Odešel Ingmar Bergman.
Ingmar Bergman dnes zemřel ve svém domově na Faro. Bylo mu 89 let.
Astrid Soderbergh Widding, CEO Ingmar Bergman Foundantion:
- Odchod Ingmara Bergmana je ztrátou nezměrné velikosti. Jeho umělecké úspěchy byly průkopnické, jedinečné - také proto, že pokrývají oblast filmu, divadla i literatury. Byl mezinárodně nejproslulejším Švédem, a jen před několika málo měsíci bylo jeho dílo zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pamatujeme si ho jako velmi smělou osobu, vždy aktuální, často otevřeně komentující současnost. Byl vždy o krok před svými současníky. A dokonce i když zestárl, z domova na Faro stále překvapoval. Věřím, že potrvá nějakou dobu, než plně pochopíme, že už tu není s námi, ale také potrvá význam jeho tvorby pro ostatní lidi. Svědčí o tom nepřerušovaný tok dopisů, přicházejících do naší nadace.

---

30. července 2007 Dnes zemřel ve svém domě na ostrově Faro Ingmar Bergman. Před dvěma týdny, 14. července, oslavil své 89. narozeniny. Vypráví se, že kdysi byla katedrála v Chartres zasažena bleskem a vyhořela celá až do základů. A tak se prý seběhly tisíce lidí ze všech stran světa, lidi nejrůznějšího postavení. Přitáhli přes Evropu jako stěhovaví ptáci a všichni pospolu začali na starých základech znovu stavět katedrálu. Setrvali až do dokončení ohromné stavby - stavitelé, dělníci, umělci, kejklíři, šlechtici, preláti i měšťané, ale jejich jména zůstala neznámá a dodnes nikdo neví, jak se ti, kdo postavili katedrálu v Chartres, jmenovali. Aniž bych tím chtěl ovlivňovat vaše názory na moji víru či na moje pochyby - což zde ostatně nemá co pohledávat, domnívám se, že umění ztratilo svůj oživujíci význam v okamžiku, kdy se odloučilo od náboženských obřadů. Přetrhlo svou pupeční šňůru a nyní žije svým vlastním odloučeným životem, překvapivě neplodným, ochablým a odrodilým. Tvořivá pospolitost, pokorná anonymita jsou zapomenutými a pohřbenými ostatky, zbavenými jakékoliv hodnoty. Drobná zranění vlastního já a mravní koliky jsou zkoumány pod mikroskopem sub specie aeternitatis. Strach z temnoty, jenž je příznačný pro subjektivismus a úzkostlivé mysli, se stal velkou módou a my se nakonec ocitáme ve velké ohradě, kde mezi sebou diskutujeme na téma své osamocenosti, aniž se navzájem posloucháme a aniž si dokonce povšimneme, že se tísníme tak, až umíráme zadušením. A tak se individualisté dívají jeden druhému do očí, popírají jsoucnost těch, které vidí, a vzývají všemohoucí temnotu, aniž by třeba jen jedenkrát pocítili blahodárnost potřeby pospolitosti. Jsme tak nahlodáni svými bludnými kruhy, tak uzavřeni do vlastní úzkosti, že ztrácíme schopnost rozeznávat pravdivé od nepravdivého, rozmary gangsterů od opravdové nezištnosti. Na otázku, jaký je cíl mých filmů, bych tedy mohl odpovědět: "Chci být jedním z dělníků, pracujících na katedrále, jež se tyčí na planině. Chci se věnovat tomu, že budu z kamene tesat hlavu draka, anděla či démona, nebo snad světce - nezáleží na tom, ve všech případech budu pociťovat totéž potěšení. Ať jsem věřící či nevěřící, křesťan či pohan, pracuji s ostatními na stavbě katedrály, protože jsem umělec a řemeslník, a protože jsem se naučil dobývat z kamene tváře, údy a trupy. Nikdy se nemusím znepokojovat, jaký bude soud budoucích nebo mých současníků: moje jméno ani příjmení není nikde vytesáno a zanikne zároveň se mnou. Avšak malá částice ze mne bude žít dál v anonymním a triumfujícím celku. Drak či démon, nebo snad světec - nijak na tom nezáleží! Ingmar Bergman 1961

J. Donner: Ďáblova past (J. Svoboda) [sken]


14. března 2007

Začátkem roku vyšla v nakladatelství Lidové noviny kniha Liv Ullmanová: Cesty života. Známá švédská herečka a režisérka v ní formou rozhovoru (Ketil Bjornstad), doplněného výňatky z deníků, přibližuje svou hereckou i režijní kariéru. Ullmanové vzpomínky jsou velmi svěží, čtivé a místy velmi zábavné. Osobně mohu jen potvrdit zkušenost Josefa Chuchmy z MF Dnes, který připomíná pasáže s nezapomenutelným líčením setkání Ingmara Bergmana s Woody Allenem, popřípadě i vícero schůzek Ullmanové s tímto americkým obdivovatelem Bergmanovy tvorby - jejich četba vás spolehlivě "odbourá".






25. ledna 2007

Letošní cena Ingmara Bergmana, udělovaná Švédským filmovým institutem (SFI), byla letos udělena švédské herečce Angele Kovács za svěží a inovační přístup k postavám rozdílných typů a charakterů. Herečka se uplatňuje zejména na jevišti Královského divadla ve Stockholmu, kde sehrála několik rolí i pod vedením Ingmara Bergmana.

Pražské Ponrepo uvede v pátek 2. února Bergmanův film Tvář. Projekce začíná ve 20:00 hod. a je přístupná jen s průkazem kina Ponrepo.


7. ledna 2007

Další megabox s Bergmanovými filmy připravili na březen američtí Criterioni. Tentokrát bude zaměřen na rannou tvorbu a přinese snímky Muka (1944), Krize (1946), Přístavní město (1948), Žízeň (1949) a Na radost (1950). Pod souhrným názvem Early Bergman zahajuje novou řadu boxů z názvem Eclipse, která bude každý měsíc přinášet kolekci málo známých nebo zapomenutých titulů jedné významné osobnosti. Box je v USA ohlášen na 27. března, jeho cena v pre-orderu činí 63 dolarů. Detaily k obsahu boxu najdete ZDE, podrobnosti k celé ediční řadě viz Nostalgická dívídítéka.

---

Aktuality: 2003 2004 2005 2006 2008