| |
|
Andrej Tarkovskij. Vospominanije
(Vzpomínka)
Francie, Rusko 1996, 25 min.
Režie: Alexej Najdionov, Andrej Tarkovskij jr.
Produkce: Marie Čugunovová
Výroba: Atalanta
1.33:1, bar.
rusky, francouzsky
| |
| |
|
|
Už přes deset let starý snímek, vzniklý k desetiletému výroči Tarkovského úmrtí, je mezi
všemi dokumenty o Andreji Tarkovském výjimečný: jméno "Andrej Tarkovskij" v titulu se totiž
nevztahuje ani tak na slavného režiséra, ale právě na jeho syna Andreje, který je spoluautorem
a spolurežisérem filmu v němž vzpomíná na své dětství a na těch několik málo chvil, které
mohl s otcem a matkou prožít po letitém odloučení a opětovném setkání v roce 1985, necelé
dva roky před otcovou smrtí.
V úvodu vidíme záběry z Oběti, sekvenci Alexandrova snu v zahradě, mokré listí, zbytky
sněhu, malý bosý chlapec, náhlý hřmot přelétajícího letadla... Záběr do očí Andreje Tarkovského jr.
a jeho vnitřní hlas: "Vzpomínám na své dětství, otce..." Tak se se otevírá film, který je
velmi intimní synovskou vzpomínkou na dětství v Rusku a po několikaletém nuceném odloučení
na několik posledních měsíců s otcem. Útržky vzpomínek, paměti, Andrej si vybavuje lidi,
události, místa. Kamera jako němý svědek doprovází jeho vnitřní monolog v domě v Mjasném,
v pařížském bytě i na hřbitově Saint-Geneviéve-des-bois. Vzpomínky, fotografie, monology
několika nejbližších lidí - matka, babička, novinář Victor Loupan, skladatel Eduard Artěmjev,
Charles H. de Brantes (ředitel pařížského Tarkovského institutu)...
(viz připojená fotogalerie)
Zní variace na hudbu
z Tarkovského filmů, pravoslavné zpěvy, modlitby... V mysli mladého Andreje tvoří vzpomínky
jakési útržky, záblesky paměti, které skládají nejasný obraz otce. Obavy Alexandra z Oběti,
Stalkerův nářek nad lidskou pýchou, přenášení hořící svíčky z Nostalgie...
Otec k Andrjušovi promlouvá skrze své filmy. Nad rozlehlou ruskou rovinou letí mraky,
synovi toho zbývá ještě mnoho na co by si měl vzpomenout. Z otcova díla mu je ale jasné jedno:
to co nás dělá skutečnými lidmi je umění, tvorba. Je nevysvětlitelná, ale všeobsažná, jen
skrze ni lze pocítit Boží existenci...
Vzpomínka je nenápadný, ale velmi působivý dokument. A to i přesto, že filmařsky
kolísá mezi popisným a psychologizujícím dílem. Mladý Andrej Tarkovskij zde složil hold
nejen svému otci, ale i nevysvětlitelnému tajemství, jemuž říkáme Umění.
fotogalerie
|
