Narodil se 19. února 1924 v Českém Těšíně, zemřel 27. ledna 1999 v Praze.
V roce 1951 vystudoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a estetiku. Během studií organizoval ve studentském klubu filmová představení a pracoval jako fázař v Kresleném filmu. Později působil jako osvětlovač, asistent produkce a nakonec jako režisér. V letech 1951-1958 působil v Armádním filmu v Praze, později (až do roku 1989) ve Filmovém studiu Barrandov. V roce 1960 se svým filmem Holubice zařadil do poetického proudu naší kinematografie, jehož se stal čelným představitelem zejména v historických baladách Ďáblova past, Marketa Lazarová, Údolí včel, Adelheid, Stíny horkého léta a Stín kapardiny.
Velká míra imaginace, cit pro estetiku krajiny a přírodní atmosféry a úcta k minulosti a k vlastním kořenům vytvářejí z jeho díla trvalou hodnotu. Jeho filmy se vyznačují vytříbenou obrazovou kompozicí v kombinaci s emocionálním zapojením hudby. Pro náměty svých filmů sahal často k literárním předlohám (Alfred Technik, Vladislav Vančura, Vladimír Körner, Josef Čapek, Ladislav Fuks).
Za jeho života vznikl dokument Drahomíry Vihanové Hledání, zachycující realizaci jeho snímku Koncert na konci léta (1979), kameraman František Uldrich o něm natočil medailon V síti času (1990) a Karel Smyczek pro televizní cyklus GENUS portrét Život režiséra Františka Vláčila (1995).
Jako první získal v roce 1994 Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu, v roce 1997 mu byla udělena Cena Vladislava Vančury a v roce 1998 byl na MFF v Karlových Varech oceněn za celoživotní dílo. Film Marketa Lazarová byl v roce 1998 v anketě českých kritiků a filmových publicistů oceněn jako nejvýznamnější film ve stoleté historii české kinematografie.

podle:
-fik- [Miloš Fikejz], František Vláčil, Filmový přehled 1999, č. 3, s. 42-43.
Obsáhlou filmografii přinesl časopis Film a doba 43, 1997, č. 4, s. 167-176.