| |
| | |
|
|
|
|
|
Rozhovor s Marinou Tarkovskou a Alexandrem Gordonem
| |
[Gonzalo Blasco]
|
| |
| |
| |
| |
Rozhovor s Marinou Tarkovsku a jejím manželem Alexandrem Gordonem se
odehrál 10. listopadu 2003 ve španělské Zaragoze. Vznikl pro španělské
Tarkovského stránky
© www.andreitarkovski.org
a vedl jej jejich webmaster Gonzalo Blasco. Anglický překlad rozhovoru (hlavní zdroj
českého překladu) publikoval dobře známý sajt
www.nostalghia.com
Tronda Trondsena. Vedle toho autoři poskytli pro český překlad také zvukový záznam celé
diskuse, vedený ve španělštině a ruštině. Autorem všech fotografií je ©
Gonzalo Blasco (podrobná fotoreportáž z cesty Mariny a Alexandra po Španělsku
na www.andreitarkovski.org.
Na tomto místě cítím povinnost poděkovat Gonzalovi a Trondovi za
souhlas s překladem, Gonzalovi pak speciálně také za zpřístupnění dalších materiálů
(fotografie a zvuková nahrávka). Lví podíl na české verzi má také Miloš Fryš, který dal
k dispozici své překladatelské schopnosti a znalosti některých reálií. Závěrem musím
splnit slib daný španělským organizátorům: jak český překlad, tak jeho obrazový
doprovod jsou uvolněny výhradně pro stránky Nostalghia.cz. Další užití textových a
obrazových materiálů bez vědomí a souhlasu autorů (Gonzalo, Trond, Miloš) není dovoleno.
| |
Gonzalo Blasco: Je pravdou, že Tarkovského střihačka Ljudmila Fejginovová
schovávala tajně první sestřih Andreje Rubleva, který obsahoval scény
zcenzurované sovětskými úřady, doma pod vlastní postelí?
Marina Tarkovskaja: Ano, je to pravda. Fejginovová byla žena, která se zcela
věnovala své práci a Andreje velmi obdivovala. Po první projekci Andreje Rubleva, které
se účastnilo jen několik privilegovaných osob, dostali příkaz film upravit a tak to
udělali. Zkrátili ho z původních 205 minut asi na tři hodiny. Rozhodla se - zcela podle
svého - pečovat o původní kopii, která spatřila světlo světa až v roce 1988, když se
film nakonec promítal.
| |
|
|
Vystavovala se nebezpečí uchováváním takového materiálu.... v sovětské éře?
MT: Ne, nebylo to nijak nebezpečné. Nikdo o tom nevěděl a v každém případě se o
to nikdo nezajímal. Fejginovová byla velmi profesionální - a velmi zajímavá - osoba.
Během Tarkovského práce na filmech často navrhovala poměrně podstatné změny a úpravy.
Například u Zrcadla to byla ona, kdo navrhl začít film scénou s koktavým
chlapcem. Ta scéna se opírala o Andrejovu vzpomínku z bytu své matky; bylo to něco, co
viděl v televizi. Scéna měla být původně uprostřed filmu, Fejginovová ale navrhla, aby
Zrcadlo zahajovala a Andrej souhlasil. Jinou scénou, kterou Fejginovová upravila,
byl monolog Stalkerovy manželky. Tato scéna se odehrává v baru a ve filmu zaujímá místo
těsně po rozhovoru tří hrdinů před jejich odchodem do Zóny. Fejginovová ale navrhla, že
by bylo zajímavější, kdyby se scéna objevila až na samém konci, po Stalkerově návratu.
Andrejovi se to zpočátku nezdálo vhodné, protože scéna byla natočena v baru s interiéry
odlišnými od Stalkerova bytu. Fejginovová zareagovala: "Nikdo si nevšimne, že to bylo
natočeno jinde, protože se všichni pozorně soustředí na herečku," a opravdu: nido si
nevšímne těch malých detailů, pokud na ně není upozorněn, protože výkon [Alissy
Frejndlichové] je naprosto strhující."
Mezi Tarkovského fanoušky je velký zájem o scénář Koncentrátu, o to, zda byl
nebo nebyl během studia na VGIKu natočen. Byl to jen scénář a nic víc? Jak k tomu došlo,
že vznikl? Byly někdy nějaké jeho části natočeny?
MT: Nebyl to vlastně scénář, ale zase něco víc než krátká povídka. Je to
kompozice, kterou Andrej napsal během přijímací zkoušky na VGIK. Vznikla na jeden zátah
a má šest rukopisných stran. Za tuto práci byl Andrej oceněn nejvyšší známkou "5".
Příběh se opírá o jeho zkušenosti z cesty na Sibiř v létě roku 1953. Andrej pracoval
jako pomocník vědecké expedice, která byla vyslána na Sibiř moskevským Institutem pro
výzkum zlatonosných ložisek... i když skutečným posláním expedice nebylo vyhledávání
zlata, ale spíše vyhledávání diamantů... přírodních diamantů pro průmyslové využití, po
kterých byla v SSSR veliká poptávka. Povídka se jmenovala Koncentrát, protože při
procesu úpravy hornin se musí procedura opakovat "koncentrovaně" čtyřikrát za sebou,
aby se z ní dostal obsah. Expedice byla obestřena velkými záhadami, považovala se celá
za státní tajemství. Ale příběh nebyl nikdy natočen - nikdy se filmově neprodukoval. O
mnoho let později jsme s Alexandrem napsali scénář pro moskevské filmové studio
(Sverdlovsk, nyní Jekatěrinburg) na výrobu dokumentárního filmu. Do scénáře tohoto
filmu jsme ve skutečnosti začlenili některé sekvence z Andrejova Koncentrátu. Velice
intenzivně jsme na něm s Alexandrem pracovali a předložili producentům obsáhlý scénář,
ale producenti přesto použili velice zkrácenou verzi naší práce a před premiérou nám
hotový film neukázali. V tom případě jsme se rozhodli, že nesvolíme, aby naše jména
byla uvedena v závěrečných titulcích dokumentu. Byl to dokumentární film a obsahoval
široký okruh materiálu včetně fragmentů založených na Andrejově Koncentrátu.
Jak se tento dokument jmenuje a v kterém roce vznikl?
MT: Jmenuje se Tajožnoje ljeto Andreja Tarkovskogo (Léto v tajze Andreje
Tarkovského) a byl dokončen v roce 1995, nebo možná to bylo v roce 1993. Je to dokumentární
film a není, myslím, dostupný na videu.
Je pravda, že velký požár na VGIKu zničil nějaký materiál natočený Andrejem Tarkovským...
jako třeba krátký film Dnes propustka nebude?
Alexandr Gordon: Ne, to není pravda. Na VGIKu nikdy nehořelo, pokud se pamatuji.
Ale dovedu si představit, jak se mohou podobné pověsti šířit. Ústřední televize, jak se
v té době jmenovala, zřídkakdy čistila své archivy. Někdy v roce 1970, možná dříve,
byly filmy jako Dnes propustka nebude považované za bezvýznamné, za pouhá
didaktická cvičení, od kterých je nutné archivy vyčistit. Když se nakonec jméno
Tarkovského stalo uznávanější, velmi se litovalo toho, že se jeho krátký studentský
film nedochoval. Ale jako zázrakem se původní negativ skutečně zachoval. Byl objeven
asi před pěti nebo sedmi lety, někdy mezi lety 1995 a 1997 - když mělo Muzeum filmu v
Moskvě pořádat retrospektivu Andrejova díla. Ředitel Muzea Naum Kleinman vyvinul
obrovské úsilí na vypátrání materiálu a nakonec se mu podařilo negativ nalézt! Byl v
dobrém stavu a pro retrospektivu vyrobili novou kopii.
Mají podobný příběh také Zabijáci?
AG: Ne, VGIK kopii Zabijáků archivuje. Ale zachoval se jen pozitiv, ne
původní materiál...
MT: ...původní negativ byl zničen. Ačkoliv několik let kolovaly pirátské kopie
na videokazetách v zahraničí, většinou ve Francii. Původ materiálu není známý.
Existuje materiál z první verze Stalkera?
MT: Ne, myslím že ne. Fejginovová, která film stříhala, možná mohla zachránit
nějaký materiál, který se pak přesunul do Státního filmového fondu, ale nevím to jistě.
Možná se dochovaly nějaké fragmenty. V každém případě druhá verze filmu byla lepší.
Nakolik byl Tarkovskij ovlivněn klasickými japonskými režiséry, např. Mizogučim?
AG: Tarkovskij od počátku svých studií jevil velký zájem o vše, co se promítalo
v moskevských kinech. Tak se stalo, že se v té době v Moskvě promítalo několik velice
zajímavých japonských filmů takových režisérů jako Mizoguči, Kurosawa a několik dalších
méně známých jmen. Tito tvůrci se Andrejovi zdáli velmi původní, přinejmenším formou
výrazu. Například použití negativního obrazu v některých scénách udělal Tarkovskij
krátce poté v Ivanově dětství. Nebyla to pouhá imitace, ale spíše intenzivní
zájem o vše nové. Byli jsme skupina, která se velmi zajímala o italský film, o Giussepe
de Santise a Vittoria de Sicu... a o vše co představovalo italský neorealismus.
Dnes propustka nebude je film velmi odlišný od těch, které Tarkovskij udělal...
Mohl byste o tom říct něco víc? Kdo všechno na něm dělal?
AG: To je důležitá historie... v mých pamětech zabírá 15 nebo 20 stran, zde vám
ale mohu podat jen stručné shrnutí. S ohledem na to, že film dělali dva režiséři - já a
Andrej - myslím, že jeho příspěvek je podstatnější. Scénář jsme psali od začátku
společně. Byl tam ještě další scenárista, kterého později nahradila jiná skupina
scenáristů. Spolupráce byla velmi dobrá v prvním stádiu. V druhém stádiu Andrej doplnil
scénář o scény v nemocnici a příběh dobrovolníka, který odpaluje bombu - to byly
Andrejovy nápady. Pracovali jsme ve veselé atmosféře, o filmu jsme diskutovali po večerech.
Hlavní dějová linie vznikla v počátku, když jsme psali scénář a nijak výrazně se
nezměnila. Byla to docela snadná práce. Nějaké potíže nastaly, když jsme museli získat
pro vojáky lehký tank, nebo zase vojáky, aby nám pomohli uzavřít místo natáčení atd...
Podíleli se na tom také studenti VGIKu, hlavní role byla ale obsazena velice slavným
hercem Olegem Borisovem.
Ve kterém městě se film natáčel?
AG: Natáčelo se v Kursku. Herci byli místní, kteří rádi pracovali bez honoráře
jen za to, že se budou moci objevit ve filmu. Natáčení trvalo tři měsíce a další tři
měsíce padly na střih a další práce. Po celou dobu jsme měli velkou podporu milice.
(1)
Dnes propustka nebude je film s velkým rozpočtem... jsou tam tucty komparzistů,
mnoho herců, historicky věrné oděvy atd. Jak může škola mít tak velké zdroje na takový
účel?
AG: Film vznikal ve spolupráci VGIKu a Ústřední televize: VGIK přispěl vybavením
a malým rozpočtem, televize nalila do výroby většinu peněz. Všechny ty prostředky se
proměnily na to, co vidíme jako konečný produkt na obrazovce. Nebylo to nic víc než
propaganda. Uvažovalo se o vysílání v den výročí vítězství nad Německem ve 2. světové
válce. V té době byla jen jedna televizní stanice a často vysílala propagandistický
materiál o velikosti SSSR. Tento jediný film pak televize uváděla minimálně ve třech
následujících letech po sobě. Ale film to nijak slavným neučinilo, taková díla bylo
tehdy možné v televizi vidět po celý den.
Andrej v tomto snímku zvolil velmi konvenční hudbu, zatímco v pozdějších filmech věnoval
zvukové stopě mnohem větší pozornost...
AG: Tehdy psali skladatelé běžně hudbu ke konkrétnímu filmu. My jsme se rozhodli
použít převzatou hudbu, což Andreje nijak neznepokojovalo. Teprve postupně se začal
domlouvat se skladateli na původní hudbě. Až Solaris, to je bod, v němž začal
používat hudbu velkých klasických skladatelů.
Dnes propustka nebude je velmi konvenční film... byli jste s Andrejem nějak
nuceni scénář přijmout?
AG: Ne, scénář byl pouze náš. VGIK navrhoval, ať uděláme praktické cvičení
určené televizním divákům, propagandistický kousek o vítězství SSSR nad Němci a tak
dále... A my jsme si vybrali jednoduchý, nekomplikovaný scénář. Nechtěli jsme natočit
mistrovské dílo, ale film, který by bylo jednoduché udělat a pro lidi jednoduché ho strávit.
Andrej s ním byl spokojený. Měl k němu dobrý vztah.
| |
POZNÁMKA:
(1) Milice, bezpečnostní sbor v SSSR.
|
| |
| |
[Pro Nostalghia.cz přeložil Miloš Fryš, upravil Petr Gajdošík. Na Nostalghia.cz publikováno 1. února 2004]
|
|
|
| |
|
| | |
|
|
