Filmové premiéry: Célina a Julie si vyjely na lodi [ Jacques Rivette ]
Na 10. září je v pražském Ponrepu připravena česká premiéra filmu Jacquese Rivetta Célina a Julie si vyjely na lodi (1974). Dílo, které se dnes počítá mezi největší francouzské filmy u nás doposud nebylo nikdy uvedeno.

Cosi je ohroženo.
Ve fantazii.
Je nutné to zachránit.
V realitě.

Célina a Julie si vyjely na lodi je film o dvou dívkách na hraně mezi světem reality a fantazie. K překročení hranice postačí pozřít speciální bonbón, k neodkladnému zásahu do fantazijního děje pak poslouží podomácku vyrobený lektvar. A samozřejmě je nezbytné...(chtít) tomu všemu prostě věřit.

Když na jaře 1973 těsně před začátkem natáčení ztroskotal finančně náročný projekt Jacquese Rivetta Fénix (s Jeanne Moreauovou), navrhl režisérovi jeho kolega, producent Claude Berri, zda by si toto zklamání nechtěl vynahradit nějakým produkčně nekomplikovaným snímkem, který by se mohl okamžitě začít natáčet. Rivette souhlasil, angažoval dvě hlavní představitelky a spolu s nimi vymyslel výše zmíněný příběh dívek Céliny a Julie. Za pět letních týdnů roku 1973 byl film natočen; mnohem déle trvala jeho montáž, během níž "dozrál" do své definitivní, více než tříhodinové podoby.

Premiéra, která se odehrála 4. srpna 1974 na Piazza Grande v Locarnu, se stala významným datem v historii filmu. Snímek získal Zvláštní cenu poroty locarnského festivalu a ve francouzských kinech se setkal s ohlasem, který zůstal režisérovým dosavadním filmům odepřen. V odstupu let renomé "rozjívených" dívek Céliny a Julie dále rostlo. V seriózní, více než osmisetstránkové encyklopedii renomovaného britského filmového historika Davida Thomsona (A Biographical Dictionary of Film, Londýn 1995, s. 638) se už o díle, které vzniklo bezmála z nouze jako hříčka inspirovaná Henry Jamesem a částečně Lewisem Carrolem, píše jako o "nejvíce invenčním filmu po Občanu Kaneovi".

Nemusíme ovšem chtít spolu s Thomsonem srovnávat nesrovnatelné, abychom filmu Célina a Julie si vyjely na lodi přisoudili jedno z čelných míst ve vývoji moderního filmu. Expedice Céliny a Julie se týká otázky přechodu mezi reálným a imaginárním, která zůstane bez odpovědi, pokud náš celý dosavadní poměr k filmu, k jeho vnímání a recepci, neprojde radikální proměnou. Po celé tři hodiny máme co dělat s filmem, který se nás ptá: "...a co kdyby filmy byly jiné? ...a co kdyby naše bytí v realitě a ve fantazii bylo od základu jiné?", aniž by nám přitom hrozil pád do suchopárného teoretizování. Může film chtít víc?

Filmový historik Freddy Buache, někdejší ředitel Švýcarské cinematéky v Lausanne, napsal ve své knize bilancující francouzskou kinematografii sedmdesátých let, že Célina a Julie je "film epochy". Je to ovšem také (a od Zlatého věku víme, že se to nevylučuje) pozoruhodná podvratná akce...

Film Célina a Julie si vyjely na lodi uvádíme v Ponrepu v české premiéře. (md)

"Zdá se, že navzdory shodným východiskům kráčí Godard a Rivette protilehlými směry. Když Rivette sensomotorické situace přerušuje ve prospěch optických a akustických, spojuje to se vciťujícím subjektivismem, s empatií, která se nechá ve většině filmů nést fantaziemi, vzpomínkami či pseudovzpomínkami a získá tím nesrovnatelnou jasnost a veselost. (Vedle Tatiho je Célina a Julie si vyjely na lodi určitě jedním z velkých francouzských komediálních filmů.) Jestliže se Godard nechal inspirovat tím nejbrutálnějším a nejkousavějším, co přinesl comics, halí Rivette své trvale se vracející téma všeobecných spiknutí do atmosféry pohádky a hry. (...)
V Célině a Julii se po nenuceném pronásledování mladé dvojnice staneme svědky čisté hry její fantazie, jejíž hrdinkou je malé ohrožené děvčátko z rodinného románu. Druhé Já či dvojnice se pomocí kouzelných bonbónů na fantazii podílí, než se sama skrze alchymistický nápoj vloží do hry, která již nemá diváky, ale jenom kulisy, aby nakonec obě vyrvaly dítě nevyhnutelnému osudu. V závěru je člun odnáší do dáli. Není zábavnější féerie."
Gilles Deleuze
Film bude po své premiéře uveden do české distribuce (NFA) a spatřit jej bude moci patrně nejčastěji v některém z našich filmových klubů.

[ Na Nostalghia.cz publikováno 28. 8. 2003 ]
nahoru
TOPlist


Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016