Mistrovské dílo české "nové vlny", film Ecce homo Homolka z roku 1969 je filmem dostatečně známým, než aby bylo účelné se o něm nějak více šířit. Přesto tak činím. Důvodem je nedávné knižní vydání filmové povídky Jaroslava Papouška, která byla předobrazem filmu.

Kniha je vlastně téměř přesným předobrazem filmu a liší se od něj pouze v marginálních záležitostech. Tou největší změnou je asi ve filmu chybějící úvodní pasáž ranního a liduprázdného velkoměsta, které se připravuje na víkendový výpad čistého vzduchu chtivých obyvatel. S filmem obeznámený čtenář si totiž ihned uvědomí, že film začíná až v "chrámu lesního ticha" (jak se na své houbařské výpravě-nevýpravě rozplývají Homolkovi) odkud se odvíjí zpočátku neznatelná nitka homolkovských peripetií, názorových střetů, později pří a hádek.

Význam vydání knihy ale vidím v něčem jiném, než jen v přiblížení literární předlohy slavného filmu tak, jak se to dnes děje celkem běžně s každým jen trochu populárním filmovým příběhem. Papouškovo dílo se totiž od řady jiných filmů své doby liší v jednom aspektu, kterým je dialog. V málokterém českém filmu došlo k tak preciznímu a dokonalému zapojení dialogů do děje. "Homolkovština" je zde samostatnou dramaturgickou kategorií, která odhaluje pravou podstatu (a lidský rozměr) hrdinů. Absence filmového obrazu je tak v případě četby této knihy prakticky bezvýznamná. Právě proto je kniha naprosto rovnoceným autorským počinem, nad nímž se bude čtenář nejen smát, ale chvílemi mu (alespoň trošku) zmrzne i úsměv na rtech. Alespoň mě při sledování homolkovských peripetií místo bezstarostného smíchu vždy spíš jemně mrazilo v zádech.

Jaroslav Papoušek
Ecce homo Homolka
Mladá fronta
Praha 2002
112 stran
ISBN: 8020409408