"Činnost" SPATu - neboli Společnosti přátel Andreje Tarkovského a duchovních hodnot -
je datována zhruba rozmezím mezi létem roku 1989 a létem roku 1991. Šlo o volné
společenství cca dvou set lidí, z nichž většina se navzájem nikdy nesetkala... Přihlásili
se písemně, na základě stručné informace o založení SPATu - informační letáček s kontaktní
adresou se v létě 1989 objevil na nástěnce několika filmových klubů a vysokých škol. Další
"členové" přibyli na principu "sněhové koule" - doslechli se o SPATu od svých přátel či
zapracovala ryzí náhoda.
Aktivita SPATu byla dvojí - za prvé došlo k vydání pěti Zrcadel, jakéhosi "klubového
zpravodaje", který byl distribuován mezi členy prostřednictvím pošty. A za druhé -
uskutečnilo se několik hojně navštívených celodenních "setkání", s jedinou výjimkou
(Uherské Hradiště) vesměs v Kolíně. Ta měla podobu "multikulturní" akce - nabídla všem
příchozím vždy několikabodový program složený z filmů (mj. Zrcadlo, Vojtěch řečený
sirotek, Červený balónek, Andrej Rublev), koncertů (mj. Betula Pendula,
Oldřich Janota), divadelních představení (Divadlo u stolu) a výstav (Jaroslav Hylas, Petr
Štěpán, Jan Jemelka), často v atypických prostorech (synagoga, podzemní sladovna
kolínského zámku, klášterní kostel aj.).
Aktivita SPATu zvolna ustala v létě roku 1991, po vydání Zrcadla číslo 5.
Definitivní tečku za existencí SPATu učinil cyklus "Duchovní film" na Letní filmové škole
v Uherském Hradišti v červenci 1994. Při té příležitosti vydaná publikace "Duchovní film"
může být de facto považována za Zrcadlo číslo 6.
SPAT