Luboš Ptáček
Akira Kurosawa a jeho filmy


Nepočítáme-li časopisecké studie a delší texty v odborném filmovém tisku, mohli jsme v české filmovědné literatuře až donedávna najít jen jedinou (!) samostatnou publikaci zabývající se japonskou kinematografií, knihu Antonína Límana Mistři japonského filmu (viz recenze). V závěru roku 2013 obohatila toto téma monografická studie Luboše Ptáčka Akira Kurosawa a jeho filmy, kterou vydalo nakladatelství Casablanca jako další titul své ediční řady Filmoví tvůrci.

Není asi nijak překvapivé, že první česká monografická studie o japonském režisérovi se věnuje právě Akiru Kurosawovi. Je to celkem logické. Dílo tohoto asi nejznámějšího japonského filmaře je v mnohém téměř ideálním materiálem k analytickým studiím, protože ač z větší části zakotveno v japonské kulturní tradici, velmi často se inspirovalo západními předlohami či vzory a v řadě případů se samo stalo zdrojnicí vlivů a inspirací pro moderní i současnou kinematografii. Díky tomu je Kurosawa blízký jak japonskému, tak západnímu publiku a v historické perspektivě lze dokonce (i když možná zjednodušeně) říct, že právě jeho dílo prošlapávalo cestičky poválečné japonské kinematografii do světa.

Luboš Ptáček se při psaní knihy obracel nejen k samotným filmům, ale samozřejmě i k literatuře, jak k tuzemské tak především k zahraniční. Její bohatý přehled, doplněný o anotace a zhodnocení jednotlivých prací, tvoří podstatnou část úvodu knihy a i v dalším textu se na zahraniční citace nejednou odvolává. Následující první kapitola je pak jedinou ryze historickou částí knihy, protože obsahuje podrobný Kurosawův životopis (s. 25–49) reflektující události osobního či rodinného života, včetně životních milníků pramenících z tvorby, dobových událostí či setkání (rozchodů) s různými lidmi.

Co se týká vlastního filmovědného jádra knihy, jeho základní strukturu autor odvodil od tzv. dominant, které spojují Kurosawovy filmy do několika, na první pohled různorodých skupin. Tak najdeme v knize kapitoly věnované kriminálním filmům, samurajským filmům, snímkům s výrazným humanistickým poselstvím, dílům natočeným podle námětů z ruské literatury, shakespearovským pracím, filmům s tématem rodiny, jaderné katastrofy nebo pozdním autobiograficky laděným snímkům. V rámci těchto jednotlivých kapitol i rozborů jednotlivých filmů se pak autor věnuje nejen Kurosawou použitým výrazovým prostředkům, dramaturgii či námětům a jejich proměnám ve scénářích, ale zabývá se také např. charakteristikou jednotlivých postav, jejich vzájemnými vazbami (mj. i pomocí častých citací dialogů ze scénářů nebo srovnávacích tabulek postav v Shakespearových hrách a jejich filmových adaptacích), rolí místa a času, někdy i výraznými motivy z toho kterého filmu, jejich významem či interpretací. Stranou nejsou ani historické okolnosti související s námětem díla (pokud takové existují) nebo se vznikem filmu. Jedinou skupinou (kapitolou), v níž jsou sdruženy filmy ani ne tak podle svých dominant, ale podle období svého vzniku, je kapitola o Kurosawově válečné a poválečné tvorbě, která byla determinovaná jednak politickým pozadím a také postupným Kurosawovým zráním. I zde ale autor nachází motivy se vztahem k budoucí Kurosawově tvorbě a především přibližuje dobové pozadí vzniku těchto snímků. (Do jisté míry lze i říct, že tato kapitola je jedna z nejcennějších částí knihy vůbec, protože vrcholné a pozdní Kurosawově tvorbě se věnoval leckdo, zatímco jeho válečná a těsně poválečná tvorba zatím stála ve stínu zájmu kritiků a historiků.) Text je bohatě doplněn obrazovými ukázkami z filmů, které nemají jen ilustrační charakter, ale doplňují analytický text názornými příklady.

Ptáček ve své knize pohlíží na Kurosawovo dílo z pozic neoformalistické analýzy a zabývá se tedy prvotně rozborem uměleckých postupů, motivů a struktury filmů. Osobně se mi kniha ale líbí proto, že autor i přes vědecký analytický přístup své rozbory posouvá dál v tom, že je zasazuje do širšího filozofického a společenského kontextu, především v rámci existencialistického pohledu na svět (ostatně kniha nese podtitul Existenciální obraz světa) a snaží se vnímat také specifické japonské kulturní, společenské a historické souvislosti. Domnívám se, že má-li vzniknout neoformalistický analytický text, má smysl právě až s takovýmto „umístěním“ analýzou zjištěných faktů. Jedině jejich zpětné zasazení do širších souvislostí může něco vypovídat o díle nebo autorovi.

Vedle bohatého poznámkového a citačního aparátu je nutné zmínit také bibliografický soupis, seznam filmů vydaných na českých DVD, rejstřík a pečlivě sestavenou filmografii, v níž došlo i k revizi přepisů originálních názvů ve snaze se přiblížit jejich skutečnému významu, na což může mít leckdo rozdílný názor. (Například film JODŽINBÓ, který česká filmovědná literatura označuje od 60. let jako Tělesná stráž, ale ne na základě kinodistribuce, která u nás neproběhla, ale díky převzaté tradici z mezinárodního anglického názvu, se v knize uvádí přesnějším názvem OCHRÁNCE. - Pro následující Kurosawův film CUBAKI SANDŽURÓ, uvedený v naší kinodistribuci 60. let jako Odvážní mužové, je zde užíván termín SANDŽURÓ z novější DVD distribuce.) Po všech stránkách jde ale o knihu hodnou pozornosti. Kniha Akira Kurosawa a jeho filmy otevírá u nás zatím nejdetailnější pohled na tvůrce, jehož dílo je široce rozkročeno mezi Západem a Východem. Kniha je nejen velkou poctou Kurosawovu dílu, ale s vědomím toho, co Kurosawa znamená pro moderní kinematografii ji lze vnímat i jako příspěvek k poznání zdrojů některých proudů moderní kinematografie.

P.S. Na příznivém hodnocení nic nemění ani pár nalezených překlepů nebo chyb v sazbě, které spíš než z nedbalosti činí dojem, že jsou důsledkem hektického tempa při dokončování knihy.




Luboš Ptáček
Akira Kurosawa a jeho filmy
Casablanca
Praha 2013
413 s.
Doporučená cena 349 Kč

koupit u nakladatele (280 Kč vč. poštovného) >>>

[ Na Nostalghia.cz publikováno 8. ledna 2014]

TOPlist


© 2002-2024 Nostalghia.cz
© 2002-2024 Petr Gajdošík

[Facebook] [Twitter]