© Photo by M. Vardanov of Parajanov: The Last Spring
TOPlist
Ašik-Kerib (DVD)
Zóna - Aerofilms 2007
Region 2
1988, 74 min.
PAL, barevný, 1.33:1
Zvuk: arménsky DD 1.0 a DD 5.1
české titulky

Bonusy: dokument o S. Paradžanovovi a M. Lermontovovi, biografie M. Lermontova, filmografie tvůrců, fotoalbum, videoklip


V České republice vyšel na DVD film Sergeje Paradžanova! Už sám tento fakt se mi zdá zázračný a ještě před pár měsíci bych podobné zprávě asi vůbec nevěřil. Pokud jsem se totiž před několika lety vyjádřil podobně o prvním českém disku s filmem Andreje Tarkovského, v případě Paradžanova jde podle mne o vydavatelský počin nepoměřitelně odvážnější. Zatímco u Tarkovského lze totiž hovořit o vcelku početné obci příznivců, Paradžanov je zejména pro mladší diváckou generaci velkou neznámou. Jeho filmy se nehrají v klubech ani v televizi, nejsou k dispozici na DVD, téměř se o nich nepíše. Přitom např. jeho snímky Stíny zapomenutých předků nebo Barva granátového jablka lze bez nadsázky označit za přelomová díla, která ve své době dala kinematografii mnoho nových impulzů.

Jak je známo, Ašik-Kerib je posledním Paradžanovovým dokončeným filmem. Po návratu z vězení, kde pobýval od roku 1973, mu úřady umožnily natočit ještě dva celovečerní filmy - v roce 1984 Legendu o Suramské pevnosti a v roce 1988 Ašik-Kerib, osobitou vizualizaci orientální pohádky, kterou už v 19. století literárně ztvárnil M. J. Lermontov. Právě jeho zpracování posloužilo autorovi filmu (formálně s Paradžanovem film spolurežíroval ještě Dodo Abašidze) jako základ k sérii obrazů z příběhu chudého potulného trubadúra, který se zamiloval do dcery bohatého kupce a pro získání její ruky musí podstoupit dlouhou a složitou pouť plnou nástrah a nebezpečenství. Paradžanov se vyprávění chopil svým nezaměnitelným způsobem. Předkládá nám výjevy, inscenované z velké části jako obrazové kompozice zhusta využívající národopisných motivů, tentokrát postavené na estetickém účinku perské miniatury, naivního umění a principech němého filmu. Tato obrazová i motivická feérie na první pohled postrádá hloubku a závažnost předchozích Paradžanovových děl. Autor zde zdánlivě popustil uzdu fantazii a s manýristickým zaujetím vypráví pohádku s předurčeným šťastným koncem. Ve skutečnosti jde ale o dílo, které má antologický charakter. Paradžanov do filmu vložil nejen osobitou estetiku, ale našel zde i místo pro sebeironii a gagy, v jiných jeho filmech doposud nevídané. V Ašikovi Paradžanov nejen dojímá, ale rozesmívá. Svět jeho tvorby se tak rozkošatěl o "nové" prvky, které byly konec konců vlastní i jeho vnitřnímu "lidskému" ustrojení.

A potom slavný závěr filmu: motiv bílé holubice, jíž Ašik-Kerib vypouští jako poděkování nevěstině otci, se prolne do nečekané, ale originální obrazové kompozice: pocty zesnulému příteli Andreji Tarkovskému, jehož památce Paradžanov film dedikoval. (Mimochodem to, jak Paradžanov těžce nesl smrt Andreje Tarkovského, zachycuje věrně také dokument Rona Holowaye Parajanov: Requiem, kde se režisér při osobním představení svého filmu u příležitosti jeho německé premiéry v roce 1988 neubránil silnému citovému pohnutí při vzpomínce na Tarkovského. Ostatně z tohoto vystoupení jsem na Nostalghia.cz již před časem zpřístupnil krátkou zvukovou ukázku.)

Disk přináší film ve velmi hezkém obrazovém transferu, v němž vynikne krása Paradžanovových obrazových kompozic, barevných koláží a celého scénografického řešení. Kameraman Albert Javurjan nasnímal s citem jak velké celky krajin a staveb, tak detaily v nichž dává vyniknout strukturám látek, předmětů, barevným kompozicím. Řeč obrazů je ve filmu dovedena místy až k úplnému potlačení dialogů, resp. nepotřebě cokoli víc sdělovat slovem. Na rozdíl od prvního vydání v Ruscicu (2003), kde byl ve zvukové stopě přítomen jen vícekanálový remix originálního arménského zvuku, je na českém vydání přítomna i originální monostopa v DD 1.0. K tomu byly pro české vydání připraveny titulky podle nového překladu Evy Kartákové. Bonusová část nabízí dva dokumenty, textové filmografie, fotogalerii a videoklip. Za hlavní bonus lze označit skoro půlhodinový dokument o Sergeji Paradžanovovi, který je sestříhaný z jeho různých vzpomínek a výpovědí. Autor zde tak sám komentuje svůj život a tvorbu, přibližuje své vidění některých osudových peripetií (vězení) nebo svůj pohled na vlastní dílo (např. nespokojenost s oficiální verzí filmu Sajat Nova, alias Barva granátového jablka). Druhý, asi čtvrthodinový dokument je věnován životu M. J. Lermontova, autora literární předlohy filmu. Samotný film je poněkud školometský a filmově nepříliš zajímavý, jedna zajímavost u něj ale přece jen za zaznamenání stojí: komentář k filmu namluvil pravděpodobně Alexandr Sokurov a ačkoliv to u filmu není uvedeno, možná na něm pracoval i jako režisér nebo jako jiný člen štábu. Ještě před svým studiem na moskevském VGIKu totiž pracoval krátce i v regionálním televizním studiu v Gorkém (nyní Nižný Novgorod), kde se podobné filmy dělaly. (Za upozornění na tyto detaily děkuji Vladimíru Suchánkovi.) Filmografické bonusy přibližují krátce život a dílo všech hlavních tvůrců filmu (Sergej Paradžanov, Albert Javurjan, Gija Badridze, Šota Gogolašvili, Džavansir Kulijev, Dodo Abašidze, Jurij Mgojan, Ramaz Čchikvadze, Sofiko Čiaureliová, Konstantin Stěpankov), zvláštní textový bonus je pak věnovaný životu a dílu M. J. Lermontova. Fotogalerie přináší několik snímků z natáčení a obrazový promo materiál. Krátký videoklip je složen ze starších černobílých záběrů Kavkazu a perských památek. - Upozornit je třeba ještě na jeden "bonus". Tím je k disku přiložený booklet (vlastně poprvé v historii ediční řady 6+6+6) s obsáhlým Paradžanovovým životopisem od Tomáše Hály a také s reprintem prvního (a doposud jediného) českého vydání Lermontovovy pohádky Ašik-Kerib, která vyšla v překladu Františka Táborského v roce 1931.

Sergej Paradžanov se sice dožil začátku práce na dalším celovečerním filmu (jednalo se o film Zpověď, uváděný někdy také jako Vyznání), krátce po zahájení natáčení ale musel být hospitalizován a po několika nezdařených pokusech o efektivní léčbu 20. července 1990 v Jerevanu umírá. (Film Zpověď dokončil v roce 1990 režisér Michajl Vardanov.) Ašik-Kerib se tak stal jeho posledním dokončeným dílem a i když se z jeho uměleckého odkazu budou patrně citovat především Stíny a Barva, bude Ašik-Kerib navždy dílem, v němž zůstal Paradžanov nejen věrný své filmové poetice, ale v němž také dokázal propojit různé formální i estetické prvky a principy v uhrančivý a velmi svěží celek. Zůstal tak věrný sám sobě, své individualitě, svému vidění, citu, věrný opravdové tvorbě, umění.

Dvěma milencům se na konci filmu konečně splní touha žít společně. Vypuštěná bílá holubice odletěla ze záběru na filmovou kameru, slyšíme odbíjení hodin. Mistr se loučí se svými diváky, odchází za svým souputníkem jemuž film věnoval. My zůstáváme, naše cesty pokračují. Ti co svou pouť skončili se na nás ale přesto stále dívají, jsou s námi skrze své příběhy. Záleží jen na nás, zda-li jejich společnost vezmeme na vědomí.

[Na Nostalghia.cz publikováno 30. 10. 2007]





  • podrobnosti k filmu
  • top


    © 2002-2024 Nostalghia.cz
    © 2002-2024 Petr Gajdošík

    [Facebook] [Twitter]