Rozhovor Evy Struskové s Františkem Vláčilem. Film a doba 43, 1997, č. 4, s. 167-176.

(výňatek ze s. 172-173)

Marketa Lazarová rozdělila váš život, jak jste napsal v Televizních a filmových novinách, na "před" a "po". Využijme možnosti pohybu v čase a ocitujme zde dvě vaše výpovědi - na začátku a na konci práce.
V době vrcholících příprav filmu v roce 1962 jste Jaroslavu Bočkovi v Kultuře řekl:

"Osud Marketin - to je nepřetržitý řetěz drastických strážek se životem. Několikaměsíční očistec, v němž každý den i hodina - byla-li by nazírána z jejího nitra - bude patologicky tragická. A ona je to tragédie mnohem menší, než se jí samé zdá: někdy je to i docela směšná tragédie. Neboť její tragické hodiny jsou měřeny zároveň celým jejím životem. Proto je smrt u Vančury začátkem života.
Chtěl bych Marketu Lazarovou udělat pochopitelnou i nepochopitelnou, vidět ji (...) zákonem života i zákonem jejího vnitřního světa. Jde mi o celek, nikoliv o problematickou a málo cennou pravdu okamžiku. Podívej. Mám několik přátel, o nichž si myslím, že vím všechno, že znám jejich myšlenky, jejich reakce, že vím, jak se zachovají v té či oné situaci. A najednou udělají věc pro mou hypotézu docela nepochopitelnou. je to téměř zákon. A Vančura se snaží toto nezákonité jednání postav znovu uzákonit."

O pět let později, v roce 1967, jste ve Filmových a televizních novinách shrnul svou zkušenost pod názvem Byla očistcem:

"Zmáháte věci, které jdou těžce, nepoddávají se. Měl jsem před sebou milovaného Vančuru, dokonalý literární tvar. Báseň v próze, umím ji skoro zpaměti. (...) Ale filmová Marketa Lazarová musela mluvit filmovými obrazy. A vezměte Vančurovi tu krásnou češtinu, vytrhněte samotný příběh. Co vám vyjde? (...) Chtějte na mně obsah, myšlenku - neposloužím, neumím vysvětlit. Myšlenek na deset filmů, ale žádná nevylézá nějak naléhavě, netrčí napovrch. (...) Autor Markety i Obrazů byl mi inspiračním zdrojem, ale nebral jsem nic daného, nic hotového, mohu svou zkušeností filmaře obohatit lidskou a uměleckou zkušenost spisovatele. Vančura umístil Marketu nejspíš do vladislavské doby, tenkrát se už o pohanství nedalo mluvit, proto moji hrdinové žijí vlastně dříve než jeho, ještě to nejsou loupeživé postrachy, jen "koněberkové". (...) Na výpravném historickém velkofilmu se dají snadno poznat vložené náklady, proto se obvykle dělává, aby ohromil právě tím. Ale Marketa? Roky příprav, vlastně dva roky natáčení, polorozpadlé tvrze daleko od civilizace, štáb uprostřed bahenních sopek, zničení herci ve zmnrzlé, zasněžené krajině. Nesnesl jsem sebemenší klam, filmařskou iluzi, jindy a jinde zcela běžnou.
Ano, když to martýrium skončilo, měl jsem pocit člověka, kterému zemřel blízký příbuzný, vedle kterého jsem žil a kterého jsem také někdy nenáviděl."

Od té doby uplynulo čtvrt století a filmová Marketa vrostla do národního povědomí a vtiskla mytickému času českých dějin a jejich příběhům neopakovatelnou a definitivní podobu a tvar. Vy jste tyto své filmy z minulosti označil jako filmy dobové. Můžete ten termín blíže vymezit?

Nenatáčel jsem historické filmy, ale filmy dobové. Dobový film se odehrává v nějaké minulé době, postavy jsou tu smyšlené. Historický film je takový, kde vystupuje nějaká historická postava či postavy, které dobu určují přesně. Marketa je film dobový. Tam se o žádné historické postavě nejedná ani nemluví. Historický film je třeba Jan Hus, kde vystupuje řada historicky doložených postav. A také scénář historického filmu se musí do jisté míry řídit dobovými reáliemi, nebo na ně musí alespoň brát ohled.
Historické znalosti o lidech našeho regionu máme zhruba od doby Karla IV. Předtím je člověk historicky němý. Je to výhoda, protože si tam autor může leccos dotvořit sám. Také kontrola historiků není tak pádná. Ale není radno ji pominout.
Při přípravě Markety mi byli neocenitelnými rádci pan docent Václav Mencl a jeho žena. Jejich doménou bylo údobí gotiky, a to ve všech směrech. Řekli mě mnoho o lidech té doby - třeba jak skladovali potraviny, čím kořenili, jak zpracovávali železo, jak hospodařili. Samozřejmě jsem také já sám hledal prameny. Vzhledem k universitní minulosti mám k vyhledávání archiválií blízko a byla to ta příjemnější část práce.
Nejprve musíte vědět, pak teprve si můžete vymýšlet. Celá ta příprava vedla k tomu, abych se pohyboval v minulosti s jistotou dokumentaristy.

Skupina Erich Švabík - Jan Procházka tenkrát uvěřila ve váš projekt a třebaže se realizace protahovala a náklady rostly, nakonec byl film dokončen. Vlastně jeho část.

V Marketě měly být zobrazeny tři světy. Lapka Kozlík - to je pohanství, způsobem života i organizací rodiny, přestože nosí kříž. Lazar se přimkl ke křesťanskému pánubohu, ale už s ním začíná i kupčit. A pak tu měl být třetí svět - prostředí královského dvora, plné vášní, intrik, ale i noblesní duchovní kultury.
Svým rozsahem byla Vančurova Marketa Lazarová k nezvládnutí. Předloha rozhodně nebyla slabší než jiné látky - právě naopak. Filmová Marketa stála na tom, že uprostřed nastupujícího křesťanského řádu ještě přežívají ostrůvky, reprezentované tu Kozlíkovým rodem, v nichž dohasíná pohanství. Mimo jiné vyprávěla i o tom, že každý odcházející řád bere s sebou i některé dobré vlastnosti, které dříve lidi spojovaly nebo morálně povyšovaly. Snad je v tom trocha nostalgie, ale každý nový řád nutně zničí i ty dobré hodnoty, které existovaly.
Konflikt, který je ve filmu zobrazený, je ale jenom dvourozměrný: zůstává na sporu mezi dvěma rody sousedů, na rustikálních konfliktech těchto dvou rodin. Proto považuji Marketu Lazarovou za neúplnou. Schází tam třetí, řekněme intelektuální rovina, která měla být, jak jsem již řekl, zastoupena královským dvorem, sporem mezi králem a kralevicem. Bohužel dva rozsáhlé a nákladné Královské obrazy nebyly natočeny.