Dlouhý rozhovor Johna Simona s Ingmarem Bergmanem vyšel v Simonově knize Ingmar Bergman Directs,
vydané v roce 1972 nákladem Harcourt Brace Jovanovich. Celý rozhovor je na stranách 11–40,
níže uvedený český překlad je z fragmentu týkajícího se Bressonovy Mušky na stranách 27–28.
Překlad je pořízen podle přepisu této části rozhovoru na stránkách
robert-bresson.com.
John Simon: A co o Bressonovi. Jak ho vidíte?
Ingmar Bergman: Ach Muška! Miluji ji, miluji! Ale Baltazar byl tak nudný, prospal
jsem ho.
Já mám rád Dámy z Bouloňského lesíka a Odsouzený k smrti uprchl, ale musím
říct, že Deník venkovského faráře je jeho nejlepší dílo.
Viděl jsem to čtyřikrát nebo pětkrát a můžu to vidět znovu... ale Muška... to je opravdu...
Ten film pro mě nic neznamená.
Nic? Víte... teď vám něco řeknu o Mušce. Začíná záběrem, kdy se ona ptá přímo do kamery,
jak bez ní budou lidé žít? [Tady se Bergman mýlí, v úvodním
záběru se takto do kamery ptá matka, která během filmu zemře. Pozn. Milan Klepikov.]
Pak běží hlavní titulky. V tom je celý film. Ona je svatá, bere
všechno na sebe, všechno v sobě i vše co se děje kolem ní. Je velký rozdíl mezi takovými
lidmi a námi. Nevěřím v posmrtný život, ale myslím si, že někteří lidé jsou více svatí než
jiní a dělají náš život snesitelnější. Ona je jedním z nich, velmi prostinká, vzala na sebe
problémy jiných a utopila se v potoce. Tak to cítím, ale Baltazarovi jsem nerozuměl,
nudil mě.
Ale stejná věc by se dala říct i o oslovi, že na sebe vzal utrpení...
Osel je pro mne zcela nezajímavý, na rozdíl od lidské bytosti.
Máte rád zvířata?
Ani moc ne. Mám k nim spíš averzi.
[Překlad Petr Gajdošík, na Nostalghia.cz publikováno: 16. 5. 2008]
|
