž byl nejdůležitější napsaný text.
***
Není nutné se pokoušet vyznat se v současnosti, protože vám to říkají. Podle mého jí poznáte mnohem lépe, budete-li se držet jednotlivostí a ne celku. Lidé, kteří teď žijí, jsou nutně situovaní v současnosti, ale zároveň ve věčnosti, v nezměnitelném, protože určité problémy existovaly odjakživa.
***
Pro zkoumání, která dělám, je dobré zůstat v utajení. Byl bych rád, kdyby můj film byl ohlášen nehlučně, a kdyby svou reputaci získal ve stylu "od úst k ústům". Zdá se mi, že filmům se dělá příliš velká reklama a chtěl bych přispět k tomu, aby se zabránilo zmizení filmu, kterému se říká autorský.

[Z programové brožury kina Ponrepo, listopad 2003. Na Nostalghia.cz publikováno: 5. 11. 2003]



TOPlist

Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016