| |
|
Vadim Moroz: Andrei Tarkovsky About His Film Art
Frost Publishing
Petersburg, Virginia 2008
165 s.
ISBN 0-9714982-8-8
978-0-9714982-8-0
|
| |
|
I přes letitou mimořádnou pozornost, která je Tarkovskému celosvětově věnována, se stále
mohou objevovat nové a překvapivé věci související s jeho životem či tvorbou. Takovým "objevem"
je jistě i čerstvě vydaná kniha Vadima Moroze Andrei Tarkovsky About His Film Art,
která vyšla v nakladatelství Frost Publishing konem roku 2008.
Avantgardní výtvarník Vadim Moroz se narodil v roce 1957 v Rusku (více o jeho tvorbě viz
www.vadim-moroz.com). Po své
emigraci žil více než 20 let v Německu, od roku 1996 působí v USA, kde získal v roce
2005 občanství. V březnu 1984 zorganizoval v rámci série seminářů o ruském filmu
několikadenní filmově-teoretický seminář, na který pozval Andreje Tarkovského, aby pohovořil
o svých filmech i o svém pohledu na film a umění obecně. Seminář probíhal v příjemném
prostředí zámečku Glienicke
na území Západního Berlína, kde Tarkovskij absolvoval několik přednášek a účastnil následných
diskusí, v nichž odpovídal na otázky z publika. Předem stanovená témata reflektovala
kromě obecnějších filmových témat i některé typické rysy jeho filmů (zachycení času, obraz
a symbol) nebo se věnovala konkrétním dílům, především čerstvě dokončené Nostalgii
a Stalkerovi, což mělo zvlášť pikantní nádech, protože jen pár set metrů od místa
přednášek, vlastně ještě v zámeckém parku Glienicke, probíhala berlínská zeď, uzavírající
do neprodyšné zóny celý Západní Berlín. Ostatně blízko Glienicke leží i pověstný
Most špionů (Glienicker Brücke).
Vadim Moroz, jeden z organizátorů celé akce, se po téměř čtvrtstoletí rozhodl zpřístupnit
dochované materiály ze semináře. Výsledkem je kniha Andrei Tarkovsky About His Film Art,
která obsahuje jak Morozovy vzpomínky na poměrně komplikovanou přípravu celé akce (Tarkovskij
tehdy ještě neměl oficiální status emigranta, měl pouze propadlý ruský pas a tak i přílet
do Západního Berlína byl úřední problém), tak hlavně anglický překlad Tarkovského přednášek
a odpovědí na otázky publika, to vše proložené fotografiemi. Poslední kapitola je pak
Morozovým shrnutím Tarkovským přednesených témat.
Knihu lze považovat za další, doposud "neznámé" Tarkovského filmově-teoretické shrnutí
vlastní tvorby i filmové estetiky obecně. Píšu "neznámé" v uvozovkách, protože o překvapivé
novinky nejde. Právě v roce 1984 totiž Tarkovskému poprvé vyšla jeho jediná teoretická
stať Zapečetěný čas v ucelené, autorizované podobě, shodou okolností také v Německu
a také v Západním Berlíně. Vydání proběhlo koncem roku 1984 a protože v Morozově knize řada
Tarkovského proslovů souvisí s tématy či přímo s výslednou podobou textu v Zapečetěném čase,
lze tyto Tarkovského přednášky brát jako jednu z variant v té době krystalizující definitivní
podoby Zapečetěného času. (Ve svém Deníku se Tarkovskij o tomto semináři přímo nezmiňuje,
ale 4. dubna 1984 si poznamenal, že se vrátil z Německa, kde mj. podepsal smlouvu na knihu
Zapečetěný čas. Přednášky v Glienicke tedy probíhaly přesně v době, kdy začínaly
redakční práce na knize. Jistě by bylo zajímavé i srovnání témat pojednaných Tarkovským v
Glienicke s jejich "oficiální" podobou v Zapečetěném čase.)
Tarkovského přednášky jsou tematicky velmi rozmanité. Najdete zde kapitoly o jeho vlastních
filmech, o Sergeji Ejzenštejnovi, renesanci, komerční kinematografii, Čechovovi, scénáři
Hoffmanniany, hudbě ve filmu, filmovém herectví aj. V souhrnu jde často o známá témata
Tarkovského úvah, najdou se ale i novinky, pikantní je např. Tarkovského zastavení nad
tvorbou Stevena Spielberga, mj. s vysloveným obdivem k filmu E.T.
Některé kapitoly jsou proloženy otázkami, které byly Tarkovskému položeny z publika, někde
autor knihy Vadim Moroz sám doplňuje Tarkovského text.
Tím se dostávám k největšímu problému, který u knihy spatřuji. Podle vydavatelovy poznámky
je anglický text knihy založen na německém překladu Morozovy interpretace Tarkovského
přednášek. Jak se píše v úvodu, Tarkovskij nepřednášel připravený text, vždy improvizoval
na zadané téma, maximálně si dělal občasné poznámky na papír, po velkou část diskuse, kdy
se nemusel účastnit hovoru, si dokonce kreslil (tyto kresby tvoří originální obrazový doprovod
ke knize). Jeho přednášky tedy neměly textový podklad. Z fotografií je sice patrné, že
diskutující mají před sebou instalovaný mikrofon, ale nikde v knize se nepíše o tom, že by
přednášky byly nahrávané. Proto je tedy otázka, jaké podklady autor knihy zpracovával.
Nahrávku? Nebo jen vlastní poznámky? Tato nejasnost tedy činí z knihy sice zajímavý a
nepřehlédnutelný artefakt, díky tomu ale zde uveřejněné Tarkovského texty nelze považovat
za plně autorské (přičemž zcela pomíjím fakt autorizace), protože není jasné, jsou li přesným
záznamem Tarkovského výpovědí.
Nejautentičtější částí knihy je zajímavý obrazový doprovod. Ten tvoří fotografie dokumentující
Tarkovského přílet do Západního Berlína a samotné přednášky i snímky Tarkovského poznámek
s doprovodnými malůvkami, dosud nikde neuveřejněnými. Ty jsou zařazeny v závěru knihy jako
samostatná galerie. Vlastní
kniha je brožovaná, způsobem zpracování působí trošku amatérsky, jakoby připravená ve Wordu,
tisk fotografií je zašedlý. To jsou ale jen formální záležitosti, jinak osobně považuji
knihu za zajímavý (i když obsahově diskutabilní) vydavatelský počin. Závěrem si dovolím
poděkovat manažerce vydavatelství Frost Publishing paní Monice Peretz-Moroz, která promptně
vyřídila žádost o zakoupení knihy a povolila mi u textu této recenze uveřejnit několik
Tarkovského kreseb (viz níže).
|
| |
[ilustrace publikovány se souhlasem Monika Peretz-Moroz, Frost Publishing © 2008]
|
|
