Přeloženo ze švédských originálů Persona, Viskningar och rop, Ansikte mot ansikte a Höstsonate, vydaných nakladatelstvím Norstendts ve Stocholmu v letech 1973, 1976 a 1978. 1. české vydání.

Knižní podoba čtyř Bergmanových filmových scénářů zahrnuje jeho čtyři významné filmy - Persona (1965), Šepoty a výkřiky (1971), Tváří v tvář (1974) a Podzimní sonáta (1977). Svou formou navazují Bergmanovy texty na již v češtině několikrát vydané Filmové povídky. Nicméně minimálně text k Personě a Šepotům a výkřikům se od ostatních, i dříve publikovaných scénářů, liší. Oba texty totiž postrádají klasické členění scénáře s rozepsanými dialogy, ale jde spíše o kombinaci autorova vyprávění děje a osobních myšlenek a úvah, které se týkají jeho postav. Čtenář tak má jedinečnou možnost nahlédnout do uvažování nad právě vznikajícím dílem, jehož výsledná podoba se i autorovi jeví nejasně a zamlženě.

... V mnoha bodech si nejsem jistý a přinejmenším na jednom místě nevím vůbec nic. Zjistil jsem totiž, že námět, jejž jsem si vybral, je velmi široký a že to, co jsem napsal nebo zařadil do konečné filmové verze (hrozná představa!), musí být krajně svévolné. Proto čtenářově nebo divákově fantazii nabízím, aby s materiálem, který jsem jí dal k dispozici, nakládala zcela volně.
(Persona)

Právě Persony (a také Šepotů a výkřiků) se týká Bergmanovo vyznání vněmž konstatuje, že v nich dospěl tak daleko, jak jen mohl a že se v nich dotkl bezeslovných tajemství, která může objevovat jen kinematografie. Mistr i ve svých nejvýznamnějších dílech zůstává na pochybách, přinejmenším na počátku jejich tvorby (viz například výzva ke kolegům v úvodu scénáře Tváří v tvář: "Takže se vrhněme do nového dobrodružství!")

Bergmanovy texty-scénáře už se dávno etablovaly jakos vébytný literární útvar. Někdo si s jejich četbou nedokáže příliš poradit, někdo se nedokáže odpoutat od filmové podoby díla a v jeho literárním ztvárnění (často předloze) mu chybí obrazové sdělení, které je Bergmanovým filmům vlastní. Nicméně jeho texty umožňují právě vhled do zákoutí, která jsou často ve filmových adaptacích skrytá, do oněch "bezeslovných tajemství", která byla pro Bergmanovy filmy asi tím hlavním motivem při jejich natáčení.