|
|
| |
|
|
|
|
Andrej Tarkovskij
Narozen 4. 4. 1932, Zavražje. Vystudovaný orientalista. Geologické výpravy na Sibiř. Poté VGIK,
obor režie u M. Romma. Absolventský film Válec a housle (1. cena na festivalu v New Yorku). Po
zamítnutí scénáře Andrej Rublev natáčí přidělený scénář Ivanovo dětství (1961). Zlatý lev v Benátkách.
Autor knižní předlohy Bogomolov se od filmu distancuje. Poté 3 roky bez práce. 1966 Andrej Rublev.
Zvláštní cena v Cannes. Trezor. Později do kin verze zkrácená o 14 minut. Bez práce. Teoretické články.
Zamítnuté scénáře (Bílý bílý den, Hofmannianna, Příležitost jedna z tisíce). 1972 na motivy Lema Solaris.
Cena za režii v Cannes. Poprvé a naposled hned po natočení uvedeno do kin. Bez práce. 1976 Zrcadlo.
Obvinění z formalismu. Neuvedeno do kin. V letech 1978-80 natáčí Stalkera podle bří Strugackých.
Potíže s natáčením. Pro oba filmy vydán zákaz prodeje do zahraničí. Poté Tarkovskému povolen tříletý
tvůrčí pobyt na Západě. Za italskou Nostalgii Hlavní cena v Cannes. V létě 1984 po zamítnutí prodloužení
pobytu Moskvou žádá v Itálii o azyl. Jeho filmy staženy z kin soc. zemí. Divadelní režie (Boris Godunov,
Hamlet). Rakovina plic. Kniha Zapečetěný čas. 1985 ve Švédsku film Oběť. Zvláštní cena v Cannes.
Gorbačovovo pozdní pozvání k návratu. Předtím Andropov i Černěnko odmítají pustit za Tarkovským syna.
29.12.1986 umírá. Pohřben na ruském hřbitově v Sainte Genevieve du Bois.
Se zvláštní vytrvalostí se mi zdá stále jeden a týž sen. Jako by mě chtěl donutit, abych se vrátil
na ta hořce drahá místa, kde stával dům mého děda, v němž jsem se narodil před více než čtyřiceti
lety, v jídelně, přímo na stole, pokrytém bílým naškrobeným ubrusem. A pokaždé, když do toho
domu chci vejít, tak mi v tom něco brání...
Ten sen se mi zdá často. Už jsem si na něj zvykl. A když vidím ty roubené stěny, zčernalé stářím,
a dveře, pootevřené do tmavých pokojů, vím už ve snu, že se mi to jenom zdá, a mou nezměrnou
radost kalí očekávání probuzení. Někdy se něco stane a přestane se mi zdát o domě mého dětství
a o borovicích kolem něho. Pak se mi vždycky začne stýskat. Čekám na ten sen a nemohu se dočkat,
až zase uvidím sama sebe jako dítě a budu šťastný, protože všechno je ještě přede mnou, všechno
je ještě možné... (z filmu Zrcadlo)
Hamlet... Celý den v posteli, nevstávám. Bolesti v zádech a v břiše. Nemůžu pohnout nohou. Doktor
nechápe, odkud se ty bolesti berou. Myslím, že chemoterapie rozhýbala můj starý revmatismus. Ruce
nesnesitelně bolí. Umřu?... Hamlet?... Teď ale nemám sílu vůbec na nic. Toť otázka. 15. 12. 1986
(Zrcadlo 1, 1989, s. 2)
| |
|
|
| | |
| | |
|
|