|
|
|
|
| Sergej Paradžanov. Koláž na pozadí autoportrétu
| |
| |
|
|
Sergej Paradžanov. Koláž na pozadí autoportrétu
V ediční řadě Imena vydal Dekom
Nižnij Novgorod 2008
288 str.
ISBN 978-5-89533-194-1
|
| |
O knize Sergej Paradžanov. Koláž na pozadí autoportrétu jsem obšírněji informoval v aktualitách z 20.října 2009. Nyní mám již knihu k dispozici a na jeiím základním popisu toho není třeba příliš měnit: Jedná se skutečně o "koláž" a skutečně na pozadí "autoportrétu". Kniha obsahuje několik desítek textů, z nichž asi u čtyř desítek je autorem Paradžanov: dílem jde o vzpomínky, dílem o jeho pohledy na film a umění, úvahy, fragmenty korespondence. Tím vším je myšlen onen "autoportrét". Dalších cca 60 textů pak tvoří onu "koláž" - pochází z pera jiných osob, buď Mistrových přátel, příbuzných, spolupracovníků či obdivovatelů. Najdeme mezi nimi např. texty Vasilije Katanjana, Larisy Kadočnikovové, Mariny Vladyové, Tonina Guerry a jeho manželky Lory, Maji Plisecké, Viktora Šklovského, Sofiko Čiaureliové, Jurije Iljenka, Romana Balajana, Tamary Ogorodnikovové, Vladimíra Naumova aj. Z toho všeho tak vysvítá portrét Paradžanovovy osobnosti, portrét člověka i tvůrce, obsáhlý a mnohovrstevnatý, stejně jako jeho koláže. Knihu nabízí ruský Ozon za 291 Rublů (+ poštovné).
Už po letmém prolistování je zřejmé, že se editorovi J. I. Grojsmanovi se podařilo shromáždit mimořádnou sumu informací, které dávají dohromady bohatý a pestrý portrét Paradžanova jako člověka i umělce. Vlastní Paradžanovovy vzpomínky prostupují celou knihou v samostatných kapitolách. Netvoří nějakou chronologickou řadu, ale spíš mozaiku evokující jeho životní pouť. Zahrnují vzpomínky na rodinu, dětství, přátele, na různé humorné i tragické okamžiky, na setkání s mimořádnými osobnostmi i s pozoruhodnými "obyčejnými" lidmi, rovněž obsahují několik soukromých dopisů. Paradžanovův styl je hodně barvitý, nikdy nejde o suchý výčet fakt. I do těchto drobných textů se promítá jeho smysl pro básnivost a hravost. Jeho cítění často směřovalo k vizualizaci emoce, takže mnohdy se raději vyjadřoval kresbou, karikaturou či koláží. I tento obrazový doprovod je v knize shromážděn, myslím že zatím v nejrozsáhlejší míře. Pro Paradžanova je charakteristické, že o tragických tématech se příliš nerozepisuje, nelamentuje například nad svou deportací do lágru, ale reflektuje to spíš zkratkou, kresbou, i v takovém případě s nádechem karikatury. I jeho drobné kreslené portréty přátel nepostrádají humorné prvky, přesto je v nich zachován charakter toho kterého člověka a např. taková kresba Tamary Ogorodnikovové (mj. producentka všech ruských Tarkovského filmů, která se objevila v epizodních rolích v Andreji Rublevovi, Solaris a Zrcadle) je vysloveně pietní a pokorná.
Další část knihy tvoří texty jiných autorů. Je jich několik desítek, velmi pestrého obsahu i formy, od vzpomínek přes vyznání, záznamy rozhovorů nebo dopisy. Soupis jejich autorů, v řadě případů mimořádných osobností, by zabral několik řádek a tak odkazuji na stránky obsahu knihy, které jsou k dispozici zde. Jde o pestrou směsici pohledů na Paradžanova, nabízející jak pohled do zákulisí vzniku jeho filmů, tak jeho života. Těžko z toho něco vyzdvihovat, vše je svým způsobem zajímavé. Myslím ale, že mimořádnou cenu mají texty od dlouhodobých Paradžanovových tvůrčích souputníků, hereček Sofiko Čiaureli (Barva granátového jablka) a Larisy Kodočnikovové (Stíny zapomenutých předků), režiséra Georgije Šengelaji, scenáristy Levona Grigorjana či kameramanů Jurije Iljenka a Alexandra Antipenka. Zahraniční přispěvatele zastupuje vzpomínka Tonina Guerry a poněkud překvapivě i krátký citát-vyznání od francouzského herce ROberta Hosseina.
Posledním významným celkem je v knize soubor několika desítek černobílých i barevných fotografií. Pocházejí jak z rodinného archivu (dětství, rodiče), tak z různých sbírek přátel a kolegů, zachycují Paradžanova při natáčení, v soukromí, při více či méně oficiálních příležitostech, bohatě jsou zastoupeny též reprodukce jeho proslulých koláží. I na fotografiích je zřetelné, že Paradžanov se rád bavil a tak i do fotografií na památku nějakého setkání se pokoušel dostat nějakou stylizaci, karikaturu nebo grimasu, stylizovat je do obrazu. Příznačná je například fotografie z návštěvy Tonino Guerry a jeho ženy u Paradžanova, všichni tři se nechali vyfotit v obrazu připomínajícím stylizovaný zastavený obraz roztančené trojice, nebo fotografie s hercem Dodo Abašidzem, parodující Stalina s Leninem či snímek s Andrejem Tarkovským a Sofiko Čiaureli na němž Paradžanov neopoměl sobě ani Tarkovskému omotat hlavu alespoň nějakými hadry a šátky, aby to nebylo "obyčejné".
Když k tomu všemu dodám, že v knize je podrobně, na několika stranách vylíčena chronologie Paradžanovova života, včetně např. přesného datového popisu postupu jeho uvěznění, je myslím nad míru jasné, že se mi kniha Sergej Paradžanov. Koláž na pozadí autoportrétu jeví jako doposud nejbohatší práce o Paradžanovovi.
| |
|
|
|
|
