Dáma a plnovous (*)
(2. původní reportáž z Yasujiro Ozu: A Centennial Celebration)
Český japanolog Antonín V. Líman působící v Torontu a Tokiu zaslal Nostalghia.cz text,
který vznikl jako osobní dojem z právě probíhající Ozuovy retrospektivy v několika
centrech Kanady a USA (Toronto, New York, Vancouver). V Torontské
Cinematheque Ontario
odstartovala přehlídka 16. ledna 2004, ve Vancouveru bylo první představení uvedeno v
Pacific Cinematheque
23. ledna 2004. Celá velkorysá retrospektiva je rozplánovaná až do března 2004. Ačkoliv
je tato akce naprosté většině českých filmových fanoušků doslova astronomicky vzdálená,
budou mít možnost být alespoň vzdáleně "při tom". Druhá sentence přibližuje němý Ozuův
snímek Dáma a plnovous (1931).
I tato lehká komedie už prozrazuje Ozuův nenapodobitelný rukopis. Jako obvykle, příběh
je až banálně prostinký: mladý student jménem Okadžima, který je mistrem kendó a nosí
tradiční plnovous, nemůže najít zaměstnání, protože nevypadá dost moderně. Úvodní
scéna šermu v tělocvičně školy připomíná zralého Kurosawu a typické herecké opičky
Mifune Toširóa: herec přestane šermovat a poškrábe se na zátylku, nebo se k
protivníkovi obrátí zády a podobně. Když jde vousáč na mejdan, kde se budou slavit
narozeniny sestry jeho přítele, mladého barona, zachrání na ulici krásnou dívku, kterou
se chystá okrást gang pouličních pobudů v čele s dívkou, která jakoby z oka vypadla
typu gangsterky Moll z amerických grotesek dvacátých let. Když Okadžimu na večírku
dívky, jež jsou mimo baronovy sestry všechny stylizovány jako ?moga (modern girls) s
krátkými ofinami a sukněmi, vyzvou k tanci, on odvětí, že se musí nejdříve připravit, a
za chvíli vejde do pokoje oblečený jako samuraj s podkasanou suknicí hakama a s mečem,
aby předvedl groteskně přehnaný tanec tradičního válečníka s typickými obřími úkroky a
s dramatickým mácháním mečem. Dívky zklamány odejdou, přítel mu ale odpustí. Nakonec ho
zachráněná dívka, která se do něj zamiluje, přesvědčí, aby se dal oholit a zapojil se
tak do moderní společnosti. On shromáždí štos fotografií (mezi nimi Lincoln, Marx,
Darwin, T.G. Masaryk a jiní) a dokazuje, že většina velkých mužů minulosti nosila
plnovous. Nicméně se dá oholit, získá místo v cestovní kanceláři a podaří se mu dokonce
obrátit na cestu ctnosti mladou gangsterku. Tato scéna stojí za povšimnutí, protože z
ní září Ozuův jedinečný humor. Dívka přijde k Okadžimovi na návštěvu, on si všimne, že
má ve svém domácím kabátku díru, navlékne si na jehlu nit a začne ji velice nemotorně
zašívat. Ona mu vezme jehlu a kabát z ruky, předvede typické gesto japonských švadlen
(poškrábe se jehlou ve vlasech) a pak se každým stehem píchne do prstu. V té chvíli se
na scéně objeví vousáčova dívka, důvěřivá k neuvěření, která beze slova vezme gangsterce
z ruky šití a perfektně kabát zaštupuje.
Myslel jsem, že tak starý němý film mě bude nudit, ale bavil jsem se celou tu hodinu
královsky, i když restaurovaná kopie byla místy dost špatná. I v lehounké veselohře
dokázal Ozu konfrontovat tradiční hodnoty s importovanou modernou, japonské srdce s
moderní bezduchostí. Vousáč vlastně předjímá Kurosawova Rudovouse, populární figurku
Tora sana (Pan Tygr) a jiné nostalgické postavy, které jsou trochu smýšené svou naivní
citovostí a opravdovostí, ale představují tradiční japonský humanismus v tom nejlepším
slova smyslu.
Dáma a plnovous (Šukudžo to hige), 1931 Scénář: Kitamura Komacu Kamera: Šigehara Hideo Hlavní role: Okada Tokihito, Cukita Ičiró, Iizuka Tošiko, Kawasaki Hiroko, Iiida
Čóko, Saitó Tacuo, Date Satoko
Antonín Líman
(*) V českém tisku je film obvykle označován názvem Dáma a vousáč.