Vadim Moroz: Andrei Tarkovsky About His Film Art
[recenze]
Vadim Moroz: Andrei Tarkovsky About His Film Art
Frost Publishing
Petersburg, Virginia 2008
165 s.
ISBN 0-9714982-8-8
978-0-9714982-8-0
I přes letitou mimořádnou pozornost, která je Tarkovskému celosvětově věnována, se stále mohou objevovat nové a překvapivé věci související s jeho životem či tvorbou. Takovým "objevem" je jistě i čerstvě vydaná kniha Vadima Moroze Andrei Tarkovsky About His Film Art, která vyšla v nakladatelství Frost Publishing konem roku 2008.
Avantgardní výtvarník Vadim Moroz se narodil v roce 1957 v Rusku (více o jeho tvorbě viz www.vadim-moroz.com). Po své emigraci žil více než 20 let v Německu, od roku 1996 působí v USA, kde získal v roce 2005 občanství. V březnu 1984 zorganizoval v rámci série seminářů o ruském filmu několikadenní filmově-teoretický seminář, na který pozval Andreje Tarkovského, aby pohovořil o svých filmech i o svém pohledu na film a umění obecně. Seminář probíhal v příjemném prostředí zámečku Glienicke na území Západního Berlína, kde Tarkovskij absolvoval několik přednášek a účastnil následných diskusí, v nichž odpovídal na otázky z publika. Předem stanovená témata reflektovala kromě obecnějších filmových témat i některé typické rysy jeho filmů (zachycení času, obraz a symbol) nebo se věnovala konkrétním dílům, především čerstvě dokončené Nostalgii a Stalkerovi, což mělo zvlášť pikantní nádech, protože jen pár set metrů od místa přednášek, vlastně ještě v zámeckém parku Glienicke, probíhala berlínská zeď, uzavírající do neprodyšné zóny celý Západní Berlín. Ostatně blízko Glienicke leží i pověstný Most špionů (Glienicker Brücke).

Vadim Moroz, jeden z organizátorů celé akce, se po téměř čtvrtstoletí rozhodl zpřístupnit dochované materiály ze semináře. Výsledkem je kniha Andrei Tarkovsky About His Film Art, která obsahuje jak Morozovy vzpomínky na poměrně komplikovanou přípravu celé akce (Tarkovskij tehdy ještě neměl oficiální status emigranta, měl pouze propadlý ruský pas a tak i přílet do Západního Berlína byl úřední problém), tak hlavně anglický překlad Tarkovského přednášek a odpovědí na otázky publika, to vše proložené fotografiemi. Poslední kapitola je pak Morozovým shrnutím Tarkovským přednesených témat.

Knihu lze považovat za další, doposud "neznámé" Tarkovského filmově-teoretické shrnutí vlastní tvorby i filmové estetiky obecně. Píšu "neznámé" v uvozovkách, protože o překvapivé novinky nejde. Právě v roce 1984 totiž Tarkovskému poprvé vyšla jeho jediná teoretická stať Zapečetěný čas v ucelené, autorizované podobě, shodou okolností také v Německu a také v Západním Berlíně. Vydání proběhlo koncem roku 1984 a protože v Morozově knize řada Tarkovského proslovů souvisí s tématy či přímo s výslednou podobou textu v Zapečetěném čase, lze tyto Tarkovského přednášky brát jako jednu z variant v té době krystalizující definitivní podoby Zapečetěného času. (Ve svém Deníku se Tarkovskij o tomto semináři přímo nezmiňuje, ale 4. dubna 1984 si poznamenal, že se vrátil z Německa, kde mj. podepsal smlouvu na knihu Zapečetěný čas. Přednášky v Glienicke tedy probíhaly přesně v době, kdy začínaly redakční práce na knize. Jistě by bylo zajímavé i srovnání témat pojednaných Tarkovským v Glienicke s jejich "oficiální" podobou v Zapečetěném čase.)

Tarkovského přednášky jsou tematicky velmi rozmanité. Najdete zde kapitoly o jeho vlastních filmech, o Sergeji Ejzenštejnovi, renesanci, komerční kinematografii, Čechovovi, scénáři Hoffmanniany, hudbě ve filmu, filmovém herectví aj. V souhrnu jde často o známá témata Tarkovského úvah, najdou se ale i novinky, pikantní je např. Tarkovského zastavení nad tvorbou Stevena Spielberga, mj. s vysloveným obdivem k filmu E.T. Některé kapitoly jsou proloženy otázkami, které byly Tarkovskému položeny z publika, někde autor knihy Vadim Moroz sám doplňuje Tarkovského text.

Andrej Tarkovskij a Vadim Moroz, březen 1984 Tím se dostávám k největšímu problému, který u knihy spatřuji. Podle vydavatelovy poznámky je anglický text knihy založen na německém překladu Morozovy interpretace Tarkovského přednášek. Jak se píše v úvodu, Tarkovskij nepřednášel připravený text, vždy improvizoval na zadané téma, maximálně si dělal občasné poznámky na papír, po velkou část diskuse, kdy se nemusel účastnit hovoru, si dokonce kreslil (tyto kresby tvoří originální obrazový doprovod ke knize). Jeho přednášky tedy neměly textový podklad. Z fotografií je sice patrné, že diskutující mají před sebou instalovaný mikrofon, ale nikde v knize se nepíše o tom, že by přednášky byly nahrávané. Proto je tedy otázka, jaké podklady autor knihy zpracovával. Nahrávku? Nebo jen vlastní poznámky? Tato nejasnost tedy činí z knihy sice zajímavý a nepřehlédnutelný artefakt, díky tomu ale zde uveřejněné Tarkovského texty nelze považovat za plně autorské (přičemž zcela pomíjím fakt autorizace), protože není jasné, jsou li přesným záznamem Tarkovského výpovědí.

Nejautentičtější částí knihy je zajímavý obrazový doprovod. Ten tvoří fotografie dokumentující Tarkovského přílet do Západního Berlína a samotné přednášky i snímky Tarkovského poznámek s doprovodnými malůvkami, dosud nikde neuveřejněnými. Ty jsou zařazeny v závěru knihy jako samostatná galerie. Vlastní kniha je brožovaná, způsobem zpracování působí trošku amatérsky, jakoby připravená ve Wordu, tisk fotografií je zašedlý. To jsou ale jen formální záležitosti, jinak osobně považuji knihu za zajímavý (i když obsahově diskutabilní) vydavatelský počin. Závěrem si dovolím poděkovat manažerce vydavatelství Frost Publishing paní Monice Peretz-Moroz, která promptně vyřídila žádost o zakoupení knihy a povolila mi u textu této recenze uveřejnit několik Tarkovského kreseb (viz níže).

[ilustrace publikovány se souhlasem Monika Peretz-Moroz, Frost Publishing © 2008]
[připravil Petr Gajdošík. Na Nostalghia.cz publikováno 9. února 2009]
(poslední update: 9. února 2009)    
TOPlist
© 2001-2016 Nostalghia.cz
Petr Gajdošík  © 2001–2016
nostalghia(zavinac)nostalghia.cz


Prezentace na síti Facebook a G+