Škleby
"Už dlouho se švédské filmy zabývají vztahem mezi Bohem a člověkem. Od základu rozpitvávají
záležitosti teologické a epistomologické, je-li Bůh milosrdný či spravedlivý. Ať je milosrdný nebo
spravedlivý, neměl by způsobovat, aby nás švédská kinematografie unavovala tak trpitelským,
náročným a nesnesitelně nudným filmem jako je právě Oběť."
(Hollywood Reporter)
"Včera mi Sizov sdělil, jaké jsou výtky k Solarisu, vycházející z nejrůznějších instancí. Pětatřicet
z nich jsem si poznamenal. Kdybych je chtěl vzít v úvahu (což není možné), z filmu by nic nezbylo.
Jsou ještě absurdnější než u Rubleva:
a) jasněji ukázat, jak vypadá svět budoucnosti. Z filmu to vůbec není jasné…
b) ke kterému táboru patří Kelvin – socialistickému, komunistickému nebo kapitalistickému?
c) koncepci boha zrušit
d) musí být jasné, že Chris svou misi splnil
e) nesmí budit dojem, že je flákač
atd.
Celé toto blouznění končí slovy: Jiné připomínky k filmu nejsou"
(Andrej Tarkovskij – z deníku)
"Niekto poškuluje za každú cenu byť svetovým. Za ústupok ideovosti. Aby sa uplatnil na Západě,
kdesi na festivale, ustúpi na ideovosti. Takto si svetovosť predstavovať nechceme. Dostaneme sa
do pozície Tarkovského, ktorému dali všetko k dispozícii jako talentovanému režisérovi a on sa
jednoducho na sovietsku kinematografiu vykašle. A darmo boli kritici v ZSSR, ktorí upozorňovali, že
vo filmech ustupuje od ideí socializmu. To platí obdobně aj pre nás. Aby sme nie za každů cenu chceli
byť svetoví. Aj za cenu charakteru a morálky. To nie je možné."
(Milan Lajčiak – Film a divadlo 4/86)
"Pomatený Domenico, který chce zachránit lidstvo a navrátit ho původní přírodní jednotě, se
demonstrativně upálí (je to ale jen fraška, byť tragická) a předá svou energii Andrejovi, který na jeho
přání má spasit lidstvo tím, co se Domenicovi nikdy nepodařilo – přejít bazén s hořící svíčkou tak, aby
ji vítr nesfoukl. Voda, oheň a vítr – staré známé Tarkovského symboly vzniku a zániku života, usilování
ducha."
(Jan Bernard – o filmu Nostalgie)
"V nekrologu, který podepsali představitelé Svazu filmových pracovníků SSSR, se konstatuje, že dílo
A. Tarkovského je nerozlučně spjato s tvorbou 60. let. Tarkovského díla jsou naplněna snahou neustále
se vracet ke zkušenostem z dějin, k využívání národních tradic, k tematice Velké vlastenecké války. (…)
Poslední léta, pro něj obtížná a krizová, A.T. žil a pracoval v zahraničí. S tím nebylo možno ani se smířit,
ani souhlasit. Předčasná smrt mu znemožnila dokončit jeho dílo…"
(z nekrologu – ČTK, Rudé právo)
"Vážený kritiku, nestoudně vychvalujete film, který zvráceně a nesprávně ukazuje úlohu dětí za Velké
vlastenecké války. Máme na toto téma nádherný vlastenecký román "Syn pluku" od Valentina Katajeva,
který věrně zobrazuje péči velitelů o naše malé hrdiny, humánnost sovětských ozbrojených sil... Nechápu,
k čemu to bylo, přivádět na plátno jako ozbrojeného hrdinu chlapce, který je fašista?"
(dopis V. A. Charitonové, Iskusstvo kino)
"Mě prostě pobuřuje, že blbost se u nás každému odpouští, že k blbosti jsou všichni odjakživa shovívaví,
že blbost je považována za vlastnost neškodnou, milou a lidovou. Z tohoto důvodu si u nás každý blbec
myslí, že je vlastně moudrý, zatímco moudří, aby měli pokoj, dělají ze sebe blbce, a tato věc byla dovedena
k takové dokonalosti, že dneska už ani univerzitní profesor nedokáže spolehlivě odpovědět, zda Josef
Švejk byl blb či nikoliv."
(Pavel Juráček)
sestavil –ps-
(Zrcadlo 1, 1989, s. 21)
|