| |
|
Mirror
Natasha Synessios
I. B. Tauris
London - New York 2001
120 s.
ISBN 1-86064-521-6
|
| |
|
Tarkovského Zrcadlo je film, který si díky své komplikované struktuře a bohatství
ikonografických odkazů a souvislostí doslova říká o podrobnou analýzu. V knize lapidárně
nazvané Mirror, vydané v roce 2001 nakladatelstvím I. B. Tauris, se o to pokusila
Natasha Synessios, jedna z překladatelek již před lety vydaného souboru Tarkovského scénářů
Andrei Tarkovsky: Collected Screenplays. Její asi 120-ti stránková kniha je nejen
podrobným průvodcem filmem, ale uvádí do vzájemných souvislostí různé motivy filmu a
Tarkovského života, včetně zajímavých ukázek z rodinného fotoarchivu.
Titul je šestým dílem řady knižních analýz důležitých filmů ruské a sovětské kinematografie,
kterou pod názvem Kinofiles vydává nakladatelství I. B. Tauris (v této řadě vyšly např. i
knihy o filmech Křižník Potěmkin, Muž s kinoaparátem, Jeřábi táhnou,
Malá Věra, Ivan Hrozný aj.). Autorka zde seznamuje čtenáře snad se všemi
(záměrně neříkám podstatnými, ale opravdu snad se všemi) fakty, které kolem Tarkovského
Zrcadla jdou shromáždit. Obsahově lze knihu rozdělit na dvě části - faktograficky-historickou
a interpretační. Ta první zabírá asi třetinu rozsahu a věnuje se uvedení všech informací o
filmu samotném, jeho historii, popisuje podrobně natáčení a postprodukci. Autorka čerpá
především z všeobecně známých zdrojů informací a údajů (Tarkovského deník, publikované rozhovory
nebo práce věnující se Tarkovskému a jeho filmům). Z jejího textu vysvítá celé pozadí
zrodu tohoto monumentálního díla, se všemi autorskými, osobními i úředními peripetiemi.
Snaží se psát věcně, může-li, raději vloží citaci z pramene než subjektivní soud.
Zvláštní při tomto přístupu je, že se tak zrod filmu jeví mnohem méně problematickým, než
jak jej emotivněji líčí Tarkovskij v deníku či pozdějších rozhovorech nebo jiní autoři.
Ne že by snad Zrcadlo vzniklo bez potíží, všechny procesy jeho vzniku jsou ale
nahlíženy věcně a bez sugestivních komentářů.
Podstatnější je podle mne ale druhá část knihy, kterou je vlastní analýza filmu. Po obecnějším
zastavení nad Tarkovského filmovým jazykem se autorka začíná věnovat podrobnému popisu všech
složek díla - formálním aspektům, metodě střihu, zvukové stopě, kulturním a historickým
souvislostem, přírodním živlům a jejich funkci ve filmu, práci s časem, popisu charakterů
postav i vlastního Tarkovského subjektu, vztahům otec-syn, matka-jiné ženy, dětství, spojení
slova s obrazem ad. Před čtenářem tak vyvstává neobyčejně složitá, ale téměř dokonalá
struktura díla. Autorka kompiluje známé a často uváděné informace (detaily z Tarkovského
života, odchod otce aj.) s jinými, málo uváděnými fakty. Např. se podrobněji zastavuje
u letních pobytů rodičů s dětmi (a malým Andrejem a sestrou Marinou) v Ignatěvu, kde
trávili v chatě přítele Gorčakova dlouhé letní týdny a kde má zdroj mnoho filmových obrazů
v Zrcadle. Zmiňuje se o historických událostech, ukotvených v Zrcadle díky
zařazení historických dokumentárních záběrů, o prolínání Tarkovského osobnosti v postavách
filmu. Některé vysvětlující pasáže jsou psány evidentně pro amerického čtenáře, poněkud
hůře se orientujícího v historických souvislostech.
Podstatnou částí celé práce je obrazový doprovod. Natasha Synessios zde shromáždila nejen
několik unikátních fotografií z natáčení (nafocených fotografem Mosfilmu Vladimirem Muraškem),
ale především v rodinném fotoarchivu objevila fotografie Lva Gornunga, které byly, samozřejmě
vedle osobních vzpomínek, Tarkovského evidentní obrazovou inspirací k některým kompozicím
nebo scénám. Někdy se až tají dech, když pohlédnete na fotografii z poloviny 30. let z pobytu
v Ignatěvu a vybavíte si okamžitě tutéž scénu ze Zrcadla. Ačkoliv je to film vytvořený
ze subjektivně naladěných vzpomínek a dojmů, obrazové ukázky v knize dokazují, že v řadě
věcí byl Tarkovskij k prožité minulosti více než pietní. Jakýsi přehled po obrazovém
doprovodu, i se zapojením ukázek z filmu, jsem se pokusil zpracovat v
samostatné fotogalerii.
Natasha Synessios napsala hodnotnou knihu, vyčerpávající pohled na Tarkovského Zrcadlo,
místy možná až příliš věcný, ale o to víc soustředěný na film samotný. Duchovní rozměr každého
díla sice nelze vymezit jeho sebedetailnější analýzou, ta nám ale může být velmi nápomocná
v hledání ostřejších obrysů umělcovy duše.
|
