Nostalghia.cz - Marketa Lazarová


"V roce zimy našeho vypravování udeřily v prosinci mrazy tak vášnivé, jako bylo tehdejší křesťanstvo. Za takových dní je věru lépe hřadovat někde u ohně a vzpomínat příběhů ze starých časů. Bláznivin se rozsévá nazdařbůh... Proč jim však naslouchat? Je v tom zatajen nějaký smysl? Proč byly napsány? Zbůhdarma? Namátkou? Z potřeby básně. Z rozkazu bloudící ozvěny a proto, že i věci nejstarší leží v síti přítomného času..."
Je věru nesnadné sdělit ve stručnosti obsah filmu, který patří co do struktury výstavby děje k tomu nejkomplikovanějšímu, co v naší kinematografii vzniklo. V ideální případě by si měl zájemce přečíst knihu, shlédnout film a poté si udělat vlastní úsudek a představu. Držme se tohoto postulátu i zde a pro seznámení s filmem jen lehce načrtněme dějové linie a osudy hlavních postav tak, jak děj filmu publikoval Filmový přehled v roce 1967.
Český film Marketa Lazarová scénáristy Františka Pavlíčka a režiséra Františka Vláčila je adaptací stejnojmenného románu Vladislava Vančury. Autoři jej nazvali filmovou rapsodií. Je básnickým příběhem z dob dávno minulých (odehrává se v polovině 13. století), kdy loupeživí rytíři přepadávali na královských silnicích posectné, kdy křesťanství svádělo stále ještě boj s vírou v pohanské bohy, kdy lidský život měl pranepatrnou cenu, kdy však láska byla stejná jako dnes. Hrdinka filmu, sličná Marketa Lazarová, se zřekne pro svou lásku k člověku Mikolášovi lásky k bohu, kterému byla zaslíbena. Film se skládá ze dvou dílů: Straba a Beránek Boží. Je divácky velmi náročný a vyžaduje plného soustředění, protože zachycuje spíše nálady než děje, a ty opět vyjadřuje moderní filmovou metodou, pracující s četnými reminiscencemi, retrospektivami - někdy dokonce dvojnásobnými, mžitkovými záběry, složitým kontrapunktem obrazu a zvuku apod. Můžeme-li nazvat literární předlohu básní v próze, pak je Vláčilův film básní v obrazech.
OBSAH: Je zlá zima. Mrzne, až to praští a vlci se stahují z lesů k lidským obydlím. Na silnici nedaleko Boleslavi čekají dva lapkové na kořist. Jsou to synové loupeživého rytíře, zvaného Kozlík, Mikuláš a Adam, zvaný Jednoručka. Bez ohledu na ozbrojený průvod přepadnou německého šlechtice Kristiána a zajmou jeho mladého syna, zatímco starému se podaří uprchnout. Opuštěný vůz vydrancuje pan Lazar, Kozlíkův soused. Mikuláš ho přistihne při činu, ale daruje mu život. Mladý Kristián, určený za biskupa hennavského, je v poutech přiveden na Kozlíkovu tvrz Roháček. Kozlík přikáže, aby byl i se svým zajatým služebníkem utracen. Když však slyší, že se starému podařilo uprchnout, rozkaz odvolá. Kristián poznává Alexandru, jednu z devíti dcer Kozlíkových. Mezi oběma mladými lidmi vzplane láska na první pohled. Kristián ovšem netuší, že vášnivá Alexandra se před časem hříšně oddala vlastnímu bratru Adamovi, který byl za krvesmilný čin potrestán hadím uštknutím a ztrátou ruky. Kozlík zajde do Boleslavi. Královský hejtman Pivo dostal právě od svého pána rozkaz k potrestání loupeživých rytířů. Chce Kozlíka zajmout, tomu se však podaří prosekat se a uniknout. Cestou by málem zahynul mezi vlky, kteří jej pronásledují až k Roháčku. Kozlík vidí, že je zle. Hejtman potáhne na Roháček, jehož hradní příkop úplně vymrzl, takže nebude nic těžkého tvrze dobýt. Proto posílá Mikoláše na Obořiště, aby přizval pana Lazara ku pomoci. Opatrný Lazar odmítne vystoupit otevřeně proti králi a jeho synové i chysa se vrhnou na Mikoláše a ubijí ho téměř k smrti. Jediná Marketa, dcera Lazarova, je ochotna se mladého loupežníka ujmout. Zbitý Mikoláš se však s posledními silami vyškrábe na koně a vrátí se na Roháček. Kozlík pošle své syny na Obořiště, aby se pomstili za Mikulášovo zneuctění. Mezitím však na Obořiště dorazil hejtman Pivo se svými vojáky. Jeho pobočník Sovička se zamiluje do Markety. Když se objeví Kozlíkovi synové, Sovička jim jediný vyjede vstříct a je zabit. Pivo přísahá lupičům krvavou pomstu a jme se je pronásledovat. Zatímco hejtman honí Kozlíka po lesích, Lazar odváží Marketu do kláštera. Převorka ji však chce přijmout až o velikonocích. Lazar s dcerou se vrátí na Obořiště, které mezitím přepadl Mikoláš se svými bratry. Lazarovu rodinu buď pobil nebo zajímal, Lazara samotného ukřižuje na vratech, obořiště vypálí a Marketu unese. V Kozlíkově lesním ležení vypráví nad nemocným synkem Kozlíkova žena Kateřina pověst o Strabovi. V té chvíli se venku na sněhu miluje Alexandra s Kristiánem a Mikoláš znásilní Marketu. Ráno dá rozzlobený Kozlík všechny čtyři provinilce spoutat řetězy a vyhnat před bránu ležení. Na Obořiště obsazené Pivovými vojáky, zabloudí potulný mnich Bernard se svou ovečkou. Vojáci ho však přepadnou a ovečku mu vezmou. Zbitý Bernard ji hledá po lesích. Přichází na místo, kde Kozlíkovi synové přepadli Pivův spížní oddíl. Jednoručka a jeho synovec Simon si z nešťastného mnicha vystřelí. jednoručka je však dopaden vojáky a má je zavést do Kozlíkova ležení. Místo toho je zavede do bažin. Bernard se dostane do Kozlíkova ležení. Je pohoštěn a pokřtí za to děcko, které se nedávno narodilo jedné z Kozlíkových dcer. Druhý den ráno jej Kozlík vyžene. To však již hejtman Pivo přitáhl k jeho ležení. Dojde k prudké bitvě, v níž je většina Kozlíkových synů zabita nebo zajata. Těžce raněný Kozlík také padne do zajetí. Kristián zešílí a opustí prchající Alexandru. Ve vypáleném Roháčku se setká s Bernardem, kterého však nevnímá. Mikoláš vyhledá v bažinách matku a Marketu. Rozhodne se jet do Boleslavi a vysvobodit Kozlíka. Marketu posílá s Alexandrou na Obořiště. Alexandra se setká v lese se šíleným Kristiánem a zabije ho. Lazar dceru vyžene. Marketa hledá útulek v klášteře, když však pro ni přijde nejmladší Kozlíkův syn Václav, jde s ním za Mikolášem, který byl v Boleslavi těžce raněn. Umírajícího spojí Pivo s Marketou sňatkem. Kozlík a zajatí synové jsou popraveni. Marketa se vrací a cestou se znovu setkává s Bernardem, který si místo ovečky našel kozu. Bernard ji přemlouvá, aby se k němu přidala. Marketa však odchází a komentář zakončuje příběh konstatováním, že po čase Marketa i Alexandra porodily, z jejich dětí vyrostli chlapští chlapi. BK, Filmový přehled č. 40-41, 23. 10. 1967