Un Chien Andalou
Francie 1928, 14 min.
Režie: Luis Buñuel
Produkce: Luis Buñuel, Salvador Dali
Scénář: Luis Buñuel, Salvador Dali
Kamera: Albert Dubergen
Hrají: Pierre Batcheff, Simone Mareuilová, Jaime Miravilles, Salvador Dali, Luis Buñuel.
|
|
V úvodním záběru svého prvního filmu vystupuje sám režisér. Brousí si břitvu (ryze
mužský nástroj), pak vychází na terasu. Mrak zrychleně (zdůraznění "trikovosti",
imaginativnosti filmového média) protne měsíc. Zvrácená asociace hrdiny nás donutí
dívat se na rozříznutí ženina oka. Úvodní sekvence je inspirována Buñuelovým snem, což
nijak neomlouvá její šokující brutalitu. Divák je zraněn stejně jako žena - je donucen
se koukat, okem, které si již napořád ponese stigma toho co spatřilo. Mladí tvůrci se
oddali bezhraničnosti surrealismu - Luis Buñuel jakoby v sekvenci s okem naplnil svou
vizi sebe jako filmového tvůrce. Nebát se, šokovat, donutit a zraňovat.
V Andaluském psovi se film stává doslova zázračným materiálem schopným zhmotnit
sny, vize a touhy. Hrdinové se pohybují v bludné smyčce opakujících se reinkarnací, v
zajetí osudové a všedestruktivní "lásky". Zázrak znovuzrození je darován pouze jim.
Divák nemá možnost mazat to, co viděl a začínat znovu. Ženě je rozříznuto oko, v
následující scéně je opět vidoucí, což se ovšem neplatí pro diváky. Naše trauma je na
rozdíl od hrdinky trvalé. Realita "surreálna", tedy časoprostoru, který není ničím
omezen a kde neplatí žádné zákony, se nakonec stává mučivým a svazujícím prokletím -
právě pro ono věčné bloudění a nemožnost spočinutí. Poslední záběr na dvojici uvězněnou
v písku je nejstatičtější z celého filmu. Kouzlo je pryč.
Leitmotivem filmu je vztah muže a ženy. Jejich láska je prostoupena šílenstvím,
obsesemi, fatalitou a smrtí. V jedné scéně se oba koukají na přejetou dívku na ulici.
Muž se otáčí k ženě s výrazem neskrývajícím vzrušení. Smrt je podnětem ke splynutí,
tedy k potenciálnímu vzniku nového života… Touha je pak prezentována jako šílenství
zatemňující rozum. Muž s očima v sloup slintá a zuřivě hmatá po ženiných prsou, která
se mění v její zadnici. Ukojení touhy je stejně těžké jako táhnutí dvou pian s mrtvým
dobytkem, jezuity a starozákonními deskami.
Andaluský pes demytizuje společenské mravní kodexy, sexuální tabu a objevuje
hlubiny lidského podvědomí. Pouhých sedmnáct minut je naplněno horečnými vizemi,
frustrací z nenaplněnosti, agresivitou, nepotlačovanými pudy a fantasmagorickými vizemi.
V historii filmu se jedná o první triumf svobodné fantazie, byť patologicky ovlivněné
šílenstvím, které nese každý z nás uvnitř.
" Cílem bylo odmítnout každou myšlenku či obraz, které by měly nějaké rozumové,
psychologické či obecně kulturní vysvětlení. Otevřít všechna okna do iracionálna.
Uplatnit jen ty obrazy, které na nás zapůsobí a nevyžadují si zdůvodnění, proč se
objevily." L.B.
"Dívej se z okna, jako bys poslouchal Wagnera. Ještě patetičtěji."
pokyn L.B. představiteli hl. role Batcheffovi
"Andaluský pes je snová šifra erotického útoku." Konrad Eberhardt
Plus:
během promítání filmu došlo ke dvěma potratům
jeden z jezuitů, které hrdina táhne společně s pianem je Salvador Dalí
ve filmu se jako hudební doprovod objevuje směs argentinských tang a Tristana a
Izoldy
obrazem v knize, která hrdince upadne, je Vermeerova Krajkářka
mravenci na dlani (hojně citovaný motiv - viz. Němcovy Démanty noci) se
poprvé objevili ve snu Salvadora Dalího
Odkazy:
scénář filmu
IMDb - záznam v internetové filmové databázi
jiné texty k filmu:
Miloš Henkrich: Anděl a pes Luise Buñuela (o podobnosti mezi Andaluským psem a Andělem zkázy)
|
|
