|
Recenze DVD: Pramen panny
|
V "bergmanovské" literatuře se snímku Pramen panny (1960) obvykle věnuje jen povinná
pozornost, předkládají se jen základní fakta k jeho vzniku a spíše se zmiňuje jako jeden z
výsledeků určitého "oddechového" období, nastavšího v Bergmanově tvorbě po Sedmé pečeti a
Lesních jahodách (obojí 1957). V tomto tvůrčím mezidobí let 1958-1961 vzniklo několik
děl, která se v bergmanovské filmografii považují za "slabší", což je ovšem v mnohém tvrzení
dané spíš recenzentskou tradicí než nějakým objektivně měřitelným zjištěním.
Právě Pramen panny
je mezi bergmanovskými "psychologizujícími" tituly poněkud výlučný a nezařaditelný, jak svým
námětem, jímž je středověká legenda ze 13. století, tak i poměrnou myšlenkovou odcizeností
klasickým bergmanovským námětům. Scénář filmu Bergmanovi napsala Ulla Isakssonová, která s
ním spolupracovala už na filmu Než se rozední (1958). Legendičnost námětu, jehož
jádrem je utrpení dcery venkovského šlechtice, jíž při cestě do kostela přepadne
několik pastevců, kteří ji znásilní a zabijí, je do filmu ovšem převedena jako čisté
realistické drama, vyprávěné uměřenou filmovou řečí, kladoucí důraz ponejvíce na vytříbenou
obrazovou složku. Filmoví publicisté obvykle zmiňují jistou strohost vyprávění, která připomíná
"chladné akademické cvičení", zajímavé formálně, ale obsahově nijak zvlášť výrazné.
Bergman natočil Pramen panny v průběhu roku 1959 s kameramanem Svenem Nykvistem. Ač
to nebyla jejich první spolupráce, od Pramene panny se Nykvist stal téměř výlučným
Bergmanovým spolupracovníkem. V případě tohoto
filmu je to právě Nykvistova kamera, která dělá z filmu i přes pochybovačný postoj kritiky
výtečné dílo. Film je myslím dokonalou školou režie, střihu i krásnou ukázku kameramanské práce.
Byť jde především o formální a "technické" stránky díla, nelze je opomíjet. Ostatně po svém
uvedení se Pramen panny setkal s poměrně značným mezinárodním úspěchem, jehož výsledkem
byla třeba zvláštní cena v Cannes, Zlatý glóbus a Oscar.
Bergman v Prameni panny dokonale režíruje scény odehrávající se na tvrzi, zejména
scéna večeře je předvedena v pozoruhodně minimalistickém, ale působivém duchu, výborně
volí snímání exteriérových pasáží, kde dává vyniknout atmosféře místa. Vrcholná scéna přepadení
je pak v kontextu předchozího děje natočena silně naturalisticky, což zdůrazňuje ještě více
surovost skutku pastevců. Dramatický děj pak dostáva legendistický rozměr ve chvíli, kdy
otec zvedne mrtvé tělo své dcery a zpod něj vytryskne ze země vodní pramen. V tomto okamžiku
se na půdorysu staré legendy opět zjevuje moderní Bergman se svými úvahami a pochybnostmi
o Bohu, s nímž tu rozmlouvá Max von Sydow v roli nešťastného otce.
Na DVD vyšel film ve Švédsku, ale skrze mezinárodní e-shopy je dostupné nejvíce britské vydání
od společnosti Tartan. Ta má na Bergmanovy filmy na DVD v Británii monopol, jejich přepisy vynikají obrazovou
i zvukovou kvalitou, bonusů na nich ale bývá poskrovnu. V tomto směru je disk s filmem
Pramen panny (anglický název the Virgin Spring) typickou ukázkou tartanovské produkce.
Obraz je krásně vykontrastovaný a čistý, v původním formátu 1.33:1. Ke švédské zvukové stopě v
slušném originálním mono (DD 2.0) si lze zapnout bílé anglické titulky. Snímek je členěn na
16 tracků, což vzhledem k jeho délce 86 minut plně postačuje. Bonusová část obsahuje pouze
chudinkou fotogalerii, sestávající se asi z desítky záběrů z filmu, textové filomografie
(I. Bergman, M. von Sydow, Gunnel Lindblomová) a několikastránková recenze filmu od Philipa
Stricka. Disk není regionálně kódován.
Disk s Pramenem panny vám přinese především požitek z krásně přepsaného filmu, což
zastíní i nepřítomnost výraznějšího bonusového materiálu. Proč dělat disky složitě, když to
jde i jednoduše, že? :-)
technické detaily k disku
recenze českého disku (Levné knihy)
| [Publikováno: 14. března 2005]
| |
|
|