TOPlist

Aktuality: [2003-2006] [2007-2009]

Aktuality 2010-2016
22. března 2016
Letošní půlkulaté 115. výročí narození Roberta Bressona (25. 9. 1901) připomene pražské kino Ponrepo v dubnu malou kolekcí čtyř filmů, která bude spojená s obdobnou výběrovou kolekcí filmů Andreje Tarkovského, od jehož úmrtí letos uplyne pro změnu kulatých 30 let (29. 12. 1986). Spojený cyklus filmů dvou více než blízkých filmařů nese název Credo Bresson Tarkovskij a přinese výběr deseti výrazných snímků obou tvůrců. V programové brožuře Ponrepa je zařazené mj. i krátké vyznání, které Bressonově tvorbě složil režisér Michael Haneke:



V A co dále, Baltazare, stejně jako ve všech Bressonových filmech, je cítit takřka fyzická averze jejich tvůrce proti každé formě lži, zejména proti každé formě estetického podvodu. Tento až vzteklý odpor se zdá být motorem veškeré jeho tvorby. Vede k čistotě narativních prostředků, jaká v historii filmu nemá obdoby. [...] Identita obsahu a formy vyvolává u Bressona tušení souvislostí a smyslu, jejž svět, který popisují, pozbyl. Právě vypuštěním vizualizovaného štěstí propůjčuje touze křídla a na jednu šťastnou vteřinu pozorování je v nich bolest ikony překonána.
Bressonovy filmy budou uvedeny v těchto termínech: 11. 4. A co dále, Baltazare (20:00), 18. 4. Peníze (20:00), 21. 4. Muška (20:00), 26. 4. Čtyři noci jednoho snílka (20:00). O Tarkovského části cyklu se rozepisuji podrobněji na samostatné stránce.

Vlevo historické foto vybrané společnosti: Mario Chiari, Robert Bresson, Christopher Fry, Luchino Visconti, Orson Welles a Dino De Laurentiis (kliknutím lze zvětšit).
14. ledna 2016
Vydavatelství Casablanca oznámilo na svých stránkách vydání knihy Bresson o Bressonovi. Rozhovory z let 1943–1983. Jak je patrné již z názvu, jsou zde na jednom místě soustředěny rozhovory, které Bresson poskytl za 40 let své režijní dráhy. Kniha vyšla poprvé v roce 2013 ve francouzském nakladatelství Flammarion, patřícím pod nakladatelský dům Gallimard (Bresson par Bresson. Entretiens 1943-1983) ediční péčí Mylène Bressonové (viz níže aktualizace z 29. srpna 2013, obal francouzského vydání vlevo). Od té doby spatřilo světlo světa ještě španělské vydání (Bresson por Bresson, entrevistas 1943-1983; Intermedio Ediciones 2015) a česká edice plánovaná na rok 2016 tak může být třetí v pořadí. Po již před lety vydaných Poznámkách o kinematografu půjde o druhou zásadní bressonovskou knihu v češtině. Na stránkách nakladatelství Casablanca se o knize lze dočíst toto:

"Francouzský režisér Robert Bresson (1901–1999), svými životopisnými daty zajímavě a tak trochu příznačně vyplňujícími celé 20. století, patří mezi solitérní tvůrce světového filmu, který si i přes své dlouhé tvůrčí období čtyř dekád dokázal zachovat naprosto specifický tvůrčí styl, v podstatě nepoznamenaný žádnou z dominantích tvůrčích vln či škol. Ve všech filmech natočených od 2. světové války až do 80. let (např. Deník venkovského faráře, K smrti odsouzený uprchl, Peníze) si udržel svůj nezaměnitelný přístup k filmovému vyprávění či herectví a dále ho formoval a precizoval dílo po díle, a to za použití úsporných vyjadřovacích prostředků. Podobně úsporně i on sám formuloval své názory na filmové dílo; jediný ucelený soubor jeho filmového myšlení je stostránkový spisek Poznámky o kinematografu (1975, česky vyšlo 1998), opět plný krátkých úsečných noticek zapisovaných v průběhu čtvrtstoletí. Teprve roku 2013 vznikla další kniha, která se snaží v uceleném souboru nechat promluvit tohoto tvůrce o svém díle. Péčí jeho vdovy Mylène Bressonové vyšel soubor jeho rozhovorů z dlouhého údobí let 1943 až 1983, který je řazen chronologicky, film po filmu. Právě tento diachronní postup umožňuje sledovat vývoj Bressonova stylu, jeho uvažování o kinematografu. Tuto linii podporuje i zařazení interview, jejichž přímým popudem nebylo obvyklé představení nového snímku uváděného do kin, ale spíše zamyšlením nad určitým tématem či motivem (např. adaptace literárních děl), což dále prohlubuje poznání o směřování jeho úvah v tom kterém období. Tím se z tříště po různu vzniklých rozhovorů stává celkem plnohodnotný profil tvůrce, který jinak o svém díle spíše mlčel."
Malá kolekce technicky skvělých fotografií Roberta Bressona z časů natáčení Mušky byla publikována na stránkách Gettyimages.

Krátký šot o Bressonovi se objevil před pár dny na YouTube.
15. července 2014
Bressonova retrospektiva na letošní LFŠ v Uherském Hradišti (viz aktualizace z 25. 6. níže) bude mít jednu mimořádnost. Hostem u projekcí filmů K smrti odsouzený uprchl, Kapsář (oba 28.7.), Proces Jany z Arku,
A co dále, Baltazare (oba 29.7.) a Muška (30.7.) bude režisérova manželka Mylène Bressonová, která byla také Bressonovou asistentkou na všech filmech od Mušky po Peníze. Svým úvodem doprovodí uvedené projekce a zúčastní se besedy o díle Roberta Bressona. V současnosti spravuje Mylène Bressonová režisérovu pozůstalost a dohlíží na digitalizaci jeho filmů. Vzhledem k tomu, že se na části z filmů podílela doslova od začátku do konce, lze ji považovat za nejzasvěcenějšího člověka co se týká vhledu do Bressonova vidění.
25. června 2014
40. Letní filmová škola v Uherském Hradišti, která proběhne ve dnech 25. 7. až 2. 8. 2014 uvede retrospektivu tvorby Roberta Bressona. Oficiální stránky LFŠ o retrospektivě zatím uvádí jen obecnější text:
"Filmy francouzského režiséra Roberta Bressona jsou výjimečné již na první pohled. Nebyl ani tak autorem nového stylu ale „pouhým“ tvůrcem, který vytvořil vzorové dílo, ukazující, v čem spočívá jedinečnost filmového umění. A dějiny kinematografie ukazují, že to není vůbec málo. Proto také nemá pokračovatele, nelze ho zařadit do žádné skupiny, žádného proudu ani směru. Návštěvníci LFŠ budou mít navíc ojedinělou příležitost vidět všechny jeho celovečerní filmy, doplněné o tematické lektorské úvody a další odborný program, který nabídne nikoliv výklad Bressonova díla, ale možnost nahlédnout na jeho filmy z různých pohledů, i skrz autorovy názory. Filmy jako Kapsář, A co dále, Baltazare nebo Peníze jsou jedinečnou ukázkou bressonovského kinematografu, který prošlapává cestu k objevení neznámé planety. Skutečně umělecký film totiž není dokonale fungující stroj, který lze rozebrat a vysvětlit, ale jeho krása spočívá v tom nevyslovitelném, co vyzařuje."

Nevím k čemu dojdou lektorské diskuse o Bressonovi na LFŠ, ale jednu z esencí jeho Kinematografu kongeniálně zpracoval režisér, který na netu vystupuje pod nickem Kogonada. Jeho střihový film Hands of Bresson, který je momentálně hitem internetu, vznikl pro společnost Criterion a je sestaven ze snad nejsymptomatičtějších záběrů Bressonových filmů, to vše za zvuků Schubertovy sonáty z filmu A co dále, Baltazare.

Téměř rok jsem se nedostal k aktualizaci bressonovských stránek. Jedním z dluhů, které tímto odmazávám, je alespoň doplnění a aktualizace soupisu filmů vydaných na DVD a především na Blu-ray v oddílu Média.

Další z informačních dluhů doplňuji spíš jen pro úplnost: Už koncem roku 2013 vyšla autobiografická kniha herečky Anne Wiazemské Studijní rok, kterou v českém překladu vydalo nakladatelství Eroika. Představitelka titulní role z Bressonova filmu A co dále, Baltazare v knize popisuje především vývoj a peripetie svého vztahu s Jean-Luc Godardem, ale uvádí čtenáře i do širšího prostředí francouzské nové vlny. České vydání bohužel trpí vážnými překladatelskými chybami, viz třeba recenze na iLiteratura.
29. srpna 2013
V neděli 1. září od 9.01 hod. uvede Český rozhlas 3 Vltava v rámci Souzvuku pásmo Robert Bresson: Z Poznámek o kinematografu. V četbě ze stejnojmenné knihy, která vyšla v roce 1998 v nakladatelství Dauphin v překladu Miloše Fryše, účinkují Jiří Menzel, Rudolf Pellar a Hana Kofránková. Skladbu Jana Garbarka Vandrere hrají autor a Ralph Towner. Natočeno 2008. - Výběr textů z Poznámek o kinematografu je již delší dobu umístěn také na stránkách Nostalghia.cz.

Francouzské nakladatelství Gallimard vydalo ve své řadě Flammarion, věnované esejistickým textům a dokumentům, soubornou knihu rozhovorů s Robertem Bressonem s názvem Bresson par Bresson. Entretiens 1943-1983, kterou edičně připravila k vydání Mylene Bresson, režisérova manželka. Jak je dobře známo, Bresson ochotou k rozhovorům příliš neoplýval a tak je jejich souborné vydání o to více cenné. Přesto poněkud zamrzí, jak podotýká recenzent Tim Cawkwell v textu Bresson on the Couch, že není úplné a neobsahuje některé "velké" rozhovory, které byly vydány již dříve a jinde. (Např. rozhovory s Charlesem Samuelsem a Paulem Schraderem vydané mj. ve sborníku Robert Bresson od Jamese Quandta.) Na druhou stranu je nepřehlédnutelným kladem souborného vydání shromáždění málo známých rozhovorů a také kolekce (snad) nikdy nepublikovaných fotografií.


Výše zmíněný rozhovor s Charlesem Samuelsem si lze on-line přečíst na Robert-Bresson.com, rozhovor s Paulem Schraderem pro Film Comment 1977 si lze stáhnout jako pdf zde.

Co vedlo redakci stránek citarny.cz k tomu, že k anotaci na knihu Poznámky o kinematografu vložila smyšlenou ukázku obálky (viz vpravo) s fotografií Gérarda Philipa z obálky magazínu Ciemme
(č. 152/153), když správnou ukázku obálky lze najít běžně na internetu, netuším. Je to ale příležitost si připomenout jednu starší zprávu z Nostalghia.cz, konkrétně ze 17. října 2007 (viz níže), kdy jsem zde zmiňoval výše uvedené číslo Ciemme obsahující vedle řady materiálů k Robertu Bressonovi i podklady k jeho nerealizovanému životopisnému filmu o Ignáci z Loyoly, kterého měl hrát právě Gerard Philipe.
25. července 2013
Éra filmů na nosičích blu-ray už definitivně dospěla i k Robertu Bressonovi. Po criterionské edici dramatu K smrti odsouzený uprchl z jara letošního roku (a ještě starším vydání téhož filmu od Gaumontu) přijdou v srpnu na trh další dva blu-ray disky s filmy Roberta Bressona, kterými budou edice filmů A co dále, Baltazare a Muška. Ty na 26. srpen ohlásila britská společnost Artificial Eye. Detailní specifikace disků zatím není k dispozici.



Bressonův průkopnický film Deník venkovského faráře uvede Česká televize v rámci svého Filmového klubu na ČT 2 v sobotu 3. srpna od 23:30 hod. V této souvislosti připojuji překlad jednoho z drobných textů, který ke mně před časem doputoval po internetu. Jedná se o vzpomínku herce Claude Laydua, který v Bressonově filmu ztvárnil hlavní postavu faráře z Ambricourtu:
PRACOVAŤ S BRESSONOM

„Bresson oponuje všetkým (hoci aj len vágnym náznakom) iniciatívy alebo názoru s tvrdohlavosťou a taktnou úpornosťou, vytrvalou húževnatosťou a nevyčerpateľnou trpezlivosťou. Vie, kam ide, a nič ho nevyruší od toho, čo chce uskutočniť. Deň po dni prichádza s rovnakým zápalom a nadšením. Zoči-voči výsledku sú vaše sťažnosti smiešne, váš odpor nepatričný a vaša kritika zbytočná.“

„Je pravda, že to pochopíte až vo chvíli, keď je film dokončený. Je ťažké slepo dôverovať, zvlášť, ak po vás vyžadujú, aby ste prakticky úplne zabudli na vlastnú osobnosť. Pokiaľ nevidíte celý plán, ktorý sa vám objasní až následne, natoľko vyburcovaný perfekcionizmus sa môže javiť ako produkt demencie a puntičkárstvo iba ako bláznivý výstrelok.
Keď pochopíte, do akej hĺbky bolo všetko premyslené, zvážené a pripravené, ľutujete jedine to, že ste neboli dostatočne tvárny. Samozrejme, vtedy už je neskoro.“

[překlad pořízen z anglické verze původně francouzského textu]

Možná se hodí připomenout, že za několik dní (29. července) uplynou dva roky od úmrtí Claude Laydua, o kterém jsem psal zde.)

Zásadní text o Bressonově filmu Peníze s názvem “We must do something!” vyšel včera na blogu Wonders in the Dark.
26. ledna 2012
S informací o lednovém cyklu Bressonových filmů v Ponrepu přicházím sice skoro s "křížkem po funuse", ale alespoň na dvě projekce lze ještě upozornit. Dnes od 20:00 hod. se promítají Čtyři noci jednoho snílka (1971), v úterý 31. ledna ve stejném čase pak Peníze (1983). Lednový cyklus s názvem Postav svůj film z bílé, z mlčení a z nehybnosti obsahoval podstatnou část Bressonovy tvorby, z níž nebyly uvedeny jen filmy Proces Jany z Arku (1962), Lancelot od jezera (1974) a Pravděpodobně ďábel (1977). Výjimečnost lednové přehlídky tkvěla v tom, že od poslední Bressonovy retrospektivy v Ponrepu v roce 2001 byly doplněny české titulky i k filmů, jejichž kopie měl sice NFA ve svých sbírkách, ale nebyly nikdy uvedeny do české distribuce. Jediným Bressonovým filmem, který NFA do svých sbírek zatím nezískal, je Pravděpodobně ďábel. Z programové brožury níže uvádím zajímavý text z dosud nepublikovaného textu Petra Krále z rukopisu jeho připravované knihy Trompe-l' oeil.
Závěrečná pravda
Cestou za vlastní smrtí se hrdina Bressonova filmu Pravděpodobně ďábel s popravčím, od nějž si smrt objednal, už jen krátce zastaví v temném bistru; u pultu si tu vypije koňak naservírovaný výčepním, jehož samotného nikdy nespatříme, když muži vyjdou ven zpět na ulici, popravčí už napůl vyndá revolver z kapsy, přiblíží se přitom k hrdinovi, jako by předem chtěl ucpat štěrbinu, která se vzápětí otevře v okně, jež s muži míjíme. Za pootevřenou okenicí tam zní Mozartova hudba, hrdinu to ještě přiměje k zastavení; hudba ale vychází jen z televize, mezi křídly okenice je vidět modravě blikat její obrazovku. Jak potom muži jdou dál, hrdina zalituje, že v tak závažnou chvíli nemá patřičně vznešenou myšlenku; nicméně ze sebe začne soukat jakousi větu, popravčí ho ale skolí dřív, než ji dokončí. Závěrečná pravda, již stačí vyslovit, je tak jen vágní "jestli chceš, můžu ti říct, že..." - Petr Král

Zajímavý postřeh ve střihové skladbě dvou scén z filmů A co dále Baltazare a Něžná publikoval včera na serveru Mubi.com Daniel Kasman.

Výjimečnou retrospektivu filmů Roberta Bressona si dopřáli i v USA a Kanadě, kde během jara startuje putovní přehlídka všech jeho filmů. Pro české zájemce je ale podstatnější informace, že organizátorem této retrospektivy je James Quandt, autor jedné ze zásadních knih o filmech Roberta Bressona (nazvané prostě Robert Bresson), která při této příležitosti vyjde v novém doplněném vydání.
6. října 2011
Včera vydala Česká pošta již déle oznámenou poštovní známku s plakátem Olga Poláčkové-Vyleťalové k filmu Něžná, která vychází v rámci známkové řady Český filmový plakát. Známka má nominální hodnotu 10 Kč. Se známkou se současně vydává obálka prvního dne včetně příležitostného poštovního razítka. V obrazové části obálky je vyobrazen plakát k filmu Ptáci. Detaily ke známce i Olze Poláčkové-Vyleťalové na stránkách České pošty.

25. září 2011 uběhlo 110 let od narození Roberta Bressona. Jako jedna ze zajímavých připomínek jeho osobnosti a díla může posloužit třeba 8. číslo anglické verze Cahiers du cinema z února 1967, kde vyšel jeden z nejrozsáhlejších rozhovorů s Bressonem vůbec (Téměř 20 stran). Nelze nezmínit i další zajímavý obsah tohoto čísla: Jean-Luc Godard, Michel Delahaye, Miloš Forman, Joseph L Mankiewicz a nebo film Válka skončila Alaina Resnaise. Celé číslo ve formátu *.cbr je ke stažení ZDE.
15. srpna 2011
Je to pro mne jeden z nejpůsobivějších hereckých debutů v historii kinematografie. Belgický herec Claude Laydu v bezejmenné titulní roli Bressonova arcidíla DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE (1950) předvedl životní výkon, na jehož úspornost výrazu při sledování současné filmové produkce vzpomínám čím dál častěji. Po studiu herectví na Conservatoire National Supérieur d'Art Dramatique v Paříži byl členem herecké společnosti Théâtre Marigny Madeleine Renaud a Jean-Louis Barraulta. Ve filmu se objevoval nejčastěji v průběhu 50. let, kdy hrál v celkem 15ti filmech, většinou dramatech s výrazným psychologickým nábojem. Kněžskou roli si zopakoval v Gilově snímku LA GUERRA DE DIOS (1953) a v postavě pravoslavného kněze Alexandra se objevil i v Combretově filmu RASPUTIN (1954), kde hrál po boku Pierre Brasseura. V roce 1960 se společně s Jeanne Moreau, Alidou Valli a Pierre Brasseurem objevil ve filmu LE DIALOGUE DES CARMÉLITES, natočeném opět podle Bernanosovy předlohy. V Pellegriniho snímku ITALIENISCHES CAPRICCIO (1961) ztvárnil roli dramatika Carla Goldoniho. Ve stejném filmu se mj. v drobnějších hereckých rolích objevili i Daniela Smutná a Jan Werich, v drobné roli také Layduova žena Christine Balli, s níž měl syna a dceru. Od roku 1962 provozoval vlastní dětské loutkové divadlo s představením, které pravidelně vysílala francouzská televize až do roku 1995. Zemřel 29. července 2011 ve věku 84 let na selhání srdce.
22. března 2011
V rovině filmových adaptací zůstává Georges Bernanos (1888-1948) především "bressonovským" autorem. Dva snímky Roberta Bressona, DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE (1951) a MUŠKA (1967), jsou považovány za mistrovské vystižení stylu svých literárních předloh. Později adaptovaný román POD SLUNCEM SATANOVÝM (1987) v režii Maurice Pialata zůstává i přes svou zajímavost v jejich stínu. Bernanosovy postavy jsou ve světové literatuře v mnohém dodnes jedinečné. Jejich beznaděj je ztělesněním autorova přesvědčení, že svět chyboval, když zavrhl víru v Boha, protože tím pozbyl i pojmu hříchu a jeho veškerého obsahu. Sám spisovatel se v roce 1937, při psaní úvodu ke své knize Velké hřbitovy v měsíčním svitu, v době, kdy se v Evropě rozhoříval další válečný požár (tehdy ve španělské občanské válce) ohlížel za svým dosavadním literárním dílem, které už zahrnovalo i všechny výše zmíněné tituly, těmito poněkud skeptickými, přesto poutavými slovy:
"... Pokaždé jsem přišel, pootevřel branku a přistoupil k ohni, boty zčervenalé bahnem z nedávné průtrže mračen. Úsvit přicházel dávno předtím, než se do tichých zákoutí duše, do jejích hlubokých doupat vrátily smyšlené postavy s dosud matnými obrysy, embrya bez údů, Muška a Donisan, Cénabre, Chantal a vy, vy, jediná má postava, jejíž obličej se mi, myslím, občas podařilo rozeznat, avšak netroufal jsem si jej pojmenovat - drahý faráři z jakéhosi smyšleného Ambricourtu. Byli jste tehdy mými učiteli? A dnes, dnes jimi jste? Ó, dobře vím, jaká marnost se skrývá v tomto návratu do minulosti. Zajisté, v mém životě je již mnoho mrtvých. Ale nejmrtvějším z mrtvých je ten malý chlapec, jímž jsem byl. A přece, až přijde čas, právě on se znovu postaví do čela mého života, shromáždí mé ubohé prožité roky až do posledního a podobný mladému vůdci veteránů, který sbírá svůj rozháraný voj, jako první vkročí do domu Otce. Mohl bych koneckonců mluvit jeho jménem. Jenomže není možné mluvit jménem dětství, k tomu by bylo potřeba hovořit jeho jazykem. A právě tento zapomenutý jazyk, jazyk dětství hledám od knihy ke knize, já hlupák! Jako by se takovým jazykem dalo psát, jako by jím někdo psal. Co na tom! Občas se mi podaří vystihnout některou z jeho barev..." - Georges Bernanos, leden 1937 [G. Bernanos: Velké hřbitovy v měsíčním svitu, Vetus Via / Dauphin, Podlesí - Brno - Praha 2008, s. 9-10]
9. listopadu 2010
Snímek K smrti odsouzený uprchl vychází v těchto dnech na Blu-ray disku společnosti Gaumont. Disk je free region s volitelnými anglickými titulky, jako bonus je přidán 45 minut dlouhý dokument L'essence Des Formes Pierre-Henri Giberta (dokument není vybaven anglickými titulky). Francouzský Amazon nabízí disk za 19 Euro. Recenze s obrazovými ukázkami je přístupná na DVDBeaver.
27. ledna 2010
Od dnešního dne, tedy v týdenním předstihu, by měly být v prodeji na webu a v pražské prodejně Terryho ponožky oba disky s filmy Roberta Bressona A co dále, Baltazare a Muška. (Detaily viz zpráva níže.)
12. ledna 2010
Objednejte si česká DVD Vydavatel obou bressnovských filmů Zóna zahájí 13. ledna 2010 příjem objednávek na oba disky, jejich vydání je pak ohlášeno na 28. ledna. K dnešnímu dni zveřejňuji recenzi obou DVD, která jsem měl k dispozici jako finální testdisky.
nahoru


Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016