© Photo by M. Vardanov of Parajanov: The Last Spring
TOPlist
Život a dílo
Zpracováno podle knihy Sergej Paradžanov. Koláž na pozadí autoportrétu s drobnými doplňky a úpravami z jiných zdrojů.
1924
Sergej Josifovič Paradžanov se narodil 9. ledna 1924 v Tbilisi, v domě na ulici Kote Meschi. Otec Josif (Ovsep) Paradžanov (1890-1962) byl arménského původu a živil se jako starožitník. Matka Siranush Bejanovová-Paradžanovová (1894-1975). Rodiče měli už dvě starší děti: Annu (1922-1985) a Ruzanu (1923-1989). Umělecké skony obou rodičů společně s životem mezi krásnými a starými věcmi u něj vedly k zájmu o výtvarné umění a lidové obyčeje.
1932–1942
Navštěvuje tbiliskou školu v č. 42.
1942–1945
Zahájení studia na tbiliském Institutu železniční dopravy, fakulta strojní, hned v lednu 1942 ale studium přerušil. Nastupuje do hudební školy při tbiliské konzervatoři, studium hry na housle, zpěvu, absolvuje hodiny tance v městské opeře Zacharija Paliašviliho.
léto 1945
Odjezd do Moskvy, začátek studia na VGIKu ve třídě Igora Savčenka (na jeho filmech spolupracoval jako asistent režie).
1947
7 měsíců uvězněn v Ortačalském vězení ve Tbilisi (důvody nejasné, patrně obvinění z homosexuality).
1948-1949
Praktikant na natáčení filmů Igora Savčenka Třetí úder a Taras Ševčenko.
1950
V Moskvě se žení s Nigraj Serajevovou, tatarského původu. (V červenci 1951 ji bestiálně ubili příbuzní za odpadlictví od rodinných tradic.)
Umírá Igor Savčenko, Paradžanov dokončuje studia ve třídě Alexandra Dovženka.
1951
Asistent režie u filmu Maximka (rež. Vladimír Braun).
1952
Diplomní krátkometrážní film Moldavskja skazka podle národní pověsti, v němž bezděky navazuje na Dovženkovu Zvenihoru. Po obdržení diplomu nastupuje ve filmových studiích v Kyjevě jako asisten režie.
1954
V listopadu se žení s teprve sedmnáctiletou Světlanou Ščerbatjukovou, dcerou ukrajinského diplomata.
První celovečerní film Andrieš, natočený podle rozšířeného námětu diplomního filmu.
1958
10. listopadu narození syna Surena.
Natáčí hudební komediální film Pěrvyj pareň z venkovského prostředí.
1958-1960
Dokumenty Zolotyje ruki, Natalja Ušvij a Dumka s částečně folkloristickými motivy.
1961
Melodrama Ukrajinskaja rapsodija o životě prosté ukrajinské dívky, která se stane pěvkyní světového věhlasu.
1962
V lednu definitivní rozpad a rozvod manželství se Světlanou Ščerbatjukovou.
V březnu natáčí Cvetok na kamně, film ze života hornického městečka.
1964
U příležitosti významného výročí největšího ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského (1867–1913) je Paradžanovovi nabídnut projekt celovečerního filmu podle Kocjubynského novely Stíny zapomenutých předků. Oficiální posvěcení celého natáčení umožňuje určitou tvůrčí nezávislost, jejímž výsledkem je strhující film Stíny zapomenutých předků, považovaný za jeden z nejvýznamnějších snímků v historii kinematografie. Výsledná podoba filmu je ovšem ze strany úřadů skandalizována jako projev ukrajinského nacionalismu.
1965-1966
Píše scénář filmu Kyjevské fresky, probíhají herecké zkoušky jichž se účastní i herečka Sofiko Čiaureli. V roce 1966 je ale práce na filmu z úředních míst zastavena. Film nebyl nikdy dokončen, dochovala se ale řada natočených fragmentů.
12. dubna 1966 odjíždí do Jerevanu kde nastupuje do arménských filmových studií jako režisér. Vzápětí se pouští do práce na scénáři filmu Sajat-Nova.
1967
Krátkometrážní dokument o díle arménského výtvarníka z 19. století Akop Ovnatanjan. Začátek práce na filmu Sajat-Nova.
1968
V září dokončen film Sajat-Nova. Premiéra autorské verze v Jerevanu a několika dalších městech, film skandalizován, rozhodnuto o nutnosti jiného sestřihu.
1969
Zejména pro silný arménský národnostní význam filmu o Sajat-Novovi potíže s jeho uvedením. Paradžanov donucen změnit název na Barvu granátového jablka, nový sestřih byl proveden bez jeho účasti (byl jím pověřen Sergej Jutkevič).
Paradžanov těžce nemocný (zápal plic), dlouhý pobyt v nemocnici (Kyjev). První náčrty vzpomínek na dětství v Tbilisi (Zpověď).
1970
Práce na scénáři Intermezzo podle Kocjubynského. V následujících letech střídavě pobývá v Kyjevě a v Tbilisi.
1971-1972
1. prosince 1971 v Minsku představuje studentům autorský sestřih filmu Sajat-Nova, což se dostane až do tajného reportu předsedy KGB Jurije Andropova pro ÚV KSSS.
Píše scénář Démon podle M. J. Lermontova. Rozpracování režisérského scénáře filmu Intermezzo, další práce na filmu byly ale z pokynu ÚV KS Ukrajiny zastaveny. Kyjevskému studiu byl současně vydán pokyn zabránit odjezdu Paradžanova z Ukrajiny. Scénáře Ikarus a Zolotoj obrez pro Goskino zamítnuty, scénář Ara prekrasnyj pro Armenfilm označen jako neperspektivní, práce na literárním scénáři Démon zastaveny.
1973
Scénář Zázrak v Odense na motivy H. Ch. Andersena. Scénář nepřijalo ani filmové studio v Kyjevě, ani v Jerevaneu či ve Vilnijusu. Nakonec umožněna práce na televizní verzi tohoto scénáře pro Armenfilm. 17. prosince Paradžanov v Kyjevě zatčen a odvezen do Lukjanovského vězení.
1974-1975
V květnu neveřejný soud. Paradžanov odsouzen na 5 let odnětí svobody v táborech s přísným režimem. Vyloučen z Ukrajinského svazu filmařů.
Od 1. července 1974 do dubna 1975 vězněn v táboře Gubnik ve Vinické oblasti, kde pracuje v žulovém lomu na úseku 301/39.
1975-1976
Od dubna 1975 do srpna 1976 v táboře Strižavka ve Vinické oblasti, pracuje na úseku 301/81.
1976-1977
V srpnu 1976 převezen do tábora Perevalsk ve Vorošilovské oblasti, kde pracuje na úseku 314/15, oddíl 12.
30. prosince 1977 po mezinárodní kampani významných režisérů, literátů a intelektuálů v čele s Louisem Aragonem propuštěn z vězení (rok před vypršením trestu). Zákaz pobytu v Moskvě, Kyjevě, Leningradu, Jerevanu. Byt v Kyjevě konfiskován. Vrací se do rodného domu v Tbilisi, kde je navštěvován řadou přátel a příznivců.
1978-1981
Prakticky žádné nabídky práce, věnuje se kresbě, malbě a kolážím.
1980
Dubnové oficiální pozvání na festival v Cannes (přes Goskino) není Paradžanovovi doručeno. Paradžanovovy dopisy a stížnosti zůstávají bez odpovědi.
1981
31. října přijíždí Paradžanov inkognito do Moskvy (kde měl úředně zakázaný pobyt) a vystupuje v diskusi po uvedení divadelní hry Jurije Ljubimova Vladimir Vysockij v moskevském divadle Na Tagance s úvahou o osudu režiséra, který nemá práci. Informace o jeho návštěvě i text jeho vystoupení se brzy ocitne v rukou KGB, které jej poskytuje gruzínským úřadům s poznámkou neodkladné reakce.
1982
11. února zatčen a držen v domácím vězení v Tbilisi, později převezen do Ortačalského vězení. 4. října soud v Tbilisi, Paradžanov propuštěn s přísným napomenutím.
1983-1984
Díky snaze mnoha přátel a studia Gruziafilm získává z Goskina souhlas k natočení filmu Legenda o Suramské pevnosti v režijní spolupráci s hercem Dodo Abašidzem.
1985
Legenda o Suramské pevnosti uvedena na MFF v Pesaru, následuje celosvětový zájem o film. V Tbilisi první výstava Paradžanovových obrazů a koláží.
1986
Dokončuje dokument o vynikajícím gruzínském naivním malíři Arabesky na téma Pirosmaniho.
1986
V únoru první zahraniční cesta do Rotterdamu.
Začátek práce na filmu Ašik-Kerib podle M. J. Lermontova.
1988
15. ledna otevřena v Jerevanu výstava obrazů a koláží. V červnu první zahraniční retrospektiva s výstavou výtvarných děl v Mnichově.
V červnu dokončen film Ašik-Kerib, cesty na festivaly v New Yorku, Benátkách, Paříži. Režisér Jurij Iljenko zaznamenává Paradžanovovy vzpomínky a poznámky z vězení, zrod námětu filmu Lebedinoje ozero. Zona. Paradžanova navštěvuje v Tbilisi řada přátel, umělců a obdivovatelů z celého světa.
1989
MFF ve Stockholmu, zvláštní cena poroty za film Ašik-Kerib. Ve Tbilisi začíná pracovat na filmu Zpověď (aka Vyznání), při této práci propadá úzkostným stavům. V červnu v Moskvě operace levé plíce, diagnostikován nádor. Návrat do Tbilisi, poté cesta do Portugalska na festival Fantasporto, hlavní cena za film Ašik-Kerib. Evropská filmová cena Felix. Jurij Iljenko dokončil film Lebedinoje ozero - Zona zpracovávající Paradžanovovy zážitky z ukrajinského vězení.
1990
V únoru prudké zhoršení zdravotního stavu. Přecezen do Jerevanu, v květnu letecky na kliniku do Paříže. 20. července převezen zpět do Jerevanu, v noci 20./21. července umírá ve zdejší nemocnici. 25. července pohřeb na centrálním hřbitově v Jerevanu.
V prosinci získává film Ašik-Kerib čtyři hlavní ruské národní ceny Niké.

1990
Scénář filmu Zpověď (aka Vyznání) je dopracován a jako film realizován Paradžanovovým přítelem, režisérem Michajlem Vardanovem pod názvem The Confession.
1991
27. července otevřeno muzeum Sergeje Paradžanova v Jerevanu.
1992
Michajl Vardanov dokončuje životopisný dokument Parajanov: The Last Spring.
2001
9. ledna 2001 zprovozněna internetová doména www.parajanov.com jako oficiální internetový portál, věnující se životu a dílu Sergeje Paradžanova.
2004
80. výročí narození, řada výstav, přehlídek a retrospektiv po celém světě.
top

Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016