|
Stalker: Hej! Kde jste? Pojďte sem! Jste snad unaveni? Spisovatel: Ach, Bože! Zdá se, že zas bude kázat, soudě podle tónu... Stalker: Ať stane se, co má se stát. Ať uvěří. A ať se zasmějí svým trápením. Protože to, co považují za trápení, není skutečná duševní energie, ale pouhé tření mezi jejich duší a vnějším světem. A hlavně, ať uvěří v sebe a stanou se bezmocnými jak děti, protože slabost je veliká a síla nicotná. Když se člověk narodí, je slabý a ohebný, a když umírá, je silný a tvrdý. Když strom roste, je vláčný a pružný, a když uschne a ztuhne, umírá. Tvrdost a síla jsou průvodci smrti. Pružnost a slabost vyjadřují čistotu bytí. Protože co se zatvrdilo, nikdy nezvítězí. Pojďte sem! Jdeme správně. Brzy bude "suchý tunel", tam už to bude snazší. Spisovatel: Dívejte se, neuklouzněte! Profesor: My už jdeme? Stalker: Ovšem, proč? Profesor: Počkejte, myslel jsem, že ... že nám chcete jen něco ukázat! A co můj ruksak? Stalker: Co se stalo s ruksakem? Profesor: Jak "co se stalo"?! Nechal jsem ho tam. Nevěděl jsem, že půjdeme dál! Stalker: Teď už s tím nic nenaděláš. Profesor: Ne, musíme se vrátit. Stalker: To je nemožné! Profesor: Nemůžu jít bez ruksaku! Stalker: Pochopte, tady se nikdy nikdo nevracel stejnou cestou! Spisovatel: Zapomeňte na svůj ruksak. Co v něm máte, brilianty? Stalker: Nezapomínejte, kam jdete. Místnost vám dá všechno, co si budete přát. Spisovatel: Opravdu, zaháže vás ruksaky až po hlavu. Profesor: Je to daleko, ta místnost? Stalker: Přímo 200 metrů, akorát že tady přímé cesty nebývají, v tom je ten problém. Pojďme. Spisovatel: Vzdejte se svých zkušeností, Profesore. Zázraky jsou mimo poznání. Vzpomeňte, jak se svatý Petr téměř utopil. Stalker: Jděte, Spisovateli. Spisovatel: Kudy? Stalker: Tady po tom žebříku. Profesore, kde jste? | |
|