TOPlist
    Obrázky z Fårö
    [krátce z návštěvy ostrova]

V červnu 2008 jsem podnikl cestu na švédský ostrov Gotland, motivovanou hlavně návštěvou některých historických památek, většinou ranně středověkých kostelů a prehistorických lokalit, jimiž je Gotland proslulý (více jsem se o nich rozepsal na samostatné stránce). Až posléze z plánu cesty vyplynulo, že by byla možnost navštívit i dvě místa, spojená s životem a tvorbou dvou významných osobností světové kinematografie. Přímo na Gotlandu se nachází lokalita, kde Andrej Tarkovskij natáčel v roce 1985 svůj poslední film Oběť (o její návštěvě více na stránkách o Andreji Tarkovském) a severně od Gotlandu pak leží malý ostrůvek Fårö, který se stal druhým domovem i inspirací Ingmaru Bergmanovi. Právě z návštěvy tohoto ostrůvku pochází několik "bergmanovských" postřehů. Připojené obrázky lze kliknutím zvětšit.
Ostrůvek Fårö si Bergman oblíbil na počátku 60. let, když zde natáčel film Jako v zrcadle (1961). Později se sem jako filmař ještě několikrát vrátil a plně nebo z podstatné části zde vytvořil i filmy Persona (1966), Hanba (1968), Náruživost (1969) a Scény z manželského života (1973/74). Fårö se během té doby stalo i jeho druhým domovem, kam zajížděl na velkou část roku (od jara do podzimu) do svého domu, který si pořídil na utajené samotě. Dům byl vybaven také malým soukromým kinem a příruční střižnou jako zázemím pro případné natáčení. Bergmanovo soukromí respektovali údajně i obyvatelé ostrova, kteří odmítali občasným zvědavým turistům prozradit, kde že to ten Bergman skutečně žije. Režisér věnoval ostrovu a jeho obyvatelům také dva dokumenty, v roce 1970 natočený Fårö-dokument a o pár let později Fårö-dokument 1979. Z toho druhého je k dispozici i několik fotografií.

Na Fårö se lze nejsnadněji dostat z pobřežního městečka Fårösund na severním konci Gotlandu. Dlouhá desetiletí bylo město s nejbližším okolím i s částí ostrova Fårö vojenským výcvikovým prostorem, kde nebyl pohyb veřejnosti zakázán, ale byl výrazně omezen. Tato opatření byla v poslední době sice značně redukována, nicméně i na nejnovějších mapách je celá oblast stále označena jako oblast se zvláštním režimem. My jsme si ovšem přímo v terénu ničeho zvláštního nevšimli a za celou dobu našeho pobytu na tomto konci Gotlandu a na Fårö jsme se nesetkali s žádnými problémy. Blízkost armády je ve Fårösundu patrná jen z přítomnosti několika vojenských lodí v přístavu a z objektu kasáren blízko přístavu.

Ve městě byl před časem postaven v současnosti nejmodernější švédský filmový ateliér. Jak jsme se ale dozvěděli od místních, výroba filmů je zde organizačně náročnější než třeba ve Stockholmu, protože se sem musí většina štábu přechodně dopravovat, což stojí čas a peníze. Výstavba ateliéru ale začala evidentně díky zdejšímu Bergmanovu působení, které se neomezovalo jen na pobyt na samotě nedalekého ostrůvku Fårö, ale i na natáčení filmů ve zdejších lokalitách. Když jsme místním sdělovali, že jsme z České republiky a že jedeme na Fårö i kvůli Bergmanovi, ochotně se vždy rozpovídali, vyzvídali jak jsou u nás jeho filmy známé a snažili se nám všemožně pomoci. Mj. nám ve Fårösundu ukázali i malé místní kino Roy, kde Bergman pořádal předpremiéry svých filmů, na které byli pozvaní vždy členové štábu a místní obyvatelé. Kino je úplně nenápadné, vlastně sídlí jen v části většího objektu a ze všeho nejvíc nám připomělo zavřený koloniál (možná trošku symbolicky). Bývá ale stále využíváno, i když ne pro pravidelné projekce. Například týden po naší návštěvě se zde odehrávala velká část programu již 4. ročníku pravidelného festivalu Bergman´s Week.

Z Fårösundu jezdí na Fårö pravidelný trajekt. Jedná se vlastně jen o moderní prám pro přepravu automobilů, s pěšími cestujícími se tu moc nepočítá (byli jsme tu takto jediní), takže jsme se naloďovali společně s kolonou automobilů, motorek a několika traktory. Pro nějaké oddělené prostory pro pěší ostatně ani není důvod, Fårö leží na dohled, přes průliv o šířce cca 2 km a samotná plavba trvá jen kolem 10 minut. Trajekt jezdí skoro každých 30 minut a je překvapivě zadarmo. Krásné ranní slunce a mírný větřík nám činily z plavby požitek, loď se trošku houpala a vlny občas přeskočily i dovnitř a rozlily se po palubě. Každého to ale nechávalo klidným. "Přístav" na Fårö tvoří vlastně jen rampa pro přistání trajektu. Všechna auta hned odfrčela po silnici, my jsme zůstali chvíli na břehu, stranou u jakési staré dřevěné boudy a do nitra ostrova se vydali až po chvíli.

Fårö je opravdu specifický ostrov, už na první pohled zcela odlišný od nedalekého Gotlandu. Jeho krajina je mnohem divočejší, lesů je tady méně a stromy jsou obvykle hodně zdeformované častými větry. I během tří dnů našeho pobytu vlastně vítr prakticky neustal a chvílemi foukal opravdu silně. Nejčastěji je půda využívána jako pastviny, velká část z nich ovšem pasoucí se ovce "viděla" už hodně dávno; usuzujeme na to nejen z řídkých ovčích stád, ale i z rozpadlých plotů a bran na většině pozemků. Místní mají asi na starosti jiné věci, třeba letní turitické nápory. Hodně plochy zabírají mokřiny kolem jezer a území porostlá divoce klečí a jalovcem. Někdy tyto porosty sahají až k mořskému břehu, což na nás působí zvláštním dojmem, protože na kleč jsme zvyklí jen z vysokých hor a tady je přímo u moře. To vše podporuje dojem z Fårö jako asketické krajiny, kde je spousta místa pro lidi hledající samotu.

Neměli jsme na Fårö nějaký konkrétní cíl, jako třeba hledat Bergmanův dům nebo hrob. V tom směru jsme nevyvinuli žádnou aktivitu, nějak se nám nechtělo porušovat Bergmanovo "soukromí", které si zde záměrně vybral. (A možná právě proto nám pak bylo dáno pocítit poněkud jinou realitu, viz dále v textu.) Chtěli jsme jen využít naší přítomnosti na Gotlandu a podívat se na místo, které švédského režiséra tolik oslovilo. Putujeme k západnímu pobřeží a podél něj pak směřujeme na sever. Za vesnicí Lauterns už leží jen opuštěná země. Skalnaté pobřeží s rozeklanými skálami a suchý kamenitý břeh, na němž začíná porost až několik set metrů od moře. Občas potkáme výletníky v pomalu projiždějících autech, pěšky tady chodíme jediní. Taky jsme vždy středem pozornosti. Jednou z místních originalit jsou zvláštní skalnaté útvary zvané raukars. Jedná se o většinou bizarní kusy skal, které jsou pozůstatkem miliony let starého korálového útesu. Časem silně zvápenatěly a dnes vypadají jako normální skála, při podrobnějším pohledu je v nich ale vidět původní korálová struktura, místy i zkameněliny. Moře je postupně rozrušilo a vytvořilo z nich neuvěřitelně krkolomné útvary. V té pustině vypadají jako zkamenělí obři nebo prapodivné bytosti a je-li tady člověk sám, musí to po čase mít zvláštní efekt na jeho psychiku. Pro
osamělé a trýzněné hrdiny Bergmanových filmů místo jako stvořené. (A jak ukazuje tato fotografie, i pro procházky režiséra.)

Na konci úzkého mysu Lauterhorn je malý přístav. Pár malých rybářských lodí se houpe u mola, několik malých domků slouží jako úschovna rybářských potřeb. Kdo si zde chce načepovat benzin na loď, hodí peníze do kasičky, stejně je to s pitnou vodou. Kousek od přístavu v přesypech porostlých klečí je místo, kde stála v době kamenné také rybářská osada. Jak je vidět, tradice zůstala :-) O pár kilometrů dále nacházíme jinou rybářskou osadu, houf malých domečků nalepených na sebe. U kamenného břehu je položeno několik obyčejných člunů. Celý ten malý areál působí trošku jako skanzen, ale za okny vidíme v domech složený běžný rybářský materiál, takže snad pořád slouží svému účelu. I čluny vypadají udržovaně. Ovšem opět nikde ani živáčka.


Rozsáhlé pastviny kolem jezera Norrsund nám utkví v paměti nejen pro svou opuštěnost, ale i pro velmi silný vítr. Ohrady jsou jen letmo opravené, hodně domů prázdných, evidentně dlouho neobývaných. Zbytky větrného mlýna, pozůstatky kamenných pilířů již neexistujích vrat u vjezdu na pozemek, domy s doškovou střechou. V lesících u břehů jezera ale tušíme nové moderní domky, poštovní schránky roztodivných tvarů u silničky a cedulky "privat" dávají tušit, že se zde bydlí, ale pečlivě skrytě, stranou. Kdoví jak to tady vypadá v turistické sezóně, my tu jsme naštěstí ještě před jejím začátkem, takže námi zažitý klid je možná jen přechodný. A dojem z Fårö tak pravděpodobně i trošku iluzorní. Ostatně druhý den doputujeme do osady Sudersand, která je téměř celá podřízena turistickému ruchu: penziony, kempy, upravené pláže...

Podaří se nám stopnout automobil. Veselá žena na místě spolujezdce nás zve dovnitř, u volantu sedí její dcera, která se učí pod dohledem matky řídit. V zavazadlovém prostoru za sedadly si po nás vyžaduje pohlazení velký rozesmátý pes. Jakmile se rozjedeme, povídavá maminka od nás stíhá vyzvídat kde se tu bereme (pěšky!), odkud jsme atd. a mezi tím i dirigovat váhavě řídící dceru, napomínat ji za chyby při řazení nebo upozorňovat na dopravní značky. Když se dozví, že máme rádi Bergmanovy filmy, rozjede vodopád výřečnosti. Povídá o tom, že Bergman sem zajížděl na celkem asi tři místa a že v posledních letech se už nechtěl s nikým setkávat. A krátce po jeho smrti se tu začaly dít věci: jezdí sem autobusy turistů, dokonce se pořádají (dobře placené) výpravy po místech, kde vznikaly jeho filmy. Mezinárodním gestem se dvěma prsty a silným úšklebkem to komentuje: "Money..." Podobného charakteru je podle ní i festival Bergman´s Week, na který jezdí hlavně lidi ze snobismu, ochotní zaplatit vysoké peníze. Místy divoká jízda mladé řidičky pokračuje, nemáme tušení kam nás dovezou. Žena navede dceru k místnímu kostelíku, stojícím na vyvýšeném místě. Když vystoupíme z auta, ukazuje nám u brány hřbitova vývěsku na níž je k našemu překvapení plánek hřbitova se zřetelně označeným hrobem Ingmara Bergmana. Ještě než odjedou se dozvídáme se, že právě před týdnem ho dokončili...

Lehce nás to vyvede z míry. Ukazuje to, že údajné Bergmanovo přání být pohřben někde stranou bylo buď vymyšlené nebo nebylo respektováno. Necháváme si batohy u branky a jdeme dál. Před kostelem se nachází starší část hřbitova, nové hroby jsou vzadu. Celé místo je upravené a opuštěné. Jdeme až k nejzazšímu koutu, kde je u rohu zídky pod stromy uložen v kamenném dláždění obyčejný žulový kámen a v něm vytesáno:
Ingrid Bergman 1930-1995
Ingmar Bergman 1918-2007
(kliknutím zvětšit)


Bereme to jako úšklebek reality - nechtěli jsme hledat Bergmanův hrob a bez jediného přičinění nás k němu místní dovedli. Sedneme si na kamennou zídku a jen tak sedíme. Intenzivní slunce hřeje i když fouká poměrně velký vítr. Když se vykloním na druhou stranu tak si všimnu, že ve stínu hřbitovní zdi se na sousední pastvině chladí a schovává před sluncem stádo ovcí. Po chvíli se zvedneme a v té chvíli poznáváme, že paní z auta nelhala. U hřbitova zastaví velký autobus, vystoupí z něj kupa lidí a houfně míří k místu s Bergmanovým hrobem. Raději to místo vyklízíme a odcházíme k nedalekému mořskému břehu.




Malá fotogalerie z ostrova Fårö
(fotografie lze kliknutím zvětšit)



A stejné místo před několika desetiletími... (porovnej chaloupku a větrný mlýn v pozadí)


[Publikováno: 18. července 2008]
top


Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016