Dvakrát ČERVENÝ BALÓNEK
K letošnímu 10. výročí stránek Nostalghia.cz jsem v dubnu vyvěsil článek, nebo spíš fotoreportáž Po stopách ČERVENÉHO BALÓNKU, vztahující se k místům, kde vznikal slavný Lamorissův film. Již tam jsem zmínil připravované číslo holandského magazínu Furore, které se bude věnovat především tomuto filmu a také existenci českého překladu knižního vydání literárního scénáře, který u nás vyšel v roce 1959. Nyní mám oba tituly, které dělí od jejich vzniku 53 let, na stole a nedá mi to se nepodělit o dojmy, které ve mě vyvolaly.

Albert Lamorisse: Červený balónek Kniha Červený balónek je vlastně literárním scénářem filmu, nebo spíš filmovou povídkou, která ve Francii poprvé vyšla v nakladatelství Hachette v roce 1956, tedy v roce vzniku filmu. Její český překlad následoval uvedení filmu v našich kinech v roce 1959. Vedle textu obsahuje mnoho fotografií spojených s filmem. Záměrně píši spojených, protože nejde jen o snímky z vlastního filmu, tedy filmové záběry, ale i o fotografie, které byly pořízeny během natáčení "na place" a zachycují někdy motivy, jenž se do filmu nedostaly. Takovou je například fotografie, kde Pascal s neznámou holčičkou chytají svůj červený a modrý balónek, scéna, která tak jak je nafocena ve filmu vůbec není a fotografovaná je navíc v úplně jiném exteriéru. Současně jsou některé fotografie nepochybně zamýšleny jako podklady pro propagaci filmu, jsou tedy záměrně stylizované a s natočeným obrazovým materiálem nemají moc společného. (Viz fotografie použitá na přebalu knihy.) Většina obrázků je černobílá, jen několik z nich je barevných. Doslov v závěru knihy napsal Adolf Hoffmeister.

Albert Lamorisse: Červený balónek


Albert Lamorisse: Červený balónek Albert Lamorisse: Červený balónek Albert Lamorisse: Červený balónek
[ Ukázky z knihy Červený balónek. Kliknutím lze zvětšit. ]


Albert Lamorisse: Červený balónek Zatímco kniha Červený balónek je stará jako film samotný, letošní vydání holandského magazínu Furore, věnujícího podstatnou část svých stran právě Lamorisseho filmu, je čerstvým novorozenětem. Nicméně novorozenětem poučeným. Piet Schreuders, zakladatel, autor a editor magazínu nabízí na jeho stránkách neuvěřitelné množství textového a především obrazového materiálu spojeného s filmem samotným či s lokacemi kde vznikal. Furore mi přišlo poštou před několika dny a já se stále nemohu nabažit listování jeho stranami.

Páteří celého vydání je podrobné mapování všech lokací, kde se ČERVENÝ BALÓNEK natáčel. Někdy doslova záběr po záběru jsou porovnávány filmové záběry s jejich současnou podobou, která se většinou zásadně změnila, nezmizela-li po půl století vůbec. To vše je na stránkách magazínu nejen pečlivě nafoceno, ale také vyznačeno na mapě Paříže, v případě čtvrti Belleville, kde vznikala převážná část filmu, je použit i dobový katastrální plán města promítnutý na současnou mapu města. Piet Schreuders se obrázkům z filmu věnuje do takové míry, že nabízí například reprodukce některých dobových plakátů, jejichž fragmenty se ve filmu objevily, identifikuje kousky dobových reklam zachycených v obraze, pokouší se identifikovat kulturní podniky, na které jsou ve filmu vidět plakáty na nárožích apod. Při tomto detailním pátrání došel například ke zjištění, že data na vylepených plakátech ve scéně, kdy si malý Pascal sebere svůj ukradený balónek zpět, usvědčují filmaře, že scénu točili ve dvou odlišných časových termínech. Stejně tak si detailním studiem Piet všiml, že například okno, z něhož Pascal ráno balónek vypouští není totéž do něhož si večer předtím balónek bere. Na jiném místě je zase zrekonstruované obrazové panoráma Rue Victor Letalle se všemi krámky a obchůdky, tak jak je ve filmu snímané dlouhou kamerovou jízdou a pod něj je umístěno současné panorama stejné ulice, kde jsou na stejných místech vyznačeny současné obchody a prodejny. Jinde se Piet pustil do vyhledávání současné tváře vchodů a průchodů, schodišť nebo i pouličních luceren. A podobných detailů je na stránkách Furore dokumentována celá řada. Samozřejmě nechybí ani faktografická část: podrobnosti o Albertu Lamorissovi, podrobný popis všech scén z filmu, dobové plakáty na filmy, divadla a koncerty nebo podrobná bibliografie.

Piet Schreuders šel ale ještě dál. Shromáždil celou řadu historických fotografií, které vznikly v místech vzniku filmu ještě dávno před jeho natočením. Sestavil tak nádhernou kroniku proměny města, jehož jednu podobu zachytil Lamorisse ve svém filmu. A nejen on. Do Furore shromáždil i záběry z filmů, které se ve stejných místech natáčely ve 20.–60. letech - MÉNILMONTANT (1926, D. Kirsanoff), MÉNILMONTANT (1937, R. Guissart), LE CHÂTEAU DE VERRE (1950, R. Clément), ORFEUS (1950, J. Cocteau), SOUS LE CIEL DE PARIS (1951, J. Duvivier), CASQUE D'OR (1952, J. Becker), ČIN LÁSKY (1953, A. Litvak), RIFIFI (1955, J. Dassin), LE GRAND CHEF (1959, H. Verneuil), GIGOT (1962, G. Kelly) a UN GOSSE DE LA BUTTE (1964, M. Delbez). Záběr z každého filmu je určen nejen ukázkou, ale i přesnou stopáží a umístěním na časové lince ČERVENÉHO BALÓNKU tak jsou k sobě přiřazeny filmové záběry jednoho místa z různých let. Scény z jednoho z nejčastěji filmovaných míst, dnes už neexistujícího schodiště z uličky Vilin na Rue Piat (ano, je to ono místo, kde Pascal poprvé unikne partě kluků) pak Piet Schreuders shromáždil do podle mne velmi dojemného sestřihu na serveru Vimeo.com. Schreudersovo pátrání je do neuvěřitelných detailů dovedenou filmovou archeologií, která přesahuje hranice jednoho filmu a stává se jakousi kronikou míst, která postupně zmizela v několika vlnách demolic, asanací a moderních přestaveb této půvabné části Paříže.

Ukázky několika stran 21. čísla Furore jsou k dispozici na oficiálním webu. Jediným nepříjemným faktem je, že Furore vychází jen v holandštině, takže ti, kdo tento jazyk neovládají, si v něm moc nepočtou a jsou, stejně jako já, odkázáni pouze na obrázky. Pokud ale znají film, tak pro ně tato téměř nepřeberná obrazová galerie bude mít i tak velkou cenu. Ostatně není asi všem dnům konec - jak mi před časem Piet Schreuders psal, pracuje na anglické mutaci, která ale vyjde nejdříve tak za rok.

[ Na Nostalghia.cz publikováno: 7. 8. 2012 ]

TOPlist

Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
Petr Gajdošík © 2001-2016