Retrospektiva filmů Roberta Bressona, která se odehrála v prosinci roku 2001
v pražském kině Ponrepo, byla zatím asi nejrozsáhlejší přehlídkou filmů tohoto tvůrce
u nás. V rámci přehlídky, pořádané ke 100. výročí Bressonova narození, bylo promítnuto
14 filmů, tedy kompletní Bressonovo dílo, z nějž dodnes zůstávají leckteré snímky u nás
oficiálně neuvedené. Tradičně byl vydán i program s doprovodnými texty, které díky
laskavosti pořadatele přehlídky (NFA) následně publikuji. Všechny údaje k filmům i
znění popisek a textů ponechávám v původní podobě.
Žádné slovo režie, ale "un film de...", film od Roberta Bressona, čteme pravidleně v
titulcích jeho filmů. Nejvíce by se mu líbilo, kdyby se k této signatuře už nemuselo
nic dodávat, žádný komentář, žádné analýzy, žádné charakteristiky. Bresson a to, čemu
říkal výlučně "kinematograf" by splynuly v jeden pojem, tak samozřejmý, že by se
nemuselo nic dovysvětlovávat, a zároveň tak tajemný, že by to ani nešlo. Jako člověk
pak Bresson toužil moci dočista zmizet za svým dílem a všechno pro to dělal tak
dokonale, že nešťastným biografům nezbylo než psát...alespoň o tomto skrývání. V
podstatě nakonec dosáhl přesně toho, co chtěl. Zůstalo po něm čtrnáct filmů, které při
svém uvedení nepřitáhly do kin o (tolik důležitých) premiérových víkendech žádné
divácké masy, protože byly určené lidem, z nichž se nikdy žádná masa vyrobit nedá. K
těmto komerčně nekalkulovatelným jedincům patří všichni autoři následujících řádků - a
věříme, že i vy. (md)
"Otázky kladené Bressonem nebudou nikdy nedůležité." Rainer W. Fassbinder
"V tomhle Bohem opuštěném světě bych bez Bressona nevydržel ani den."
Aki Kaurismäki
"Obdivuji mnoho filmařů, ale Bresson je kategorie sama o sobě. Dává mi věřit v možnosti
filmu. V momentech skleslosti mi připomíná, čím film může být."
Olivier Assayas
"Dalo by se říci, že před Bressonem film parazitoval na ostatních druzích umění."
Marguerite Durasová
"Ve své hrozné profesi je Bresson izolován. Vyjadřuje se filmem jako básník svým perem.
Hluboká je propast mezi jeho noblesou, jeho mlčením, jeho vážností, jeho sny a zbytkem
světa, který si to plete s nejistotou a posedlostí." Jean Cocteau
"Bresson je jakýsi filmový manifest poetické přísnosti. Bressonismus pro mne a mé
přátele znamená ultimativní, morální, nedosažitelné, vznešené, trestající
kinematografické napětí. Trestající proto, že jeho filmy jsou přísnou, smyslovou
zkušeností bez sebemenšího odlehčení." Bernardo Bertolucci
"Dokonalosti dosáhne jen ten, kdo se zřekne všech prostředků vedoucích k vědomému
přehánění." Paul Valéry
"To mužeme řící bez obalu, Bresson je génius. Ne, člověk bez kultury nemůže nikdy
vytvořit dobré filmy, nikdy!" Andrej Tarkovskij
"Je to zvláštní zkušenost, dívat se na Bressonovy filmy dnes, kdy je valná část
populární kinematografie tak hlučná a rychlá a v mnoha případech až groteskní. V
současných filmech existuje povrchní dynamika, kterou lze snadno dosáhnout díky spoustě
technologických inovací, ale u Bressona máte pravou dynamiku, vyvolanou elementárním
vztahem obrazu a zvuku." Martin Scorsese
"Kdysi v něm viděli naději francouzského filmu, dnes má Bresson nálepku esoterika.
Nikdy se mu nedostávala ta pozornost, jakou věnovalo náročné publikum Bunuelovi,
Bergmanovi nebo Fellinimu - ačkoliv je mnohem větším režisérem než oni."
Susan Sontagová
Filmografie Roberta Bressona (25.9.1901 - 18.12.1999)
1934- Veřejné záležitosti (Les Affaires publiques)
1943- Andělé hříchu (Les anges du péché)
1944- Dámy z Buloňského lesíka (Les dames du Bois de Boulogne)
1950- Deník venkovského faráře (Le Journal d'un curé de campagne)
1956- K smrti odsouzený uprchl (Un condamné a mort s'est échappé)
1959- Kapsář (Pickpocket)
1961- Proces Jany z Arku (Proces de Jeanne d'Arc)
1965- A co dále, Baltazare (Au hasard, Balthasar)
1966- Muška (Mouchette)
1968- Něžná (Un femme douce)
1970- Čtyři noci jednoho snílka (Quatre nuits d'un reveur)
1973- Lancelot od Jezera (Lancelot du Lac)
1976- Pravděpodobně ďábel (Le diable probablement)
1983- Peníze (L'Argent)
Andělé hříchu
Les Anges du péché, 1943
hrají: Renée Faureová, Jany Holtová, Sylvie, Mila Parelyová
orig. verze, 82 min.
Tereza těsně před propuštěním z vězení spáchá vraždu a klášter se pro ni stane
přechodným úkrytem. Anne-Marie vstoupí do kláštera, protože se cítí být povolána
pomáhat nešťastným a přivádět zbloudilce na správnou cestu. Černá a bílá se střetnou,
ale vyústění bude pro obě ženy úplně jiné, než si představovaly. (md)
"Musím řící, že u filmu Andělé hříchu mi nejdéle trvalo, než jsem si ho zamiloval a že
zpočátku šlo o lásku bez vášně. V mládí jsem byl antiklerikální a takový film mě nemohl
zajímat." Francois Truffaut
Deník venkovského faráře
Le Journal d'un curé de campagne, 1950
hrají: Claude Laydu, Jean Riveyre, Jean Danet
orig.verze, 106 min.
Bressonův první příběh bez hvězd a bez psychologického herectví je adaptací románu
Georgese Bernanose o navenek monotonní kalvárii mladého duchovního dosazeného do
nepřívětivé venkovské farnosti. (md)
"Deník venkovského faráře je film, který mám nesmírně rád, patří pro mne k
nejpozoruhodnějším filmům vůbec. Byl jsem jím dost silně ovlivněn při natáčení
Hostů Večeře Páně." Ingmar Bergman
Kapsář
Pickpocket, 1959
hrají: Martin Lassalle, Pierre Etaix, Jean Pélégri
orig.verze: 70 min.
Titulní hrdina, vzdálený příbuzný Dostojevského Raskolnikova, nekrade z touhy po
penězích ani z kleptomanie, ale v přesvědčení o vlastní morální nadřazenosti.
"Bresson nám ukazuje bez jediného dramaturgického fíglu, jaké vnitřní pnutí vhání
zloděje do lví tlamy...a moc lásky, jež ho vysvobodí navzdory mřížím jeho cely." Jean Cocteau
"Film hluboké inspirace, svobodný, instinktivní, horoucí, zneklidňující." Louis Malle
"Moje první filmová vášen náležela evropské intelektuální kinematografii: Bergmanovi,
Resnaisovi, Godardovi, Antonionimu, Bunuelovi. Studoval jsem ty filmy. Víc než srdcem
hýbaly mým myšlením. Kapsář proudil skrze moje myšlení do srdce...jako by má duše
ztratila panenství."
Paul Schrader, americký scenárista (mj. Poslední pokušení
Krista) a režisér (mj. Kočičí lidé, Mišima)
Dámy z Buloňského lesíka
Les Dames du Bois de Boulogne, Francie 1945
hrají: Maria Casaresová, Paul Bernard, Elina Labourdetteová, Lucienne Bogaertová
orig.verze: 70 min.
Rafinovaná pomsta dámy velkého světa (Maria Casaresová) na muži, jehož cit k ní zeslábl,
stojí na intrice, jejíž morální základ byl zcela pochopitelný v době, kdy žil Denis
Diderot, autor námětu. Většině diváků Bressonova filmu v polovině minulého století už
ale připadala překombinovaná a novost režijního stylu byla povětšinou pociťována jako
"nefilmovost". Jen skupinka vnímavých diváků se dokázala hned od počátku nadchnout
vzácnou subtilitou a propracovaností formy. (md)
"Dámám z Buloňského lesíka a Renoirovým Pravidlům hry bylo společné, že byly vypískány,
opovrhovány, nepochopeny a zároveň se staly filmy cinefilské menšiny, která je znala
nazpaměť. Nevím, jestli Bresson chtěl udělat, jak tvrdí Bazin, něco racinovského, ale
je pravda, že byl pro systematickou abstrakci." Francois Truffaut
K smrti odsouzený uprchl
Un condamné a mort s'est échappé, 1956
hrají: Francois Leterrier, Charles Le Clainche, Roland Monod
čes. tit.: 95 min.
Základem Bressonova filmu K smrti odsouzený uprchl, jeho jediného výrazného úspěchu u
širokého publika, byly zápisky účastníka podzemního hnutí André Dévignyho, jenž v nich
vylíčil vlastní útěk z nacistického vězení, kde v cele smrti čekal na popravu.
"Je to pokus o čistý film. Uvnitř je ohromný dramatismus - vědomí, pocity člověka,
který dobře ví, že každou vteřinou jej mohou polapit a přece po týdny připravuje za
dveřmi své cely útěk a musí při něm i zabít. Půjčil jsem si šestnáctkovou kopii na
střihačský stůl, a tam jsem si, záběr po záběru, udělal celý technický scénář. Filmový
pás jsem pořád zastavoval, a zaznamenával jsem si nejrůznější podrobnosti, hlavně kde
je celek, polodetail, co rekvizity - kdy a kde se objeví klíč, dláto, zlomek dveří v
cele. Strávil jsem u střihacího stolu čtrnáct dnů." Jan Němec
"Nedávno jsem šel znovu na K smrti odsouzený uprchl, to je tak dokonale čistá zkušenost,
úplně oproštěná od všeho nepodstatného. Ten film funguje jako citlivý a perfektně
seřízený, rukama zhotovený strojek." Martin Scorsese
Muška
Mouchette, 1966
hrají: Nadine Nortierová, Jean-Claude Guilbert, Paul Hébert
čes. tit.: 75 min.
Co vlastně dělám v tomhle světě, ptá se křehká dívka, Muška, němým pohledem, v němž je
pokora, přijetí věcí, jaké jsou, i vzdor, který se nikomu nepodaří "ochočit". Muška ví,
že v tomto životě nemá ve skutečnosti nic žádnou logiku, že jí nebude mít ani její smrt,
ale až přijde, bude mít stejnou samozřejmost jako ranní slunce. (md)
"K tomu filmu cítím velkou spřízněnost, protože takový film bych kdysi sám rád natočil,
kdybych to uměl...ale nebyl jsem toho schopen. Zatímco moje Vězení je plné podivností,
oklik a líbivých kousků, je Muška film čistý jako voda. Absolutní umělecké dílo." Ingmar Bergman
A co dále, Baltazare
Au hasard, Balthasar, 1966
hrají: Anna Wiazemská, Jean-Claude Guilbert, Philippe Asselin
čes. tit.: 90 min.
Filmem, v němž Bresson došel v naplnění postulátů svého tzv. "kinematografu" (v opozici
k běžnému "filmu") nejdále a jeho pohled na svět získal svou nejuniverzálnější podobu,
je A co dále, Baltazare. Oslík Baltazar nás provází světem, v němž odpovídá Bůh
na každou modlitbu a na každé kategorické prohlášení pravým opakem (většinou hned v
příští vteřině) a s každým novým úderem pozemského zla přesto stvrzuje svou skrytou
všudypřítomnost - ve strohé kráse nevysvětlitelného bytí. (md)
"Určitě je to jediný film, který jsem viděla, který představuje jedinečný a tudíž
exaktní kreativní čin. Veškeré ostatní filmy, včetně filmů dobrých, působí ve srovnání
s ním konvenčně, hloupě."
Marguerite Durasová
"Ten film vpadl do našeho semináře jako zbloudilá raketa ze vzdálené galaxie a rozdělil
nás ve fanatické zastánce a zuřivé odpůrce. Provokující, cízí a překvapující,
převrátil všechna zlatá pravidla konvenční kinematografie na obou stranách oceánu, ale
stejně tak pravidla evropských uměleckých filmů a byl přesto až děsivě dokonalý ve své
absolutní shodě obsahu a formy."
Michael Haneke (rakouský režisér, mj.
Zámek, Pianistka)
"Každý, kdo ho uvidí, bude velmi překvapen, protože tento film, to je svět - za
půldruhé hodiny."
Jean-Luc Godard
Něžná
Une femme douce, 1969
hrají: Dominique Sandaová, Guy Frangin
čes. tit.: 82 min.
"Dva roky natáčí Bresson Něžnou, v krátkém intervalu nato Čtyři noci jednoho snílka,
dva filmy inspirované novelami Dostojevského. V Něžné poprvé sáhl k barvě (při níž už
nadále zůstane) a v obou případech shodně přenesl příběh do dnešní Paříže... Oč
bezvýznamnější se snaží být tato kulisa, o to intenzivněji prorůstá paradoxně plánem
postav i děje a stává se nevyčlenitelnou součástí filmového sdělení. Právě v takovém
velkoměstském Babylónu se Něžná může provdat za zastavárníka, muže zcela protikladného
charakteru, a prožít s ním vztah naplněný naprostým vzájemným neporozuměním." (Zdena Škapová: Robert Bresson. Čs. filmový ústav 1987. s. 21.)
Veřejné záležitosti
Les Affaires publiques, 1934
hrají: Marcel Dalio, Béby, Gilles Margaritis
orig. verze: 23 min.
Čtyři noci jednoho snílka
Quatre nuits d'un reveur, 1971
hrají: Isabelle Weingartenová, Guillaume des Forets, Jean-Maurice Monnoyer
čes. tit.: 77 min.
Pouze dvakrát v celé své kariéře si Bresson dopřál humor. Nejprve agresivní, ve svém
debutu Veřejné záležitosti, satirické frašce o fiktivní diktatuře. Toto padesát
let pohřešované dílko praská ve švech vizuálními nápady vycházejícími z poetiky René
Claira, ale svou razancí je bližší Bunuelovu Zlatému věku. Po mnoha letech, ve
Čtyřech nocích jednoho snílka, je to humor diskrétní - jako ostatně všechno v
této transpozici Dostojevského Bílých nocí do moderní Paříže. Tentokrát však nejde o
komedii, ale o přesnou a okouzlující studii o tom, z jak nepatrných pohledů a gest se
rodí zamilovanost, o snílkovství jedněch a věrnosti druhých. Bezpočet filmů se tváří,
že nám ukazuje lásku, ale který filmař to opravdu dokázal? Zvláště, vezmeme-li za
měřítko tento film... (md)
Peníze
L'Argent, 1983
hrají: Christian Patey, Michel Briguet, Sylvie Van Den Elsenová
čes. tit.: 82 min.
Prohlašovat peníze nahlas za nástroj ďábla by asi dnes působilo i mezi katolíky dost
nečasově. Co nám nicméně katolík Bresson nepromine, je přehlížení evidentního vztahu
mezi vládou peněz a úbytkem humanity, jehož nevyhnutelnou poslední konsekvencí je
fyzická likvidace lidských bytostí. Nemáme před sebou realistické vyprávění, ale
abstrahující výtažek zcela reálné skutečnosti. Cenu za svůj poslední film přebíral
Bresson v Cannes v roce 1983 z rukou Orsona Wellese, za doprovodu pískotu festivalových
snobů. (md)
"Chápeme-li výchovu jako něco, co nám dovolí pochopit vztah mezi činem a jeho důsledkem,
pak je Bresson vynikajícím učitelem." Atom Egoyan
"Peníze jsou filmem osmdesátiletého člověka, ale také filmem o radikálním mladém muži,
v němž je řečeno vše - bez ústupků vůči panujícímu vkusu." Olivier Assayas
(francouzský režisér, mj. Irma Vep)
"Poslední, co se mnou v kině opravdu pohnulo, byly Bressonovy Peníze." Aki Kaurismäki
Zadní strana brožury
"Kdysi v něm viděli naději francouzského filmu, dnes má Bresson nálepku esoterika.
Nikdy se mu nedostávala ta pozornost, jakou věnovalo náročné publikum Bunuelovi,
Bergmanovi nebo Fellinimu - ačkoliv je mnohem větším režisérem než oni." Susan Sontagová
Na Nostalghia.cz [publikováno: 17. 5. 2003]
|
