Kendži Mizoguči - klidná síla [ Kendži Mizoguči ]
Ne, nechci shazovat tvorbu japonského režiséra Kendžiho Mizogučiho lacinou replikou z oblasti naší politické scény. Jen mi tato chrakteristika jeho díla připadla celkem výstižná. Nenápadné a přesto působivé.

Kendži Mizoguči je počítán mezi filmové klasiky, ale přesto se v naší distribuci se objevil snad jen jeden titul, o něco více pak uvedla před pár lety Česká televize (osobně jsem měl možnost vidět pouze Povídky o bledé luně po dešti a Život milostnice O´Haru, přičemž naše distribuce nabízela ještě film Ukřižovaní milenci - a pak nevím). Proto by každá projekce jeho filmu neměla zůstat nepovšimnuta. V červnovém programu kina Ponrepo nalezne divák tři Mizogučiho celovečerní snímky, z nichž hned dva u nás nebyly nikdy uvedeny.

V pondělí 2. června bude uveden snímek Ukřižovaní milenci (Čikamacu monogatari) z roku 1954, který jediný obsahuje české titulky.

V sedmnáctém století se v Japonsku manželská nevěra trestala ukřižováním provinilé dvojice. Při natáčení příběhu potrestané lásky tiskařského tovaryše a mladé ženy jeho mistra se Mizoguči držel stylotvorných prvků divadla kabuki, ale svému dílu dodal kritický akcent, útočící na tehdejší mravní kodex vůbec.


"Jak ztracený a neschopný se cítím při sledování Mizogučiho filmů! Chtěl bych se jejich lidem cítit tak blízko jako Fordovým kovbojům, Renoirovým kankánovým tanečnicím, Dreyerovým věřícím, Murnauovým Polynésanům, Vidorovým černochům a Rosselliniho partyzánům - kteří mi jinak nejsou méně "cizí" než Mizogučiho Japonci (ať už ti středověcí nebo současní).
Nemám ale žádné problémy s Mizogučiho obrazy, s jeho prostorovými kompozicemi, jeho charakterizací a mluvou těl, s jeho dlouhými záběry, s instrumenální hudbou v jeho filmech - s jeho konflikty, pocity, tématy a filosofií. Jeho díla jsou více rozhořčením nad japonskou kulturní tradicí než láskou k ní. Kdyby nebyl Japonec, označily by se Mizogučiho filmy pravděpodobně za protijaponské.
Tuším, že k Mizogučiho postavám mám odstup proto, že jeho kinematografie je nejen artificielní, ale též o umělosti pojednává - je posedlá hledáním opravdovosti."
Tag Gallagher (2000)
Ve středu 4. června bude uveden poslední (v pořadí jeho osmdesátýosmý!!!) Mizogučiho film z roku 1956 Ulice hanby (Akasen Čitai).
Po dvou barevných historických filmech má poslední (...) Mizogučiho snímek Ulice hanby téměř dokumentaristické ladění. K jeho úspěchu jistě přispěl také fakt, že na téma prostituce, na něž se tu režisér zaměřil, byla tehdy soustředěna celá japonská veřejnost. V parlamentu se právě projednával návrh zákona zakazujícího veřejné domy. Jak je hledání východiska složité, však nakonec ukázalo vyústění příběhu i sama skutečnost. (ir)
Posledním uváděným snímkem bude Jokihi (v zahraničí uváděný pod názvem "Císařovna Jang Kwei-Fei") z roku 1955, první Mizogučiho barevný film.

Při této příležitosti jsem se porozhlédl po internetu, jak si stojí Mizoguči ve webové publicistice. Dalo by se to říci jednoduše - seriózní filmové weby na něj nezapomínají a zpřístupňují hned několik zajímavých studií a textů k jeho filmům. Samostatný web věnovaný jeho dílu jsem ale nikde neobjevil.

Za solidní přehled po Mizogučiho filmech lze považovat stať Gary Morrise The World of Kenji Mizoguchi na webu Bright Lights Film Journal ze září 1998, kde je i samostatná analýza filmu Život milostnice O´Haru.

Mizogučiho samozřejmě nemohl vynechat ani slavný sajt Strictly Film School, který přináší tradičně krátké, ale hutné a výstižné analýzy filmů Naniwa ereji (1936, Osacká elegie), Gion no Shimai (1936, Sestry z Gionu), Zangiku Monogatari (1939, Příběh poslední chryzantémy), Genroku Chushingura (1941, Čušingura v údobí Genroku), Utamaro o meguru gonin no onna (1946, Utamaro a jeho pět žen), Život milostnice O´Haru (1952, Saikaku Ichidai Onna), Povídky o bledé luně po dešti (1953, Ugetsu Monogatari), Gion Bayashi (1953, Hudba z Gionu), Sansho Dayu (1954, Kontrolor Sanšo), Ukřižovaní milenci (1954, Chikamatsu Monogatari) a Akasen Chitai (1956, Čtvrt červených světel).

Další známý webový časopis Offscreen publikoval v roce 1997 stať Kenji Mizoguchi: The Master v níž se její autor Donato Totaro zaměřil na 4 rané Mizogučiho filmy - Miyamoto Musashi (Musashi Miyamoto), Meito bijomaru (The Famous Sword), Orizuru Osen (Osen) a Fujiwara Yoshie no furusato (Hometown).

Filmový nadšenec Michael E. Grost z Detroitu na svých osobních stránkách rozebírá jiné Mizogučiho filmy, Osaka Elegy (1936, Naniwa ereji), 47 Ronin (1941), Utamaro and His Five Women (1946) a A Geisha (1954) zejména z pohledu originálního Mizogučiho vizuálního stylu.

Asi nejobsáhlejší materiál o Mizogučim (filmografie, bibliografie, seznam nejdůležitějších odkazů, kritická analýza) soustředil na vynikajícím australském webu Senses of Cinema Alexander Jacoby. No a to je z toho podstatného asi vše.

Krátkým příspěvkem k filmu Zangiku Monogatari (Příběh poslední chryzantémy) přispěl na toto téma ještě britský Guardian, ale ten, stejně jako několik dalších, není hlubším rozborem, ale jen stručným popisným textem.

A ještě krátce o filmech vydaných na DVD. Je vlastně jen jeden. V roce 1999 se u Image Entertainment dočkal regionálně nekódovaného vydání snímek Genroku Chushingura na DVD s názvem The 47 Ronin. Na VHS toho vyšlo o něco více, ale protože se veskrze jedná o zámořské edice (tedy nekompatibilní), nemá větší smysl se jimi zde zabývat.

Pozn.: Výše uvedené citace k filmům Ukřižovaní milenci a Ulice hanby jsou převzaty z programové brožury kina Ponrepo.

  • Kendži Mizoguči na IMDb.com >>>

  • [ Na Nostalghia.cz publikováno 1. 6. 2003 ]
    nahoru
    TOPlist


    Nostalghia.cz - stránky věnované bývalým andělům
    Autorem textů P. Gajdošík (není-li výslovně uvedený jiný autor)
    Petr Gajdošík © 2001-2016