O filmech A. Germana v tisku [ Alexej German ]
Několik textů k filmům Alexeje Germana, jehož přehlídka proběhne v pražském kině Ponrepo na konci května (viz jiná zpráva na Nostalghia.cz).





CHRUSTALJOVE, VŮZ!
(Chrustaljov, mašinu!, Rusko 1998)
režie: Alexej German
hrají: Jurij Curilo, Nina Ruslanova, Alexandr Baširov, Juri Jarvet ml.
čes.tit.
137 min.

  • O filmu Chrustaljove, vůz! na Nostalghia.cz

    "Ztratili jsme se, říká dnes German, když mluví o stalinském teroru, do hloubi duše přesvědčen, že se pak už nikdy nikdo nenašel. Ale filmová cesta k tomu, jak se alespon trochu poznat, spočívá v tom, že se ztratíme ještě víc." (Antoine de Baecque)

    Není snadné vybavit si, kdy se naposled převalila po plátnech kin taková smršť, jakou je film Alexeje Germana Chrustaljove, vůz! Za poslední léta přivyklí pádivému tempu videoclipů a reklamy napoprvé dost dobře nevíme, co si počít před úplně jinou lavinou obrazů, které jsou nabité zevnitř a jejichž pohyb míří k základům. Ještě při druhém shlédnutí, když už člověk přece jen ví, co ho čeká, přivádí film diváka do úzkých: co se stane, když podlehne jeho lákání ponořit se naplno do jeho obludné, bezedné krásy? Napotřetí se snad vztah filmu a diváka začíná trochu stabilizovat, v nepřehledném, zrádném terénu nabyde divák určité jistoty a zatímco úžas neslábne, sílí radost. Radost z toho, že někdo vynaložil patnáct let života, aby tak nestálému, pochybnému materiálu, jakým je film, svěřil ucelené poselství ztraceného času. Protože je jisté: kdyby měl po kinematografii 90. let zůstat jen jeden film, bude to tenhle.

    Když někdo pět let nenatočí žádný film, přestane pro bežné filmové publicisty existovat. Předposlední film Alexeje Germana vznikl před plnými dvaceti lety. Pro každou novou diváckou generaci, která jeho dílo objevuje, je tedy Alexej German nepopsaným listem, "debutantem". V romantickém duchu (ale i zcela reálně) se setkáváme s někým, kdo za své filmy ručí sám sebou a platí za každý z nich měsíci a roky svého života. Za třicet let pouhé čtyři filmy, vydřené a vytrucované.

    "Jakoby tento film potřeboval čas, aby mysl pro něj dozrála: svůj zápas proti zapomnění vyhrál na celé čáře. A dnes je to událost v pravém slova smyslu, jeden ze vzácných, bezmála nadlidských pokusů vyrovnat se s dějinami a zaujmout k nim odpovídající distanci. Jurij Glinskij, generál Rudé armády, je šéflékařem jedné moskevské nemocnice. Je začátek roku 1953, spiknutí "bílých plášťů" má být záminkou pro čistku mezi těmi, kdo dosud obklopují Stalina. Glinskij je nucen dát se na útěk. Je zadržen, poslán do gulagu a mučen. Ale Stalin umírá: lékař, osvobozený Berijou, je zavolán k jeho loži a asistuje při smrti Otce národů...

    Alexej German si pro své vyprávění o konci stalinismu vynalezl film "přesahů a vybočení": jako by věcí k vidění, k milování, ke strachování, k ukazování bylo vždycky příliš mnoho a jakoby se pravda rodila z tohoto nahromadění, z této přemíry, z donekonečna znovu začínaného acting out. Je to působivá černobílá látka zoufalého bdělého snu, zvuk zároven hypersensiblní, slídící po každém podezřelém tonu, i jakoby ochromený: výkřiky hrůzy ztrácející se v zákrutech dějin. S postavami ve filmu Chrustaljove, vůz! je to jako s diváky: všichni se pohybují v ohromném, spletitém bludišti, jež je vede k tajemství jejich života chyceného do pasti stalinismu. Tento film chce ono tajemství pochopit a proniknout do toho, co nelze popsat, do všech těch obrovských, zmučených a nestvůrných těl, nervových krizí, horlení, bloudění, zarputilých zamlčování. Tyto dějiny je třeba pochopit jako sérii náhlého a prudkého větvení. Jsou zachyceny ve svém rozkladu. Ona tolik násilnická forma filmu, někdy dokonce do té míry stísnující, že nevíte, co s ní, se totiž nepřetržitě točí na plné obrátky, subjektivní kamera se přidružuje ke skupinám jako osoba navíc a pokradmu sbírá gesta, věty, vzpomínky, jednou jako dravec vrhající se na kořist, jindy jako by hladila křivky těla. German, zároven symbol, veřejný činitel i filmař, vytvářel film Chrustaljove, vůz! velice dlouho (v patnácti letech zrání a překonávání nesnází), jako sen o konečném smíru nešťastného údělu celého jednoho národa a intimního deníku vlastního života, přesněji vlastního dětství. Pojednává o tomto kolektivu jako o nestvůře hodné Brueghelova obrazu, nenasytně hltající velké kusy těl, zasazuje ho do filmu tak, že mu neponechává žádnou možnost úniku z utrpení. Tíha dějin poskytuje do značné míry vysvětlení, proč všechny přípravné etapy i výroba filmu trvaly tak dlouho: bylo třeba, aby realizace takovéhoto díla neprobíhala dobře, aby nebrala konce. Bylo to, dalo by se říci, vepsáno už přímo do programu tohoto záměru, do jeho vnitřního scénáře: ruské dějiny, jež se neustále opakují, jsou dějinami národa, jemuž se nevede dobře."

    Antoine de Baecque
    Cahiers du cinéma, leden 1999, kráceno

    PROVĚRKA OSUDEM
    režie: Alexej Germane
    hrají: Rolan Bykov, Anatolij Solonicyn, Vladimir Samanskij
    čes. verze
    90 min.

    Alexej German (nar. 1938), syn známého spisovatele, debutoval v hraném filmu už roku 1971, kdy natočil na motivy otcovy povídky snímek Operace Šťastný nový rok. Do kin se však jeho debut dostal s patnáctiletým zpožděním pod názvem Prověrka osudem, a to pod záminkou příliš odvážné obsahové i formální interpretace tématu zrady a odplaty v extrémních podmínkách partyzánské války.

    (md)

    DVACET DNŮ BEZ VÁLKY
    (Dvadcať dněj bez vojny, SSSR 1976)
    režie: Alexej Germane
    hrají: Jurij Nikulin, Ljudmila Gurčenkovová, Alexej Petrenko
    čes. tit.
    95 min.

    Dříve než se podařilo prosadit k promítání Germanův debut, diváci uviděli v kinech jeho ve skutečnosti už druhý film Dvacet dnů bez války. Je to příběh válečného dopisovatele na dovolené Taškentu. Ten je sice vzdálen stovky kilometrů od fronty, ale žije zvláštním nervním napětím, které mrazí podobně jako nejistota před útokem.

    "Ve filmu vždycky překvapuje přesnost. Tak mimochodem nedávno se v kinematografii objevil velice talentovaný člověk, Alexej German z Leningradu, který natočil podle mě velice zajímavý film Dvacet dnů bez války. V tom filmu, nehledě na jeho neucelenost, jsou naprosto jedinečné momenty, které hovoří o tom, že máme konečně co do činění s filmařem. Například epizoda schůze v Taškentu. Je udělána na takové úrovni, že se prostě divíš, kde se to mohlo vzít u člověka, který válku ani neviděl. Věc není v tom, jestli válku zná nebo nezná, ale v tom, co cítí a jak to zpracovává. Mohl bych jmenovat desítku slavných mistrů, kteří mu nesahají po kotníky. "

    Andrej Tarkovskij
    úryvek z přepisu přednášky z 2. pol 70. let

    MŮJ PŘÍTEL IVAN LAPŠIN
    (Moj drug Ivan Lapšin, SSSR 1982/85)
    režie: Alexej Germane
    hrají: Andrej Boltněv, Nina Ruslanovová, Andrej Mironov
    čes.tit.
    92 min.

    "Reprezentativní skupina sovětských kritiků označila v roce 1986 film režiséra Alexeje Germana Můj přítel Ivan Lapšin za nejvýznamnější dílo posledních sezón. Kritikové současně ocenili zvláštní lom, v němž se ve filmu zkřížily tři časové roviny: v aktuální době budovatelského optimismu rezonovaly dozvuky revoluce a současně ji zastiňovala i předtucha blízké budoucnosti. Tou je pociťované vědomí osudu náčelníka kriminálky Lapšina: buď může být po školení vtažen do státního teroru, namířeného proti 'nepřátelům lidu', nebo může zahynout ve válce. "

    Galina Kopaněvová
    Filmový přehled č.9/1987, kráceno.

    Texty byly Nostalghia.cz poskytnuty autory přehlídky A. Germana

  • O přehlídce filmů A. Germana v pražském kině Ponrepo

  • [ Na Nostalghia.cz publikováno 24. 4. 2002 ]
    nahoru
    TOPlist


    Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
    Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
    Petr Gajdošík © 2001-2016