| |
[zadní strana]
| |
|
Andrej Tarkovskij: Martirolog. Dněvniki 1970-1986
vydal Mezinárodní institut Andreje Tarkovského
Florencie 2008
622 s.
ISBN 978-88-903301-0-0
|
| |
|
Mezi všemi knihami o Andreji Tarkovském mají jeho deníky (jde skutečně o deníky, několik
samostatných sešitů z let 1970-1986) unikátní postavení. Nejen pro míru intimity, jakou je
jakýkoliv deník pro cizího čtenáře, ale i pro peripetie, které jejich vydání od počátku
provázejí. Poprvé vyšly tiskem v roce 1989 v Německu, poté následovala vydání z 90. let 20.
století v angličtině, řečtině, italštině, francouzštině, japonštině, polštině, španělštině
a v roce 1997 i v češtině. Jen v mateřském jazyce, v ruštině, se deníky, jimž už v rukopisné
podobě dal Tarkovskij ruský titul Martirolog, stále nedařilo vydat. Všechna zahraniční
vydání měla různé nešvary, navzájem se liší i v delších pasážích, některé překlady vycházely
z jiných překladů, což mnohdy zamlžilo původní smysl textu (to je i případ českého vydání),
mají různý (nebo žádný) poznámkový aparát.
Tento stav byl nepochybně dán neexistencí dobře zpracované edice deníků v mateřském jazyce,
která by měla posloužit jako výchozí podklad pro zahraniční překlady. Po mnoha letech se
situace kolem ruského vydání ale konečně vyjasnila. Andreji Tarkovskému jr., který spravuje
otcův archiv ve Florencii, se konečně podařilo finančně i organizačně zajistit ruské vydání
deníků. Vlastní práce na knize včetně tisku proběhly v Itálii odkud byl celý náklad v únoru
2008 převezen do Ruska. Ruský čtenář i zahraniční zájemci se tak konečně dočkali vydání
deníků v jejich mateřštině. Nese název Martirolog s podtitulem Dněvniki (v českém
překladu by tedy název asi měl znít Martyrologium, v této recenzi ale budu užívat
termín Martyrolog (psáno s ypsilon), což vysvětlím dále v textu).
Začnu jasným konstatováním: ruská edice Tarkovského deníků je
překrásná. Knižním zpracováním, sazbou i celým edičním přístupem. Objemný a těžký svazek je
vytištěný na příjemném jemném lesklém papíře (jeho malou nevýhodou je, že občas prosvítá tisk
z druhé strany), pevná poloplátěná vazba je obalena papírovým přebalem s barevnou koláží,
která je reprodukcí původní Tarkovského koláže na přebalu prvního sešitu (jak a proč se na
jeho zadní stranu dostala československá vlajka, byť obrácená, je záhadou - viz ukázka).
Vlastní text je vysazený tak, že data jednotlivých zápisů jsou uvedena jako marginálie v
širším vnějším okraji každého listu, což usnadňuje orientaci. Vnitřně je členěn podle
jednotlivých sešitů (Martyrolog I-VII, v případě Martyrologu II je proložen samostatným
oddílem zápisů z léta 1979, které Tarkovskij nazval Cesta po Itálii) navazujících
na sebe chronologicky. Pokud si Tarkovskij do deníku přepsal nebo vlepil jiný text (výpisky
z tisku, knih, dopisy apod.), je tento vysazen menším písmem, případné citáty také. Současně
jsou v textu reprodukovány všechny autorovy kresby, plánky, schemata i vlepené obrázky
(zvláštně působí např. fotografie Stalina, které si Tarkovskij vlepil na druhou stranu sešitů
č. 3, 5 a 6). To vše pak doplňují editorem dodané fotografie, které jsou vybrané tak, aby
časově i tematicky souvisely s tím o čem se v deníku píše. Tisk fotografií je velmi dobrý,
jsou reprodukovány s přesnými detaily, ale přitom nejsou nijak počítačově dodělávané, takže
působí autenticky. Jako příloha jsou pak na konci knihy zařazeny plné texty článků, o nichž
se Tarkovskij v denících nějak zásadně zmiňuje, nebo je má do deníku dokonce vlepené. Najdou
se tak zde jak články nebo rozhovory z tisku, tak třeba úplná znění některých dopisů nebo
jiných dokumentů v denících zmiňovaných. Každý je doplněn přesným bibliogra- fickým odkazem
na originál. I přes maximální pečlivost se ale v knize objevuje několik chyb či nejasností.
Předně je na volném listu papíru přiložena errata s výčtem cca 50 nevychytaných
chyb a překlepů, což poněkud kazí jinak velmi dobrý dojem. Jiným "prohřeškem" je nesjednocené
uvádění titulu knihy na obálce a uvnitř knihy (Martirolog. Dněvniki vs.
Martirolog. Dněvniki 1970-1986) a neexistence "technické" tiráže na konci knihy.
Poněkud překvapivé pro mne bylo zjištění, že Martyrolog je vydaný prakticky bez jediné
poznámky pod čarou a bez jediného odkazu a že dokonce neobsahuje ani rejstřík, tedy pomocný aparát,
jímž je vybavena většina zahraničních edic. V úvodní vydavatelské poznámce se píše, že ruské
vydání chce být přesnou "kopií" originálu, bez jakýchkoliv dodatečných vsuvek a vysvětlování.
Na jednu stranu je takový pietní přístup pochopitelný, vzhledem k mnoha rozdílům mezi
jednotlivými zahraničními edicemi je ale neexistence poznámek v "mateřském" vydání určitým
nedostatkem. Ten by měl být ale kompletně vyvážen zprávou, že editor již pracuje na druhém
"dokumentačním" svazku, který bude obsahovat rejstříky, citace, komentáře, bibliografii,
schema sovětských a italských kinematografických institucí apod.
(Možná jde o tyto zatím nikým blíže
neidentifikované svazky.) Nikde se mi ale nepodařilo zjistit, kdy a za jakých podmínek k
vydání tohoto svazku dojde. Z existujících editorských zásahů jsem stačil objevit redakční
poznámky upozorňující např. na úplná jména osob zmiňovaných jen ve zkratce, několik značek
pro vypuštění textu <...> (bohužel není zřejmé, došlo-li v takových místech ke ztrátě
původního textu, např. vytržením, nebo je-li toto vynechání zásahem editora), označení textu
dopsaného později apod., to vše vždy zřetelně označené hranatými závorkami.
Jednou z prvních věcí, kterou jsem při listování ruskou edicí deníku učinil, bylo zatím jen
letmé zvídavé srovnání s jinými pro mne dostupnými edicemi, tedy s českou a anglickou, a
konečně si zodpovězení otázky, proč jsou mezi zahraničními edicemi takové rozdíly.
Zahraniční edice deníků se liší třeba v absenci některých zápisů nebo v jejich délce.
Například v anglickém vydání jsou v
zápisech pro rok 1980 mj. tato data: 25. 7., 30./31. 7., 10. 11. a 7. 12. České vydání z roku
1997 má naopak jen zápisy ze dnů 25. 7. a 10. 11. V nové ruské edici pak pro toto období (od 25. 7.
do konce roku) nacházíme nepoměrně více zápisů. Názorně to ukazuje následující tabulka, v
níž křížky značí absenci celého zápisu v příslušné edici:
| edice deníku
| | ruská | anglická | česká
| | 1980, červenec | 25 | 25 | 25
| | 1980, červenec | 26/27 | x | x
| | 1980, červenec | 27 | x | x
| | 1980, červenec | 28 | x | x
| | 1980, červenec | 29/30 | x | x
| | 1980, červenec | 30 | 30/31 | x
| | 1980, červenec | 31/1 | x | x
| | 1980, srpen | 1 | x | x
| | 1980, srpen | 2/3 | x | x
| | 1980, srpen | 3 | x | x
| | 1980, srpen | 7 | x | x
| | 1980, srpen | 19 | x | x
| | 1980, srpen | 31 | x | x
| | 1980, září | 1 | x | x
| | 1980, říjen | 28 | x | x
| | 1980, listopad | 8 | x | x
| | 1980, listopad | 10 | 10 | 10
| | 1980, prosinec | 4 | 7 | x
| | 1980, prosinec | 28 | x | x
|
Takových míst se po srovnání ukazuje daleko víc. Jejich výčet není cílem této recenze, ale
už jen tato malá ukázka dokazuje, jak jsou starší zahraniční vydání ve své výpovědi omezená,
v případě českého vydání pak lze ve výše uvedeném srovnání hovořit o torzovitosti. V jiných
případech je na tom naopak hůř anglické vydání, někdy chybí v zápisech zahraničních vydání
jen některé odstavce, jindy jsou zápisy z několika dnů spojeny pod jedno datum. Torzovitost
a přesnost se patrně nebude týkat italské edice, o níž Andrej Tarkovskij jr. již delší dobu
prohlašoval, že je nejúplnější ze všech zahraničních vydání. Tuto edici jsem měl v ruce
jen krátce před několika lety, ale vše nasvědčuje tomu, že alespoň co do vnější podoby se
jí ruská edice velmi podobá. Další otázkou při srovnání zahraničních edic a originálního
textu je úroveň překladu a jeho výpovědní hodnota. I tady lze říct, že až nyní přichází čas
na seriozní překladatelskou práci. Např. české vydání (1997) bylo pořízeno z francouzského
překladu, jedná se tedy o překlad překladu a v takových případech hrozí i při svědomité
překladatelské práci minimálně posunutí některých významů a kontextů.
Závěrem ještě poznámku k názvu celé edice deníků. Jako Martirolog si je označoval
už sám Tarkovskij, který tento název vetknul na úvodní list každého sešitu i s grafickým
ztvárněním svého monogramu. V ruštině označuje slovo "martirolog" totéž, co v češtině
"martyrologium", svědectví o utrpení svatých. V této recenzi ale několikrát záměrně užívám
české slovo Martyrolog. Nejen proto, že se mi líbí, ale hlavně je tento tvar podle mne spojen
s konkrétním dílem, s deníkem Andreje Tarkovského, a s ničím jiným jej tedy nelze zaměnit
(na rozdíl od univerzálně znějícího pojmu "martyrologium"). Navíc v tomto pojmu cítím určitou
dvojakost, která mne svým způsobem vábí. V ruštině totiž pojem "martirolog" označuje sice
totéž co u nás, "martyrologium" ve významu svědectví, podle rusko-českého slovníku (Kopecký
- Havránek - Horálek, Praha 1952)
se v ruštině ale současně může užívat (řidčeji) i ve významu označení svědka, autora svědectví, tedy ve
významu, v němž se občas pojem "martyrolog" (svědek) objeví i v češtině. V případě Tarkovského
deníků tak jde o zajímavou kombinaci dvou významů - svědectví (martirolog-martyrologium),
v němž je ale současně autor sám sobě i svědkem (martirolog-martyrolog). Protože jde o deník,
tedy velmi osobní a intimní text, dochází tím i v chápání významu názvu k prolnutí autora
a jeho díla. Autor se zde i v názvu identifikuje se svým dílem, jeho osobnost do něj vstupuje
(a obráceně), nositel svědectví je skrze deník svědectvím sám o sobě. Zkrátka řečeno s
Jiřím Cieslarem, ve dvojakosti názvu se do díla "promítne bytostné jádro člověka" (Jiří
Cieslar: Hlas deníku, Torst, Praha 2002). Nakolik to může působit vykonstruovaně, dvojí
význam slova v ruském jazyce je zaznamenatelný a o identifikaci autora s vlastním dílem,
zejména v případě Tarkovského, by také asi nemělo cenu příliš polemizovat. (Něco jiného je
samozřejmě objektivně daná relevance takového prolnutí osobnosti a díla, kterou ale v případě
tak subjektivního díla, jakým deník je, ponechávám tentokrát stranou.) V této recenzi tedy
zatím volím český název Martyrolog a to i přesto, že jsem si vědom jeho diskutabilnosti
a i při vědomí, že české vydání, které ohlásilo vydavatelství
Camera obscura, je zatím
ohlašované jako Martyrologium. Osobně se ale domnívám, že důvody ke zvážení definitivní
podoby titulu tu ještě jsou. Ostatně německá edice užívá také název Martyrolog, i když
v němčině existuje pro tento typ svědectví rovněž termín "martyrologium".
Ruské vydání Martyrologu je jednoznačně nejdůležitějším tarkologickým edičním počinem
mnoha posledních let. Podle vydavatele zahajuje řadu knih vydávaných z Tarkovského pozůstalosti,
ještě letos by měla následovat úplná verze Zapečetěného času a v přípravě jsou i
pracovní deníky z natáčení Zrcadla a Stalkera. Tarkovskij i jeho dílo se nám
tak mohou zjevit v nové, úplnější a možná i pravdivější podobě. Nebo i záhadnější, jak ukazuje
poslední věta Tarkovského deníku, kterou anglická i první česká edice "zatajila":
Negativ, z nějakých důvodů rozřezaný na mnoha náhodných místech...
P.S. Cítím povinnost alespoň touto cestou poděkovat Jevgeniji Borzovovi, Marii Čugunovové
a několika dalším lidem, kteří se zasloužili o to, že i v samotném Rusku obtížně sehnatelná
kniha mi byla dopravena brzy po svém vydání.
UPDATE 5. 6. 2008: Nakladatelství Camera obscura změnilo ke včerejšímu dni ve svém edičním
plánu název českého vydání Tarkovského deníků z původního Martyrologium na Martyrolog.
Více na oficiálních stránkách nakladatelství.
UPDATE 19. 6. 2008: V aktualizaci k
dnešnímu dni podrobnější informace
k pasážím deníků, které byly v ruské edici vypuštěny.
|
