Dopisy do Zóny
Významný ukrajinský režisér arménského původu Sergej Paradžanov (1924–1990) patřil mezi ty osobnosti, kterých si Tarkovskij cenil nejen jako tvůrce, ale i pro lidské a osobní vlastnosti. V roce 1973 byl Paradžanov obviněn z propagace mystických a subjektivistických koncepcí a následně internován. Pět let v ukrajinských věznicích ho izolovalo od světa, přátel i aktivní filmové činnosti.
Ruský časopis "Iskusstvo kino" otiskl v roce 1990 pod titulem "Pisma v Zonu" dva z dopisů, které Paradžanov dostával do vězení od svých přátel. Autorem prvního je A. Tarkovskij, druhý pochází z pera Paradžanovových přátel Lili Brikové a V. A. Katanjana. Celou korespondenci připravovala k vydání Světlana Ščerbatjuková. Byl-li ale tento záměr realizován se mi zatím nepodařilo zjistit. Níže přináším český překlad jejího článku a dvou zmíněných dopisů, které se oba, každý svým způsobem, vztahují k dílu A. Tarkovského. Název článku "Dopisy do Zóny" implikuje v souvislosti s Tarkovským asociaci se stalkerovskou Zónou; je ale vhodné připomenout, že z Paradžanovových zážitků z vězení sestavil v roce 1990 režisér Jurij Iljenko vizuální esej Labutí jezero - Zóna, poctu S. Paradžanovovi [viz literární scénář].

Paradžanov byl vždy obklopen lidmi, kteří se všichni ochotně nazývali jeho přáteli. Ale jak je známo, přítele poznáš v nouzi. Když postihla Sergeje a on se ocitl v Zóně, bylo jasné, kdo za co stojí. Mnozí Paradžanova neprodali, neodvrátili se od něj. Jak mohli, snažili se ulehčit mu jeho osud, morálně jej podpořit při setkáních nebo v dopisech. Ty z dopisů, které byly Sergejovi nejdražší, mi posílal s prosbou, abych je uschovala. Jsou mezi nimi překrásné listy Lili Brikové a Vasilije Katanjana, Vasilije Šukšina, Andreje Tarkovského, Jurije Ljubimova, Kiri Muratovové, Emila Lotjanu. Jsou to podivuhodné stránky knihy lidského dobrodiní, které je silnější než hanebný strach a nikdy se nevyčerpá. Tato, mnohými rukami napsaná kniha, by si zasloužila být vydána celá a já velice děkuji časopisu "Iskusstvo kino", že poskytl své stránky k opublikování dopisů Sergeje i jeho přátel. Společně s redakcí na této publikaci pracujeme - zatím alespoň dva dopisy.

Světlana Ščerbatjuková, Kyjev.

18. října 1974

Drahý Serjožo!
Máš pravdu - Vasjova smrt [Poznámka: Vasilij Šukšin, zemřel 2. října 1974] - to je článek řetězu, který nás udržuje společně. Všem se nám tady po tobě stýská, máme tě velmi rádi a čekáme na tebe.
Co tvé zdraví?
Je možné ti posílat knihy? Napiš mi (pokud to jde), co pro tebe mohu udělat.
Tady v Moskvě je vše při starém: půl roku odmítali moje Zrcadlo. Pravda, teď doufám, že dnes či zítra to konečně podepíšeme. Ale stejně jsem unaven absurdním byrokratickým tyjátrem. Na zimu odjedu do vsi na Oku.
Sám jsi pochopil - v Moskvě tvůj příběh všemi otřásl. Jak je to zvláštní, snažíme se chráníme jeden druhého, ale obvykle čekáme na nenadálou změnu, která by nám to dovolila. Popravdě, "nejsi prorokem ve své vlasti".
Jediné na co spoléhám je tvoje statečnost, která tě zachrání. Jsi velmi talentovaný člověk (a to je ještě slabě řečeno!). A talentovaní lidé jsou obvykle silní.
Ať se všechno dobré ve tvé duši utvrdí a pomůže ti. Objímám tě!
Larisa ti posílá pozdrav a Galja Šibanovová se klaní. [Poznámka: Larisa Pavlovna, manželka A. Tarkovského]

Tvůj Andrej Tarkovskij

[Na rubu listu Paradžanovova poznámka: "Posílám dopis a fotografii, které mi přišly. Prosím, uschovej je."]

18. března 1975

Každý den očekávám - dnes nebo zítra váš hlas. Již dlouho - dokonce máme pocit, že to bude 9. května.
Zrcadlo jsme propásli. Uvedli ho pouze v Domě filmu a v Domě spisovatelů. Ale možná přijde do kin. Kdo ho viděl, říká - "geniální", nebo "ničemu jsme nerozuměli".
Nikam nechodíme. Nedávno jsme se setkali se Šklovským a hovořili jsme o vás.
Včera se u nás neočekávaně zastavila Serafima Gustavovna. [Poznámka: Serafima Gustavovna, manželka V. B. Šklovského] Odjeli z nevyhovujícího sanatoria a chystají se odjet do Peredělkina.
Opravdu vám nelze nic poslat? Chtěli bychom vás něčím obdarovat: knihy, dobroty, dárky. Napiště!
Velice se obáváme o vaše srdce. Držte se boha! Jste tak potřebný (lidstvu) - nejmilejší, nejhodnější, nejtalentovanější Sergeji Josifoviči.
Děkujeme za atlanta na adrese.
Buďte zdráv, objímáme vás.
Vždy vaši

Lili a Vasja.

[V. A. Katanjan - literární vědec, manžel Lili Brikové. Na rubu dopisu Paradžanovova poznámka: "Uschovej!"]

  • Přeloženo podle: Iskusstvo Kino, 1990, č. 12, s. 62-64.


  • [Přeložil Petr Gajdošík. Na Nostalghia.cz publikováno 15. února 2003]
    (poslední update: 19. listopadu 2005)    
    TOPlist
    © 2001-2016 Nostalghia.cz
    Petr Gajdošík  © 2001–2016
    nostalghia(zavinac)nostalghia.cz


    Prezentace na síti Facebook a G+