| |
| | |
|
|
|
|
|
Otázka pro Eduarda Artěmjeva
[z návštěvy Eduarda Artěmjeva na 32. Letní filmové škole v Uherském Hradišti]
|
| |
| |
| |
| |
|
|
Návštěva Eduarda Artěmjeva na 32. Letní filmové škole v Uherském Hradišti byla předem avizovaná
a ohlášená. Organizátoři zařadili do programu nejen výběr z filmů k nimž Artěmjev složil
hudbu (Solaris, Zrcadlo, Stalker, Unaveni sluncem, Sibiriáda aj.),
ale také besedu s tímto světoznámým skladatelem filmové hudby. Z původních plánů ale nakonec
muselo trochu sejít. Eduard Artěmjev sice přiletěl, ale jen na pár hodin, protože momentálně
pracuje s Nikitou Michalkovem na hudbě k pokračování filmu Unaveni sluncem a musel
se brzy vrátit zpět. Cestou (a horkem) unavený skladatel se tak veřejnosti představil téměř
bezprostředně po příjezdu, v pondělí 24. 7. ve 20:30 v diváky zaplněném sále Klubu kultury.
Níže publikuji osobní reflexi těch několika desítek minut, jak jsem je vnímal coby člověk
z publika.
Zcela přeplněné předsálí, v němž se mačkají zájemci o setkání s Artěmjevem a o následně
uváděné Zrcadlo. Zatím jsem za 3 dny pobytu na LFŠ podobný nával neviděl. Po otevření
sálu jsou téměř všechna místa k sezení rychle zaplněna. Mám pouze prchavé informace, že Artěmjev snad přijel jen na pár
hodin a zítra (v úterý) se vrací zpět do Ruska, kde pracuje s Michalkovem na novém filmu.
Příchod hosta, společně s Galinou Kopaněvovou je zpočátku nenápadný, když jsou ale
publiku představeni, vítá je silný potlesk. Krátkou besedu moderuje hudební publicista
Víťa Mikeš, Artěmjevovi vše tlumočí paní Kopaněvová. Moderátor nejdříve krátce Artěmjeva
představuje, přibližuje jeho dílo a význam pro filmovou hudbu. Poté pokládá Eduardu Artěmjevovi
otázky, týkající se začátků elektronické hudby v Rusku a jeho chápání filmové hudby. Zpočátku
unavený skladatel se během svých odpovědí velmi rychle rozpovídá. Při následné otázce na
spolupráci s Andrejem Tarkovským už hovoří ohnivě a se zaujetím a například na Stalkera
vzpomíná velmi detailně. Po cca 30 minutách od zahájení celého večera ale přichází jeden z
organizátorů s upozorněním moderátorovi, že je potřeba dodržet časový harmonogram. Artěmjev
proto končí, Galinou Kopaněvovou je krátce představen film Zrcadlo, který bude následovat.
Posledním aktem tohoto dějství je pak předání ceny AČFK Eduardu Artěmjevovi, jenž provedl
Petr Soukup (Zóna) a Rudolf Fiedler (předseda AČFK). Artěmjev po poděkování všechny přítomné
lehce pobavil sdělením, že ceny dostává hrozně rád, možná proto, že jich zatím moc nedostal...
Osobně jsem byl velmi zvědavý na nějakou besedu, nejen pro větší možnost poznání Artěmjeva,
ale i proto, že jsem měl připravenou alespoň jednu jedinou otázku. Zcela věcnou a konkrétní,
ale již po několik let nikde nezodpovězenou. Přesto, že jsem byl s moderátorem domluven,
že prostor pro dotazy poskytne, rázné ukončení celého večera mu v tom zabránilo.
Nehodlám ale odejít s prázdnou a tak bezprostředně opouštím sál a vycházím před Klub kultury. Artěmjev
zde stojí se svými hostiteli, podepisuje někomu DVD se Stalkerem... Využívám chvilkového
čekání na taxi a oslovím Eduarda Artěmjeva jen co je na zlomek vteřiny sám. Velmi mile a se
zájmem se otáčí a naslouchá mému dotazu, který mu improvizovaně tlumočí kamarádka Káťa:
Ve Stalkerovi je jednou z úžasných pasáží průjezd tří hrdinů do Zóny. Při jízdě na
drezíně je obraz doprovázen kovovými zvuky, které vytvářejí sugestivní atmosféru. Na DVD,
které vyšlo před lety v Rusku, je v novém zvukovém mixu v této scéně použita hudba. Jak se
tam dostala?
Při práci na disku mě vydavatel oslovil, zda by tam mohla být velmi slabě a na pozadí.
Bylo to v původním režijním záměru?
Ne, vydavateli jsem to povolil já. V původním zvuku k filmu to nebylo. Byli jsme domluveni
na velmi slabém, skoro neznatelném hudebním motivu, který jsem pro ně udělal. Ruscico ale
tu hudbu poněkud více zesílilo a tak je atmosféra té scény zničená.
Chtěl jsem se nadechnout k další otázce, zvědav na to, proč se vůbec takto zvuk upravuje,
ale nebylo to možné. Přijel taxík, pro Artěmjeva přiběhl
jeden z jeho hostitelů a tak nezbyl čas na nic jiného, než na podání ruky, poděkování a
oboustranné popřání všeho nejlepšího. Eduard Artěmjev zmizel v taxíku a mě nezbylo než si
co nejpřesněji zapamatovat vše co mi řekl. Výsledkem je pak tato "reportáž". Následující
den jsem z LFŠ odjížděl.
Níže ještě přikládám několik fotografií z celé "besedy". Výsledkem Artěmjevovy návštěvy
je také krátký rozhovor pro Filmové listy, které naleznete na
stránkách LFŠ.
|
Galina Kopaněvová a Eduard Artěmjev před začátkem besedy. V rukách skladatele dva čerstvé
dárky z vydavatelství Zóna...
|
|
Setkání začíná...
|
|
Eduard Artěmjev vzpomíná na své začátky.
|
|
Pod "dohledem" fotoaparátů a videokamer...
|
|
Vladimír Merta si natáčí Eduarda Artěmjeva.
|
|
Pohled do téměř zaplněného sálu.
|
|
Cenu AČFK pro Eduarda Artěmjeva předává Rudolf Fiedler.
|
| |
Poděkování a loučení s diváky...
|
|
| |
| |
[Text a foto Petr Gajdošík. Na Nostalghia.cz publikováno 31. července 2006]
|
|
|
| |
|
| | |
|
|
