|
Za Jiřím Cieslarem | ||
Český japanolog Antonín Líman, působící na The University of British Columbia, zaslal pod bezprostředním dojmem z úmrtí Jiřího Cieslara (16. 1. 2006) stránkám Nostalghia.cz krátkou vzpomínku, kterou zde rád publikuji. Umístění textu prof. Límana na Nostalghia.cz má i jistý symbolický podtext: právě Jiří Cieslar totiž zprostředkoval před několika lety kontakt mezi Nostalghia.cz a Antonínem Límanem, který nyní patří k jejich častým přispěvatelům... S dr. Cieslarem jsem se seznámil v Praze, když jsem v roce 2000 na podzim v kinu Ponrepo mluvil o japonském filmu. Přišel skoro na všechny přednášky, dával mi vynikající otázky „na tělo“ a bylo na první pohled zřejmé, že filmu rozumí jako málokdo. Pak jsem začal číst jeho knihy, nesmírně citlivě napsané vytříbeným stylem, s přesným úsudkem a hlubokým porozuměním filmové problematice. Bylo mi ihned jasné, že Cieslarovi jde v psaní o kumštu o podobné věci jako mně: nebál se být osobní a vložit se do kritiky citově, protivil se mu kritický meta-blábol: „Kdo v jisté chvíli nevyslyšel svůj nejspodnější hlas, ať nebrečí...“ Několikrát jsme se sešli nad číší vína a Jiří Cieslar mě požádal, abych pro Literární noviny napsal něco o mém oblíbeném japonském režisérovi Ozu Jasudžiróovi. Nebýt Cieslara, nebyl bych tak dlouhý článek psal a jsem mu za inspiraci a podporu hluboce vděčný. V roce 2002 přišel opět do Celetné na přednášku o Ozuově POZDNÍM JARU a na mou kritickou chválu tohoto filmu řekl se svou typickou otevřeností: „I když vaše nadšení pro tento film zcela nesdílím, jsou v něm pro mě ty a ty zajímavé věci.“ A pak několika slovy přesně vystihl filmový přínos Ozuova díla. Když vyšly Kočky na Atalantě, nominoval jsem je jako nejzajímavější knihu roku; čtu si v nich skoro každý týden. Jedním z Cieslarových oblíbených filmů byl Viscontiho GEPARD, o němž píše v Concettině ohlédnutí: „Kníže Salina ve scéně nočního bálu je příliš zahleděný do zrcadla, když se s doutníkem v prstech obřadně koří smrti... těžko může zahlédnout v boku sálu němě vyčítavé, úzkostné ohlédnutí Concettino.“ V knize jsou na obálce fotografie ze dvou záběrů, jeden Concetty s Tancredim na přední a knížete Saliny na zadní. Nebylo mi jasné, proč si Cieslar vybral právě dvě slova ze své kritiky GEPARDA jako název důležité knížky, ale teď už tuším proč. Měl v sobě něco ze Salinovy důstojnosti, ale i jeho smutek, jeho tušení smrti. Salina hrdě vytrvává, i když cítí, že svět noblesse oblige, svět čestných a citlivých lidí spěje ke konci. Možná, že Jiří Cieslar už neměl sílu v tom světě nadále setrvávat. Bude mi hodně chybět. Antonín Líman [na Nostalghia.cz publikováno 18. 1. 2006] | ||
* * * | ||
| ||
|
| ||
|
© 2002-2024 Nostalghia.cz © 2002-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |