| |
| |
|
Instant Light
Tarkovsky Polaroids
Ed. Giovanni Chiaramonte a Andrej A. Tarkovskij
Úvod Tonino Guerra
Thames & Hudson Ltd.
Londýn 2004
135 s.
69 fotografií (62 barevných)
ISBN 0-500-54289-9
|
| |
|
Paperbacková verze
(2006)
| | |
|
O knize fotografií, které Andrej Tarkovskij nafotil svým soukromým Polaroidem, jsem se
na těchto stránkách poprvé zmínil v loňském roce, kdy pod názvem Luce instantanea vyšla
ve své premiéře v Itálii v nakladatelství Edizioni Della Meridiana ve Firenze
(viz článek z února 2003). Letos v létě
vyšla v londýnském nakladatelství Thames & Hudson její anglická mutace, již se mi
podařilo konečně získat a tak vám můžu nabídnout její podrobnější popis.
Britské vydání, které vyšlo letos v létě v nakladatelství Thames &
Hudson (www.thamesandhudson.com),
je kompletně převzaté z italského vydání z roku 2002. Protože britská edice uvádí i copyright
italské předlohy a protože obsah obou knih je identický, předpokládám, že kromě vnějšího
vzhledu a odlišného jazyka nejsou mezi oběma knihami výraznější rozdíly.
Anglická kniha je krásně a pečlivě vyvedenou publikací, vázanou v celoplátěných, vínově
červených deskách. V nich je v malé prolisované prohloubenině vlepená jedna z fotografií
pod níž je v knihařském plátně vyražený titul knihy. Tisk je proveden v té nejvyšší
představitelné kvalitě na mimořádně dobrém papíru. Fotografie jsou v knize reprodukovány
ve velikosti 1:1 v brilantním typografickém zpracování, jaké se i dnes vidí málokdy.
Ačkoliv je hlavním obsahem knihy kolekce několika desítek fotografií, jsou do ní
zařazeny i delší textové kapitoly. Na začátku čtenář nalezne třístránkový úvod z pera
Tonina Guerry (A Fond Farewell), který zde krátce vzpomíná na své setkání s Tarkovským
v Moskvě roku 1977, kdy se italský scénárista přijel do Moskevské metropole oženit a
na svatbě mu za svědky byli Andrej Tarkovskij a Michelangelo Antonioni (to je panečku
vybraná společnost!). Jeho vzpomínky se pak ubírají k okamžikům spojeným s Tarkovského
fotografováním v němž spatřuje ani ne tak dokumentační účel, jako spíš další z Tarkovského
projevů sebevyjádření.
Druhou obsáhlou textovou přílohou je životopis Andreje Tarkovského (Giovanni Chiaramonte),
doplněný několika, veskrze originálními fotografiemi, z nichž mne osobně nejvíce zaujala
válečná fotografie Andrejova otce Arsenije ve vojenské uniformě s německým ukořistěným
samopalem na krku a poté snímek z natáčení Zrcadla, kde Andrej leží na nemocničním
lůžku a na ruce mu sedí ptáček (znalci Tarkovského díla jistě vědí, čím je tato
fotografie pozoruhodná)...
Stěžejní částí knihy je ale kolekce 60 barevných fotografií, pořízených Tarkovským v
rozmezí několika let částečně v Rusku (1980–1981) a částečně v Itálii (1979–1984). Fotografie
z Ruska vznikly prakticky jen ve dvou lokalitách - ve venkovském domě v Mjasném a v
Tarkovského moskevském bytě. Nejčastějšími objekty fotografií jsou členové jeho rodiny
(manželka Larisa, syn Arsenij), pes Dak a nebo interiéry domu či jeho bezprostřední
okolí. Najdete zde ale například i portrét Anatolije Solonicyna na návštěvě u Tarkovských
v Moskvě z 22. května 1977. Tarkovskij, tak jako většina fotografů, měl rád
brzké ranní hodiny nebo podvečerní smrákání, kdy slunce vrhá dlouhé stíny a umožňuje
plasticky vyniknout předmětům a postavám. Jeho kompozice s ranními mlhami a protisvětlem
jsou tak cítit jeho filmy, že vám při jejich prohlížení doslova vytanou před očima
obrazy ze Zrcadla či Nostalgie. V části s fotografiemi z Itálie se
nachází jak několik portrétů (Larisa, Tonino i originální autoportrét z bytu v San
Gregoriu), tak několik momentek z cest po Itálii (povícero asi v rámci příprav
Nostalgie, tedy z období, které zachycuje dokument Tempo di viaggio).
Několik fotografií vzniklo evidentně při natáčení Nostalgie nebo v průběhu
příprav filmu, přičemž ta na
straně 63 (vyfocená už v říjnu 1982) je přímým předobrazem úvodního záběru, v němž
venkovské ženy scházejí do údolí k řece. Fotografické provedení snímků odpovídá možnostem
polaroidové technologie, místy s lehce posunutými a pastelovějšími barvami, s občasným
malým rozostřením nebo špatným zacloněním. Při jejich prohlížení ale brzy zjistíte, že
tato zdánlivá "nedokonalost" jim dodává zvláštní atmosféru a působí sama o sobě jako
zajímavý výtvarný prvek.
Fotografie jsou někdy doplněné textem, převzatým z Tarkovského deníků nebo z jeho knihy
Zapečetěný čas (anglického vydání Time Within Time), přičemž v některých případech
jsou fotografie skoro úplnou obrazovou citací zápisu z deníku. Téměř se zdá, že vznikly
při jeho psaní (což je koneckoncu dost dobře možné). V závěru knihy je připojen seznam
dat a lokalit na nichž jednotlivé fotografie vznikly.
Instant Light je pozoruhodná kniha. Tarkovskij se v ní odhaluje jako citlivý
pozorovatel svého nejbližšího okolí, které vnímal doslova všemi smysly. Tichá krása a klid,
někdy možná trošku uměle komponovaných scenérií, dávají vzpomenout hlavně na Zrcadlo,
ale především jsou svědectvím o Tarkovského nitru. V lecčems možná i intenzivnější než
jeho filmy, protože tyto fotografie nevznikaly se záměrem jejich zveřejnění. K vyznění
knihy přispívá v neposlední řadě i její minuciózní výprava, svou čistotou a krásou
skoro varující před sebemenším neuváženým dotykem krásně bílých a lesklých stránek a
nutící čtenáře se jich zlehka dotýkat jen na hranách listů. Instant Light je tím
vším pro mne jakousi knižní verzí dalšího, tentokrát nenatočeného Tarkovského filmu o
jeho vlastním nitru.
|
