| |
|
Vida T. Johnson - Graham Petrie
The Films of Andrei Tarkovsky:
A Visual Fugue
Indiana University Press
Bloomington & Indianapolis 1994
331 stran
ISBN 0-253-20887-4
|
| |
|
Kniha, kterou společně napsali Vida T. Johnsonová a Grahama Petrie, vyšla sice už před
10 lety, ale v západní filmové publicistice stále patří mezi nejnovější a nejzajímavější
analytické práce o díle Andreje Tarkovského. Navíc je to kniha pojatá komplexně,
nesoustřeďuje se pouze na některé aspekty Tarkovského díla, ale snaží se je vnímat v
kontextu doby a prostředí, v nichž jeho dílo vznikalo. Oba autoři současně zdůrazňují
četné vzájemné souvislosti jednotlivých filmů, pročež zvolili také vhodný podtitul,
upozorňující na jejich společné jmenovatele: vizuální fuga.
Vida T. Johnsonová je dcera ruského literárního vědce Kirila Taranovského a působí jako
profesorka ruštiny na Tufts University v USA. Vede zde rovněž přednášky o ruském filmu
a je autorkou řady textů na toto téma. Společně s Grahamem Petriem, profesorem dramatu
a angličtiny na kanadské McMaster University, spolupracovala na tématu Tarkovskij už v
roce 1993, kdy do knihy Five Filmmakers (Indiana University Press 1993, ISBN:
0253326095) společně sepsali první kapitolu o Andreji Tarkovském (další čtyři režiséři,
jejichž dílo bylo v této knize analyzováno, byli Miloš Forman, Roman Polanski, István
Szabó a Dušan Makavejev). O rok později pak oba autoři vydali obsáhlou práci The Films of
Andrei Tarkovsky: A Visual Fugue.
Kniha je dělena do tří, zaměřením víceméně samostatných částí. Těm ještě předchází jakási
introdukce (pro výraznější oddělení od textu vlastní práce na římskými číslicemi
označených stránkách), která obsahuje úvod do tématu, ediční poznámky, poznámky o
transkripci ruských jmen a názvů. Následná první část obsahuje tři kapitoly,
přibližující obecnější dobové souvislosti v ruském (tehdy vlastně sovětském) filmu.
Autoři se zde věnují organizaci zestátněné kinematografie, zasazují Tarkovského dílo do
kontextu sovětského filmu 60. a 70. let, zahraničnímu (rozuměj americkému) čtenáři
objasňují termín "glasnosť" a stručně vypisují i Tarkovského životopis, v němž úspěšně
polemizují s poněkud zprofanizovanou paralelou Tarkovského života s utrpením
světců (kapitola "Biography - A Russian Saint´s Life?"). Zajímavým detailem, který
je zde zmíněn, je absurdní posmrtné udělení Leninovy ceny, jednoho z nejvyšších
sovětských státních vyznamenání, v roce 1990. Absurdní proto, že ve své závěti z roku
1986 (viz její český překlad) se
Tarkovskij prorocky zmínil: "...Jak je vidět, připravuje se moje posmrtná kanonizace."
Stěžejní část knihy pak následuje ve druhé části, kde v sedmi kapitolách autoři
rozebírají všechny Tarkovského filmy (školním filmům a Ivanovu dětství je věnována
první kapitola). V každé kapitole naleznete historii vzniku filmu, popis vývoje námětu,
realizace i obvyklých následných potíží s prosazením díla u schvalovacích řízení a uváděním
do kin. To vše je přitom popisováno věcně, bez dodatečného vnášení pocitů autorů.
Vedle toho je zde pak každý film analyzován s ohledem na typické prvky Tarkovského
estetického i filozofického názoru, jsou zde paralelně hledány souvislosti mezi jednotlivými
filmy, často pomocí obrazového porovnání záběrů. Východiskem a podkladem k analýzám pak
není jen osobní zkušenost autorů s jednotlivými filmy, ale také obsáhlé rešerše z
publikovaných dokumentů, rozhovorů, článků a knih. V tom je podle mne vůbec největší
přínos knihy, protože tímto vzájemným srovnáváním se oba autoři vlastně dostávají i ke
kritickému hodnocení jiných textů o Tarkovském. Navíc se při takové metodě mohou odhalit zajímavé
detaily: kdo by například tušil, že si dnes nikdo nevzpomene na přesné datum neoficiální
premiéry původní verze Andreje Rubleva v moskevském Dom Kino. Ta podle některých
autorů proběhla na konci roku 1966 (Turovskaja), podle jiných až začátkem roku 1967
(Ogorodnikovová)... A nebo jiný neznámý, ale doložený detail: Stalker měl být
opravdu původně natáčen ve widescreenu...
Třetí, závěrečná část obsahuje kapitoly, shrnující zjištěné skutečnosti. Autoři se zde
snaží definovat Tarkovského styl, přístup k psychologii hrdinů, k filmovému obrazu,
zobrazování přírodních živlů, snů, lidského těla, artefaktů civilizace, známých
symbolických prvků a postav (dům, matka) a rovněž přibližují Tarkovského citace z
jiných uměleckých děl (Brueghel, Eyck) nebo jejich duchovní blízkost (Dostojevskij,
Čechov). V závěru jsou připojeny podrobné synopse všech celovečerních filmů, doplněné
jejich detailní filmografií, obsáhlými poznámkami, seznamem literatury a rejstříkem.
To vše tak umocňuje vynikající dojem z celé knihy, v níž se snoubí faktografická přesnost,
podrobné studium pramenů a literatury s originální a pozoruhodnou analýzou. Zkrátka
užitečná kniha.
|
