| |
|
Nostalgija po Tarkovskomu
ed. J. Jaropolov
Algoritm
Moskva 2007
304 s.
ISBN 978-5-9265-0388-0
|
| |
|
Nejnovější ruská kniha věnující se Andreji Tarkovskému vyšla v pololetí letošního roku v
moskevském nakladatelství Algoritm. Jedná se o sborník, do nějž jeho editor Jaroslav
Jaropolov zařadil většinou již vydané stati různých autorů, povícero z okruhu Tarkovského
kolegů a spolupracovníků.
Většina zde vydaných vzpomínek vyšla v různých sbornících již před lety. Autor čerpal hlavně
z knihy Mir i filmy Andreja Tarkovskogo (1991) a pak ze sborníku O Tarkovskom (1989), o němž
jsem zde referoval nedávno. Jen pár příspěvků
bylo převzato z periodického tisku a z hlediska dostupnosti je lze pokládat za přínos.
Několik vzpomínek je zde proti svým předchozím verzím
lehce upraveno, obvykle zkráceno. Kniha je vytištěna na hrubším papíře, na němž vychází špatně
zejména fotografie. I u těch jde ale z valné části o známé záběry.
Dá se tedy říci, že pro toho, kdo je více obeznámen s literaturou kolem Andreje Tarkovského,
nepřináší nejnovější sborník nic převratného. Přesto stojí za zmínku minimálně dva příspěvky,
jejichž provenienci zatím neznám (protože ne všechny knihy o Tarkovském jsem měl v ruce)
a jsou pro mne nové. Tím prvním je vzpomínka herečky Světlany Maljavinové na natáčení
Ivanova dětství (hrála ve filmu Mášu). Herečka svou intenzivní vzpomínku prolíná s
deníkovými zápisky z natáčení, v nichž si vybavuje oboustranný platonický milostný vztah s Tarkovským,
který měl ale jen krátké trvání. Přesto znamenal pro herečku na počátku její kariéry mnoho,
zejména poznání Tarkovského osobnosti, velmi nevšední a hluboké. Tarkovskij odkryl Maljavinové
jiné vidění světa a ona se ve své vzpomínce přiznává, že hlavně díky němu byla schopna se
v další herecké dráze prosadit jako svébytná herečka, kterou do té doby nebyla. Jistě zaujme
zatím nikde nepublikovaná privátní fotografie Tarkovského s Maljavinovou na pláži...
Druhým zajímavým textem je vzpomínka Otari Tenejšviliho Canneské a pařížské tajnosti
Andreje Rubleva, přibližující historii uvedení nesestříhané verze Andreje Rubleva
na canneském festivalu v roce 1969 a v omezné francouzské distribuci. Dodnes stále částečně
nepochopitelný fakt, že se film dostal z moskevského trezoru do zahraničí, zde autor vcelku věcně vysvětluje
jako důsledek administrativního bordelu, který v Mosfilmu panoval. Vzpomínka stojí za překlad
celá, takže ji časem na Nostalghia.cz budu publikovat v plném znění.
|
