O režisérovi Pavlu Juráčkovi jsem se na Nostalghia.cz zmiňoval již několikrát (seznam odkazů naleznete v oddílu Texty). No a nově vydaná edice jeho deníků z let 1959–1974 tuto řadu zmínek obohatí o další příspěvek. Knihu totiž nelze opomenout.

V polici či za výkladem knihkupectví vás totiž zaujme už svou neobvyklou tloušťkou. Nejedná se o knihu víceméně běžných rozměrů, ale o hutný "barokní špalek" čtvercového formátu s více než 1000 stranami (přesně 1074). Edičně překrásně vypravená publikace je vybavena fotografickou přílohou, rejstříkem jmen a filmů, filmografií Pavla Juráčka a také sadou pěti příloh. Mezi nimi nalezne čtenář jak faksimilie některých dokumentů, tak přetištěné Juráčkovy texty, část scénáře Případu pro začínajícího kata a také edici jeho zápisníku z období základní vojenské služby (z let 1963-1964), který je důležitý nejen proto, že částečně vyplňuje mezeru ve vedení Deníků, vzniklou právě Juráčkovou vojenskou službou, ale i proto, že podrobně přibližuje Juráčkovo vnímání prostředí, které se o něco později stalo stěžejním motivem jeho povídkového filmu Každý mladý muž.

Nejpodstatnější a největší částí publikace však je samozřejmě edice deníkových záznamů z let 1959 až 1974, tedy z období Juráčkovy aktivní filmařské práce. Už při prvním začtení se překvapí asi každého neobvyklá otevřenost autora, což je jistě dáno soukromým charakterem zápisů. Jejich plná edice, která nevynechává žádné pasáže, pak byla jedním z největších editorových dilemat, které konzultoval jak s Juráčkovými dědici, tak s kolegy a lidmi, jichž se deníkové zápisy nejvíce a bezprostředně dotýkají. Jak praví editor v doslovu knihy, všichni se shodli na tom, že vydání deníků bude mít cenu jedině tehdy, bude-li úplné, nebudou-li tedy žádné pasáže vypuštěny. Kniha tak nabízí nejen neobyčejně intimní vhled do Juráčkovy osobnosti, do jeho vnímání světa a lidí kolem něj, ale i do atmosféry "zlatého věku naší kinematografie", která je nahlížena jaksi zevnitř, jedním z "novovlnných" aktérů. Neobyčejně otevřené glosy či celé dlouhé pasáže vztahující se jak k osobnostem, tak k některým filmovým dílům, ve své době aktuálním.

V obrazové příloze, vytištěné na odlišném, křídovém papíru, je pak shromážděn soubor více či méně unikátních snímků, přinášejících kromě záběrů ze samotných filmů také četné ukázky ze zákulisí jejich natáčení (k fotografiím by pak směřovala snad jediná drobounká výtka - spíš výtečka - i přes jejich kvalitní a kontrastní vytištění je na některých z nich patrný rastr zvoleného nízkého rozlišení - např. foto č. 22 či 23). Kompletní soupis obrazového doprovodu (tedy i fotografií z přebalu) je pak uveden za přílohami.

Lze jen kvitovat, že Národní filmový archiv, který je vydavatelem Deníku, podstoupil náročnou vydavatelskou anabázi s knihou takového rozsahu a takové výbavy. Co se týká editora, kterým je Jan Lukeš, lze učinit jen jedno - smeknout klobouk. Totéž platí i o spolupracovnících. Deníky Pavla Juráčka jsou vzornou a navýsost krásnou knihou, která potěší jak řadové čtenáře, tak i zájemce, kteří k nim budou přitupovat jako k neobyčejnému prameni informací.

Pro úplnost ještě připomínám, že v roce 2001 vydalo nakladatelství Havran knihu Postava k podpírání, která obsahuje Juráčkovy básně, povídky, scénáře, texty úvah o filmu i soubor vzpomínek a vyznání jeho kolegů a přátel.

V anketě Lidových novin v závěru roku byla edice Juráčkových deníků vyhlášena Knihou roku 2003. Všem, kteří se na vydání podíleli patří velký dík a uznání.