Přehlídka filmů D. W. Griffithe, která proběhne v druhé polovině května v pražském kině Ponrepo, přinese plejádu jeho nejstarších, veskrze krátkých snímků, které nejsou tak dobře známé jako jeho pozdější opusy, nicméně vypovídají o Griffithově přínosu světovému filmu často lépe, než povětšinou různým krácením postižené jeho celovečerní filmy.

No a protože autoři přehlídky sami nejlépe vědí, jak chtějí svou přhlídku prezentovat, nechávám zde prostor textu z jejich propagačního letáku:

Představeny budou zejména filmy staršího z bratrů - Miky. Pokusíme se nabídnout profilový výběr filmů, které doposud nebyly v takovémto rozsahu u nás prezentovány. Naším záměrem je, za přispění Finského institutu v Praze a Filmového institutu v Helsinkách, představit snímky od nejstarších (Lhář, Bezcenní, Rosso), přes u nás již uvedené (Zombie a vlak duchů, Papírová hvězda, Cha cha cha), až po nejnovější oceňované snímky z devadesátých let (LA bez mapy, Condition Red, Highway Society). Jako nedílná součást a rovněž jako připomenutí významné tvorby v rámci evropských národních kinematografií budou představeny i stěžejní starší snímky Aki Kaurismäkiho.
Rádi bychom se propojením tvorby obou autorských osobností pokusili poukázat na shodné rysy jejich tvorby. Oba režiséři vycházejí ve svých filmech z reálií finské společnosti osmdesátých a devadesátých let, jejich nedostatků, okrajových jevů (alkoholismus, bezdomovectví), aby vytvořili nezaměnitelný a svébytný poetický svět, ve kterém se snoubí jedinečná "krása" outsiderství a životní nostalgie s (mnohdy marnou) touhou po opravdových hodnotách. Zároveň bychom rádi pomocí doprovodných materiálů, odborných lektorských úvodů upozornili na výlučnost a specifičnost tvorby obou z nich.
Filmy známějšího Aki Kaurismäkiho vycházejí ze skutečnosti pouze okrajově, autor si z ní vybírá pouze poetické momenty, aby zdůraznil bezvýchodnost, ale zároveň neopakovatelnost života na okraji společnosti. Aki nechává svou minimalistickou formou znát přítomnost filmového média, pohrává si s vyprávěcími postupy němých či žánrových snímků, používá časté odkazy na "neodolatelně dekadentní" americkou společnost a její kulturní ikony (rock 'n' roll, americká auta, žánry road movie a westernu). Jeho tvorba již v počátcích odkazuje k výrazným inspiračním zdrojům, na které až explicitně (postmoderně) odkazuje ve svých filmech - Dostojevského inspirace je monolitem již jeho prvního celovečerního filmu Zločin a trest (1983).
Za svou dvacetiletou kariéru si Aki vystřídal období dadaisticky poetické (Bohémský život, Juha), sociálně-kritické a antikapitalistické (dělnická trilogie - Děvče ze sirkárny, Hamlet podniká, Mraky odtáhly, Ariel) i etapu popkulturního patosu a ikonografie v podobě Leningradských kovbojů a jejich fenoménu (Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, L. K. potkávají Mojžíše a Totální balalajková show). Vždy se vracel k námětů ne nepodobným starým finským srdcebolným románkům začátku století, aby z nich udělal postmoderně melodramatické filmy se složitou strukturou reminiscencí, odkazů a melancholie končícího tisíciletí. Po tříleté pauze se Aki vrátil s veleúspěšným filmem Muž bez minulosti, který nastoluje opět sociální téma v melancholickém balení a lá Aki.

Mika Kaurismäki, jehož tvorba nevstřebává natolik čistě poetické kořeny, zachovává spíše reálné souřadnice existence svých postav, aby ukázal absurditu, jemnou ironii a melancholii přímo na jejich skutečných osudech v rámci (nejen) finské společnosti. Oba tvůrci se však vzájemně a shodně vymezují vůči hollywoodskému filmu, přičemž si velmi často sarkasticky pohrávají s jeho nejčastějšími klišé. Jejich postmoderní autorský přístup a zároveň potřeba zachovat si nezbytnou "národní esenci" činí z díla obou bratrů jedinečný soubor kvalitních filmových děl, která mají své nezastupitelné místo v kontextu evropského filmu.
Abychom nezůstali u "okleštěného" představení čistě filmové prezentace finské kultury, hodláme uvést tématické přednášky z oblasti finské kultury a tradic a zejména pak uspořádat představení některého z finských divadelních či hudebních souborů.

Pro úplnost dodávám, že představení proběhnou 10.-12. dubna 2003 ve filmovém sále Uměleckého centra Konvikt, Univerzitní 3, Olomouc.