Film a doba 30, 1984, č. 6, s. 328-329.

Drahomíra Vihanová:
Poprvé jsem se s Františkem Vláčilem setkala při natáčení Markety na Šumavě. Filmaři tam pracovali ve velice obtížných podmínkách. Vláčil byl tenkrát málo přístupný, vnitřně soustředěný na svou práci...
Vzpomínám si, že se tenkrát natáčela scéna, kdy za Mikolášem, sedícím na koni, mělo být na obloze černé slunce. Pro snímání Vláčil navrhl velkou mechanickou konstrukci opatřenou sklem s černými šmouhami. Bylo to svízelné natáčení - muselo se čekat na slunce, konstrukce byla těžko ovladatelná. Postupně všichni ze štábu odpadávali a on se lopotil se šmouhatým sklem sám. Dodnes mi utkvěl v mysli obraz Vláčila, jak se rve se svou vnitřní představou, absolutně sám, osamělý běžec - a ostatní nejsou schopni a často ani ochotni běžet s ním. Tehdy jsem si uvědomila, jak velké je asi jeho osamocení.

Theodor Pištěk:
Na práci k filmu Marketa Lazarová vzpomínám jako na cosi neopakovatelného. Mimořádné bylo už to, že film nebyl tak hospodářsky svázaný, jako je tomu u filmů běžné produkce, takže jsme si mohli nejen vymýšlet, ale výsledky své fantazie také realizovat... Přizval jsem k výtvarné spolupráci několik svých přátel, kolegů ze studia, kteří se s elánem chopili příležitosti. Každý měl svůj zvláštní výtvarný úkol - plastiky podél královské cesty, kultovní strom, ranně církevní atributy atd. Východiskem pro nás bylo pozdní románské umění v Čechách. Jenomže původních památek se příliš nedochovalo. Informace o dobovém slohu jsme čerpali z iluminací, ze zachovaných fresek ve Znojmě. Ale na rekonstrukci "kozlíkovské" doby to bylo pořád málo. A tak nám získané znalosti sloužily jen jako vodítko k fantazijnímu domýšlení, jako podnět k inspiraci.