Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec
Koncem roku 2013 uvedlo na trh nakladatelství Casablanca svůj další titul, knihu Zdeňka Hudce Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec analyzující slavný a enigmatický Greenawayův film z roku 1989.

Zdeněk Hudec: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec K filmům Petera Greenawaye mám poněkud ambivalentní vztah. Když jsem se s nimi v první polovině 90. let poprvé seznámil, připadly mi originální a svébytné. Pravda, v té době u nás v distribuci běželo jen Topení po číslech a Umělcova smlouva, ale i ty z řady tehdejších filmových novinek vyčnívaly svou originalitou a propracovaností. Také mě zaujaly jeho staší krátkometrážní projekty ze 70. a 80. let, z nichž třeba k H is for House se opakovaně vracím již řadu let. Jak jsem se později začal seznamovat i s dalšími Greenawayovými „barokními“ filmy – Dítě z Maconu, Prosperovy knihy, Břicho architekta či právě Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec – nadšení mě opouštělo, i když ne proto, že bych je považoval za špatné. Na jedné straně jsem jim totiž nemohl (ani nechtěl) upřít až uhrančivou vizualitu a podmanivost, ale jejich obsahovou náplň, a dejme tomu i nějaké sdělení, jsem čím dál víc jen tušil skryté za řadou symbolů a metafor, na jejichž rozklíčování jsem během ubíhající projekce, v níž se na diváka hrnuly další a další obrazy, neměl čas (a asi ani potřebnou intelektuální výbavu). Čím dál tím víc jsem tak při Greenawayových filmech vzdával úsilí o interpretaci a prostě jsem se jen díval. A i to byl v mém případě někdy problém, především díky známým explicitním scénám ve většině jeho filmů. Právě díky nim jsem v případě Kuchaře, zloděje dlouho zápasil s tím, abych film vůbec dokoukal a na shlédnutí některých sekvencí tohoto jinak vytříbeného filmu jsem opakovaně dlouho sbíral síly.

Knihu Zdeňka Hudce o filmu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec jsem tak očekával s nadějí, že nabídne možnost proniknout jiným způsobem do filmu, jehož sledování mi v minulosti činilo takové potíže. A musím říct, že mé očekávání bylo vrchovatě naplněno, asi jako když se těšíte na dobré jídlo a pak si na něm skutečně pochutnáte. Ale nejde jen o pochutnání. Autor vás totiž celým filmem provede způsobem, který připomíná poznávací zájezd filmové gastronomie, kde první kapitoly slouží k zevrubnému popisu a analýze (kdo, co, jak, kde) a následující pak zjištěné skutečnosti spojují do syntetizujících pohledů a závěrů (proč, k čemu). Od úvodního seznámení s pozicí filmu v kontextu Greenawayova díla tak vede čtenářova cesta k opravdu detailní a minuciózní analýze použitých filmových postupů, prostředků a rozboru mizanscény (Z čeho je Kuchař uvařen?), dále k popisu a rozboru nesčetných intertextových souvislostí jak v oblasti filmu, tak jiných uměleckých forem či filozofických systémů (Velká intertextová žranice) až po zasazení díla nejen do dobového společenského a politického kontextu (Alegorie a „Železná lady“?), ale i do obecnějších jevů a trendů moderní společnosti (Kanibal a poslední slovo) nebo naopak různých pohledů na konkrétní historickou událost, v tomto případě francouzskou revoluci (Upečenec, Klió a revoluce). Stranou nezůstane ani rozbor souvislostí s jinými podobně laděnými filmy (Vražedné jídlo, genderová asymetrie a exkrementy moci) mezi nimiž se v ohnisku zájmu ocitnou logicky Ferreriho Velká žranice a především Pasoliniho Saló aneb 120 dnů Sodomy, u nichž nachází Hudec v Kuchaři, zloději nejen spojitosti, ale i postupné rozvíjení motivů a jejich interpretací. Především u Pasoliniho filmu lze ve scénách spojujících jídlo a manipulativní moc hovořit o skutečném „duchovním“ spříznění, byť Greenawayův film není Pasoliniho apoteózou, protože britský tvůrce se daleko více soustřeďuje na filozofičtější pohled na poživačnou společnost, zatímco Pasolini je prudce a téměř výhradně konkrétní a politický.

Autorovi slouží k analýze a rozboru nejen vlastní zkušenost s filmem, ale i početná (především zahraniční) literatura a také v zahraničí režisérem publikovaný scénář odhalující další motivace a inspirace díla či jeho některých částí. To vše je pak v knize doplněno názornými screenshoty, častými citacemi scénáře a dialogů a v jednom případě i grafem. Líbí se mi také srozumitelný autorův jazyk. Text se sice hemží odbornými a vědeckými termíny, ale autor je dokáže používat způsobem, v němž se i laický čtenář neztratí. Navíc je příjemné, že autor neváhá učinit v textu vysvětlující odbočky, které uvedou čtenáře do kontextu „vedlejšího tématu“, jako např. mikroanalýzy citovaných obrazových děl, alžbětínské divadlo nebo stručný, ale hutný popis éry Margareth Thatcherové a dědictví, které v britské společnosti zanechala (v dobrém i špatném). Oceňoval jsem to už u předchozí autorovy knihy Sam Peckinpah a jeho filmy. Biologický obraz světa (Casablanca – moje recenze zde) a v knize o Kuchaři, zloději se s tímto sympatickým přístupem setkáváme opět.

Nakladatelství Casablanca vydalo knihu ve své „malé“ ediční řadě, v níž doposud vyšly překladové svazky věhlasných autorů (Dana Polan, Joshua Clover, Jonathan Rosenbaum) z produkce British Film Institut. Tento ryze český příspěvek, který v ediční řadě nese označení „sv. 4“, se ale obsahem svým zahraničním souputníkům plně vyrovná a skoro se mi chce dodat, že by tentokrát BFI mohl zase pro změnu něco přeložit z češtiny :-) Nezbývá tedy než za knihu vyslovit „díky!“ nakladatelství Casablanca a především Zdeňku Hudcovi, který podle mých dosavadních čtenářských zkušeností (Peckinpah, Greenaway) čtení o filmu prostě umí servírovat.

  • oficiální stránky vydavatele - www.icasablanca.cz



    Zdeněk Hudec
    Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec
    Casablanca
    Praha 2013
    206 s.
    ISBN 978-80-87282-24-2

    [ Na Nostalghia.cz publikováno: 24. 2. 2014 ]

  • TOPlist

    Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
    Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
    Petr Gajdošík © 2001-2016