Digitální Marketa Lazarová na vlastní oči

Digitalizace Markety Lazarové je konečně skutečností. Již několik týdnů. Na těchto stránkách jsem se celou záležitostí zatím detailně nezabýval, protože jsem chtěl k celé věci uvést až úplné a souhrnné informace. Na karlovarské premiéře jsem nebyl a zprávy, které ke mně poté docházely byly velmi kusé a poněkud rozporuplné. Nyní ale již mám s digitalizovaným filmem osobní zkušenost a mohu se tak ke všemu obšírněji rozepsat. Na úplný úvod se mi na mysl vkrádá poněkud fatální výrok: Pro milovníky Markety Lazarové jde o zásadní okamžik. Možná to zní nadneseně, ale osobně si za tím stojím. A jak doufám vyplyne z dalšího textu, mohlo by jít o přelomový okamžik i pro jiná pozoruhodná díla naší filmové historie. Úvodem ještě cítím povinnost poděkovat všem, kteří k výslednému textu přispěli radami a připomínkami a společnosti UPP za poskytnutí obrazových ukázek z digitalizovaného filmu.


Stručná rekapitulace

Po pečlivé digitalizaci Markety Lazarové, potažmo jiných archivních snímků, se volalo již řadu let. Situaci komplikovaly různé "objektivní" příčiny: nedostatek finančních prostředků, rozdílné názory na to jakým způsobem by se měla digitalizace ubírat, neskutečně zašmodrchaná autorsko-právní problematika, ochota některých lidí se o tomto vůbec bavit... V březnu 2011 se téměř jako blesk z čistého nebe objevila zpráva, že Národní filmový archiv (NFA) vypsal výběrové řízení na digitalizaci Markety Lazarové. Kritéria byla nastavena takto: přepis zdrojového materiálu se měl uskutečnit v technologii 4K, mělo proběhnout digitální restaurování obrazu a zvuku, výroba digitálních masterů 4K pro archivaci, distribuci a výrobu digitálních kopií. Finanční prostředky na celou akci poskytli: Nadace ČEZ, Film Servis Karlovy Vary, Ministerstvo kultury ČR a NFA. Rozpaky působily zadavatelské podmínky - termín dodání do 1,5 měsíce (premiéra byla plánována na MFF v Karlových Varech 2. 7. 2011), poskytnuté podklady (kterým byl podle zadání jen duplikátní pozitiv, tzv. intermediát) a striktní požadavek, že digitalizované dílo se nesmí odchýlit od jeho podoby (resp. podoby kopií vytvořených z duplikátního pozitivu). Ten jediný lze dnes totiž považovat za dobově autorizovaný svými tvůrci. Důvody pochybností tkvěly v tom, že za necelé dva měsíce se takový film dá stěží pečlivě zdigitalizovat a restaurovat (v zahraničí se obdobné akce odehrávají v řádu několika měsíců) a dále v tom, že poskytnuté podklady (duplikátní pozitiv) poskytují jen část zvukové a obrazové informace, která je v nejvyšší dochované kvalitě dostupná jen na negativu. Ten ale nebyl v zadání výběrového řízení mezi podklady uveden.

Výběrové řízení vyhrála společnost UPP, která se také neprodleně pustila do práce. Z různých směrů ke mně sice postupně proudily informace, že pro špatnou kvalitu duplikátního pozitivu nakonec přece jen UPP dostala k dispozici negativ, že jako konzultant u digitalizace spolupracuje kameraman František Uldrich (pracoval s Vláčilem na dokončování Markety a paralelně na Údolí včel) i jiní odborníci apod., nic detailního ale obecně známo nebylo. Premiéra digitalizovaného filmu na MFF v Karlových Varech byla podle skrovných ohlasů "podivná". Běžná periodika papouškovala fráze o výjimečnosti díla a o mimořádném přínosu jeho digitalizace, několik očitých svědků mi ale sdělilo, že projekce nebyla technicky dobře zabezpečená a prezentace digitalizovaného filmu proto neodpovídala tomu, jaký ve skutečnosti je, což je u festivalu, který se kde může ohání tím, že patří do kategorie A, dost zarážející.


Na vlastní oči...

V této fázi, kdy jsem začal propadat velké skepsi z toho, že se pravděpodobně propásla historická možnost zdigitalizovat Marketu opravdu pečlivě a důstojně, jsem obdržel pozvání Ivo Maráka, šéfa týmu, který Marketu digitalizoval. Společně s Petrem Soukupem ze Zóny a Luďkem Hudcem jsme se tak v úterý 19. července 2011 sešli v prostorách UPP, kde jsme s společně s těmi, kdo na digitalizaci "ručně" makali zasedli do projekční místnosti a strávili zde asi dvě hodiny nad výsledkem jejich práce. Marketa Lazarová nám byla prezentovaná ve velkoplošné referenční projekci 2K na námi vybraných ukázkách a dále na částech, kde byly vidět restaurátorské zásahy. Dojem, který mne neopouští ani s časovým odstupem, je výrazně pozitivní.

Po všech těch rozporuplných informacích z médií a internetu se dostavila velká úleva. (Vážně mne zaráží, že NFA nevydal žádnou tiskovou zprávu o výsledku digitalizace už k premiéře, doplněnou nějakým odborným lektorským posudkem, protože se tím mohlo předejít řadě následných nedorozumění v tisku a na netu.) Obraz digitalizovaného filmu se mi jeví jako velmi dobrý. Obsahuje detaily, které na dosavadních filmových kopiích chyběly, je pečlivě vyčištěný od škrábanců a nečistot. V zatmavenosti některých scén dodržuje podobu distribučních kopií, což byla součást zadání. Potěšilo mne, že obraz má zřetelné zrno, což svědčí o velké míře rozlišení a že není “počítačově” stabilní, ale vykazuje určité chvění, tak jako jsme na to zvyklí při projekci z filmového pásu (osobně mám totiž někdy u digitálních přepisů dojem určité nepřirozenosti, pokud se obraz ani nehne, ale dost možná je to jen subjektivní záležitost). Byl to vskutku požitek těkat očima po projekční ploše a všímat si detailů na pečlivě ušitých historických kostýmech, sněhových závějí, na nichž se ve větru tvořily doslova před očima sněhové jazyky, detailů stromů, plamene olizujícího dřevo pochodně, drobného inventáře zatemněné světnice...

Brzy se ukázalo, co je důvodem takového výsledku. Stav duplikátního pozitivu totiž realizátory donutil k tomu, že velkou část filmu museli přece jen skenovat z negativu. Byla to nimravá práce, kde se musely přepočítávat dobové korekce obrazu (dobové číslování se sice dochovalo, ale bylo nutné ho přepočítávat na současné technologie), musely se digitálně pracně odstraňovat nečistoty a různá poškození nebo např. v jednom místě i nahrazovat chybějící políčko ve filmovém pásu negativu (převzalo se
z jiné kopie). To vše se potom světelně a kontrastně přizpůsobovalo třem referenčním pozitivním kopiím. Výsledkem je digitální kopie, která myslím splňuje zadání o shodnosti s kopiemi vytvořenými z intermediátu, ale obsahující přitom více detailů než bylo na dosavadních přepisech, o čištění ani nemluvě.

Co mne ohromilo ještě víc byl zvuk. Marketu jsem v jednokanálovém mono zatím nikdy neslyšel tak čistě a zřetelně. Ve zvuku jdou rozeznat mnohem větší detaily Liškovy hudby, všechny nuance ruchů zapracovaných do zvukové stopy, všechny ty zvukové experimenty, k nimž se tvůrci ve své době odvážili a k nimž z dnešního pohledu dospěli často "rukodělným" způsobem. (Stále mi místy připadá skoro jako zázrak, že v mono systému dokázali docílit tak působivých "prostorových" efektů). I zde je důvodem dobrého výsledku to, že nebyla užita zvuková stopa z běžných kopií (kde je pro tyto účely v neuspokojivém stavu), ale její negativ. Což opět potvrzuje fakt, že využití mnohem širšího spektra zdrojových podkladů (pokud jsou zachovány) je pro kvalitní výsledek nezbytné. (Pro úplnost mohu ještě po x-té opakovat povzdech nad tím, že se bohužel nedochoval jak dobový čtyřkanálový zvuk, který podle některých svědectví opravdu existoval, ale k samotnému filmu nakonec nikdy nebyl nasazen a zvukový pás s ním byl časem zlikvidován, tak ani tzv. mezinárodní zvukový pás, který by sice obsahoval jen hudbu a ruchy, ale protože by byl s největší pravděpodobností na magnetickém nosiči, obsahoval by větší detaily a dynamiku.)

Všechny osobní dojmy a názory na kvalitu přepisu je nejvhodnější dokumentovat na přímých ukázkách, z nichž si může každý udělat vlastní názor. Prezentace obrazových ukázek na webu má ale své limity. Statický obrázek zkrátka nikdy nemůže podat komplexní pohled na kvalitu pohyblivého obrazu. Je to jen více či méně přibližná informace. 100% pohled a dojem tak myslím může poskytnout jen projekce filmu na velké plátno, která by měla být navíc i technicky zvládnutá (nastavení projektoru apod., o tom více dále v textu). Z tohoto pohledu je také k níže uvedeným ukázkám přistupovat.

Druhou věcí, jíž je nutné si před hodnocením vyjasnit, je obsah dvou často zaměňovaných pojmů: restaurace a remastering. Jde o termíny, které jsou v této oblasti sice zhusta užívané, ale obsahově nejsou zcela vyjasněné a to nejen v tuzemské, ale
i v zahraniční terminologii. Často se používají jako synonyma, bylo by ale vhodné jim dát přesnější obsah. Pokusím se zde nabídnout svůj pohled. Marketa Lazarová prodělala podle mne v této fázi restauraci: dodané podklady byly zdigitalizovány z nejlepších dostupných zdrojů (negativ) a v maximální technologické kvalitě (4K), byly vyčištěny a byla vytvořena digitální kopie přísně porovnávaná s tím, co obsahuje nejen duplikátní pozitiv, ale i běžné distribuční kopie díla. Film má tedy ve své autentické
(v době svého vzniku autorizované) podobě svůj digitální “otisk”.

Současnými technologiemi lze ovšem z takto sejmutým digitálních dat získat ještě o něco víc informací. Různými úpravami lze vytáhnout více detailů z obrazu, možná i zvuku. Takové kroky ale už vedou za hranici dochované podoby díla a měl by se pro ně tedy užívat spíš pojem remastering. Je samozřejmě věcí diskuse, jak by se takový remastering měl dělat a univerzální přístup asi neexistuje. Každý film má jiné "výchozí" podmínky - u starších filmů většinou již tvůrci nežijí a úpravy tohoto druhu jsou tak do značné míry spekulativní, ne vždy jsou dochovány všechny zdrojové materiály apod. Proto se podle mne z níže uvedených ukázek nejeví situace jednoznačně ve prospěch toho či onoho řešení. I u remasteringu by podle mne mělo platit, že byť překračuje dochovanou podobu díla, měl by respektovat jeho ducha a atmosféru. Obrazně řečeno, je to jako u mince: ta má sice dvě různé strany, ale je pořád jednou mincí.

Níže uvedené obrazové ukázky jsou převzaty z těchto zdrojů:

digibeta – Přepis užívaný pro vysílání v TV nebo výrobu DVD. Proveden je z duplikátního pozitivu (intermediátu).

DVD Second Run – Pro výrobu DVD byl použit výše uvedený přepis na digibetě. Britský vydavatel obraz vyčistil, pro odstranění určité zašedlosti pak i zvýšil kontrast, čímž obraz přišel o některé detaily a mezistupně šedé.

tzv. Hudcův přepis – Zkušební přepis části negativu (úvodní scéna přepadení), který před několika lety provedl Luděk Hudec pouze za účelem zjištění, v jakém stavu se negativ nachází a o kolik více obrazové informace je na něm proti duplikátnímu pozitivu. Protože nešlo o přesnou restauraci, byl přepsaný negativ jen rámcově upraven v kontrastech. U některých obrázků je zřetelné, že pro případnou restauraci či remastering (k němuž tento výsledek spíš směřuje, ale není jím) by se u některých záběrů musel ubrat kontrast apod. Přepis nebyl dělán v HD rozlišení.

neupravený UPP sken negativu – Takto vypadá surový negativ po naskenování, bez jakýchkoliv úprav. (Obdobně vypadal i při naskenování Luďkem Hudcem.) Na ukázkách jsou zřetelně vidět i nečistoty nebo kulaté rohy okeničky. Až z tohoto materiálu se při vzniku filmu vyráběla výsledná verze, kdy se za pomoci přepočítaného dobového číslování přidávala do záběrů různá míra kontrastu, podle toho, jak to tvůrci chtěli (a co jim tehdejší technologie a materiál umožnili). Míra tohoto číslování (gradingu) je ovšem předmětem asi nekonečné diskuse. Původní číslování z doby vzniku filmu lze sice rekonstruovat, ale není dnes kompatibilní s přístroji používanými ve filmových laboratořích. Je nutné ho tedy přepočítávat a výsledek pak ještě vztáhnout a přiblížit buď k nějaké dochované kopii (resp. údajům duplikátního pozitivu), což byl případ celého zadání digitalizace od NFA (restaurace), nebo k nějaké "ideální" variantě, jejíž podoba se ovšem nebude plně krýt s dochovanou verzí filmu (remastering).

UPP restaurace – Výsledná podoba filmu po restauraci. Obraz obsahuje informaci obsaženou v negativu, ale je dodatečně přizpůsoben (především v zatmavení scén) podobě kopií vytvořených z duplikátního pozitivu, tak jak to žádalo zadání od NFA. Pro prezentaci na stránkách Nostalghia.cz byly obrázky převedeny Adaptive filtrem do HD 8bit TIFF a optimalizovány pro zobrazeni na monitoru.
(text článku pokračuje pod obrázky)


[obrázky se mění pouhým najetím kurzoru myši na odkaz]


digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]




digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]




digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]




digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]






digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]






digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]






digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]






digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]






digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]






digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]






digibeta | DVD Second Run | tzv. Hudcův přepis | neupravený UPP sken negativu | UPP restaurace

digibeta

UPP restaurace ve full HD [kliknutím lze obrázek zvětšit]








Další ukázky UPP restaurace ve full HD
[kliknutím lze obrázky zvětšit]







































Jak dál?

21. července 2011 proběhla v prostorách archivního kina Ponrepo tisková konference NFA k distribuci digitalizovaného díla. Ze závěrů konference i z tiskové zprávy plyne, že film bude distribuován na digitálních nosičích pro digitalizovaná kina v rozlišení
2 K nebo 4K a do konce roku 2011 vyjde také na DVD a Blu-ray, jejichž vydavatelem bude NFA.

K tomu si dovolím několik poznámek. Předně je jistě dobře, že díky projekcím v rozlišení 4K nebo 2K se umožní veřejnosti vidět Marketu Lazarovou ve velmi dobré kvalitě. Jak je to ale u nás s kinosály, které mají možnost promítat film ve 4K (2K)? Digitálních projekcí, které mají DCI specifikaci a jsou tedy schopny promítat filmy alespoň ve 2K je v ČR několik set. Sálů vybavených přístroji pro mnohem lepší 4K projekci je zatím naprostý zlomek, ani ne deset. Investovat do takové techniky si leckdy nemohou dovolit ani kina ve větších městech, ale situace na tomto poli se dnes rychle mění. V případě Markety by ovšem zrovna toto neměl být takový problém, protože jak mi sdělilo několik lidí věci znalých, na Marketu by bylo lepší se jít podívat raději do kina s projekcí ve 2K. Důvody jsou čistě technologické a než bych je zde pracně popisoval, raději ocituji text, který mi k této věci přišel emailem: "Karlovarská projekce byla ve 4K. Do kina bych na Marketu doporučoval jít spíše ve 2K, protože většina současných 4K projekcí využívá technologii Sony SXRD, která trpí barevnou nestejnorodostí, přičemž kalibrace je složitá a drahá a zřejmě se - alespoň u nás - nedělá dostatečně často. Negativně se to projevuje právě u černobílých snímků - obraz hraje tyrkysovými a purpurovými tóny. (Při barevných projekcích jde o problém relativně subtilní - prakticky nepostřehnutelný.) Jinými slovy, laicky a stručně: u 2K projekce může mít divák relativně větší jistotu, že projektor bude seřízen tak jak by pro projekci starší černobílé Markety měl být. Jedním dechem ale nutno dodat, že odbyté může být i nastavení 2K projektoru, stejně jako každé podobné technologie. Až příliš častou praxí v dnešních kinech je do těchto mašinek nešťourat a seřizovat jen když už je to do očí bijící. Bohužel.

V této souvislosti se mi na mysl vkrádá jedna otázka. Nebylo by z několika důvodů vhodné nabídnout do distribuce také novou filmovou kopii, vytvořenou z nového negativu, vypáleného z restaurovaných digitálních dat? Nejen z důvodu jisté "piety", protože Marketa na filmovém pásu vznikla a její restaurovaná podoba by tomuto nosiči asi slušela, ale i pro alternativní způsob jejího dalšího uchovávání a také pro možnost ji promítat v digitálně nevybavených kinosálech. Celá úvaha vede i k šířeji pojatým otázkám: Co je vlastně měřítkem našeho vztahu k takovému dílu? Míra finančních prostředků vložených do jeho restaurace? Nemělo by se do tohoto poměřování zahrnout i to, jakými způsoby se snažíme výsledky prezentovat veřejnosti? Proč se taková digitální restaurace dělá? Aby se film v odpovídající kvalitě promítal v několika sálech, kde doufejme promítač nesprávným nastavením techniky nezmaří výsledky práce tvůrců filmu i těch, kdo na restauraci intenzivně pracovali, tak jako se to stalo na MFF v Karlových Varech? Aby se s ním obesílaly zahraniční přehlídky, případně se vydal na DVD/BD? Nemělo by být naší snahou nabídnout restaurované dílo i na médiu, na němž vzniklo, tedy na filmovém pásu? V zahraničí je takový postup naprosto standardní - restaurovaný film se znovu vypálí na filmový pás a promítá se v kinosálech, koluje po přehlídkách a festivalech... (např. Scorseseho digitálně restaurovaný Taxikář se v letošních Karlových Varech promítal právě z filmového pásu). Osobně vidím smysl restaurace právě v tomto postupu - z původního díla se digitálně sejmou data, vše se pečlivě restauruje, protože tato technologie nám to umožňuje v nejlepší míře, a pak se film “vrátí” zpět na filmový pás.

Tím směřuji i k dalšímu rozměru této úvahy. Marketa Lazarová je nyní na digitálních nosičích. Víme ale jak to bude s jejich čitelností za 10, 15 nebo 20 let? Víme jak se budou v budoucnu ukládat a šifrovat digitální data? Jaké budou způsoby konverze? A pokud ano, jak budou drahé a finančně dostupné? I z tohoto pohledu se nejen mně jeví jako určitá sázka na jistotu vytvoření nového negativu z digitálních dat, jehož životnost je přece jen perspektivně delší než u digitálních nosičů.

Z celé diskuse kolem digitalizace vyplývají závěry, které myslím mají i obecnější charakter:

- Dochování negativů a duplikátního pozitivu je nejideálnější výchozí situace: negativ obrazu a zvuku poskytuje nejvyšší míru zachovaných detailů obrazu a zvuku, duplikátní pozitiv pak poskytuje informace o tom, jak chtěli mít tvůrci tu kterou scénu upravenou přes korekce. Je nesmysl nevyužít příležitost komparace obou těchto zdrojů. V zahraničí se tento postup při digitální restauraci využívá naprosto běžně a to i u filmů starých několik desítek let, u nichž už žádní z tvůrců nežijí.

- Do budoucna by se mělo vyjasnit užívání pojmů restaurace a remastering. Marketa Lazarová je příkladem díla, kde máme sice dochované téměř vše podstatné pro digitalizaci (negativ s maximální obrazovou informací, negativ zvuku, duplikátní pozitiv s dochovanými informacemi o korekcích obrazu), ale protože už nežijí tvůrci, nemohou se k celému procesu nijak vyjádřit. To je téma na samostatný článek, na letošní LFŠ v Uherském Hradišti mu byl dokonce věnován jeden odborný seminář. Na tomto místě bych chtěl toto téma uzavřít jedním konstatováním: každé remasterované dílo by jako remasterované mělo být i uváděno - ať už z nově vytvořeného titulu nebo z titulků by mělo být zřejmé, že jde o nově "upravené" původní podklady.

- Pro mě osobně z výše řečeného navíc plyne, že případnému remasteringu by měla předcházet pečlivá restaurace. Ta nejen zabezpečí "konzervaci" stávající podoby díla, ale během práce na ní vzniknou podklady, které se pak dají využít při remasteringu. Ten vnímám jako jakousi nadstavbu, jako svého druhu jinou "interpretaci". Obecně jde ale o velmi složitou problematiku, v níž se prolínají měřítka umělecká, dobově estetická, technologická i právní, vyvolávající více otázek než odpovědí. Je myslím zřejmé, že některé obrazové i zvukové výsledky jsou omezeny technologickými možnostmi své doby a kdyby tvůrci měli možnost pracovat s tímtéž materiálem dnes, určitě by nevzniklo stejné dílo. A to nejen proto, že dnešní estetické názory jsou "posunuté" víc k technickému perfekcionismu než ke "skryté síle obrazu". Např. je asi jisté, že kdyby si tvůrci ve své době mohli vybrat způsob, jak překopírovat negativ s menšími ztrátami detailů, tak si vyberou ten, kde ty ztráty budou nejmenší. To nemá co dělat s dodatečným zatmavováním, úpravami světelnosti či korekcemi barev. To už je záležitost ryze umělecká... Jenže tvůrci už většinou nežijí a tak lze každou takovou práci (remastering) chápat jen jako interpretaci, více či méně založenou na dostupných informacích o tvůrčím záměru a výsledné podobě díla. A takových interpretací může být teoreticky tolik, kolik je diváků... Ještě složitější je tato situace u barevných filmů, protože pokud tam došlo během desetiletí ke ztrátě původní barevnosti, tak je oprávněné se ptát: Jak by měl vypadat restaurovaný nebo remasterovaný barevný film? Měla by se restaurace odehrávat v rovině digitalizace dochované barevně vyšisované kopie, u níž se odstraní škrábance a ponechají vybledlé barvy? Takto to tvůrci určitě nechtěli, proč by jinak používali barevný film? Z toho lze odvodit, že u barevných filmů by mělo jít asi mnohem častěji spíš o remastering, se všemi důsledky, které přináší. A podobných otázek by bylo víc a víc.

P.S. Pro úplnost pohledu připojuji odkaz na článek 9 poznámek ke 4K-Marketě ze Zóny 20. července 2011, v němž Petr Soukup, další účastník projekce v UPP, shrnuje celou digitalizaci i svůj pohled na věc.



Celý proces digitalizace Markety Lazarové tak otevřel téma, kolem něhož se u nás zatím chodilo jen tak opatrně po špičkách. Vlastní restaurace filmu proběhla v intencích zadání a osobně ji považuji za zdařilou. Marketa Lazarová je digitálně restaurovaná z negativu, obraz je pečlivě vyčištěn, zvuk v kvalitě v jaké ho asi ještě nikdo neslyšel (možná autoři ve studiu...). A to není málo. Do budoucna bychom se ale měli zcela regulérně zabývat otázkou, spokojíme-li se výhradně jen s takovými zadáními, která sice zakonzervují dochovanou podobu v digitálních verzích, nutně ale vedou i k přebírání vlastností, jež jsou u dochovaných děl anachronismem, daným technologickými mezemi v době jejich vzniku (ztráta detailů při překopírovávání z pásu na pás, u řady filmů šedý závoj daný vlastnostmi materiálu, u barevných filmů blednutí barev apod.), nebo zda-li se neodvážíme i kroku do neznáma a nezvolíme cestu remasteringu díla, který by respektoval v maximální možné míře původní podobu, ale nabídl by i jeho nové rozměry v parametrech, o nichž jsem se výše podrobněji rozepisoval.


Epilog

Pro velkou část zájemců bude shlédnutí Markety Lazarové aktuální až po vydání filmu na nosičích Blu-ray a DVD. Jak již bylo dříve oznámeno, vydavatelem těchto disků bude NFA, jehož zástupci na tiskové konferenci k digitalizaci a distribuci Markety Lazarové 21. července 2011 uvedli, že NFA film vydá na obou typech nosičů do konce roku 2011 v "luxusní" edici s bonusy a později i v nějakém "obyčejnějším" levnějším vydání (asi bez bonusů). V následně vydané tiskové zprávě se ale detaily k vydání BD/DVD nezmiňují, tak se lze jen dohadovat, co na discích kromě samotného filmu bude. (Více o tom viz článek na Zóně Marketa Lazarová na DVD a BD v prosinci z 22. července 2011.) Přiznám se, že mi nedá se zde nepodělit o jednu osobní reminiscenci, o jakousi svou osobní představu obsahu "luxusního" DVD boxu, kterou jsem si už před řadou let (odhadem někdy v letech 2005/2006) jen tak pro zajímavost načrtl. Zpočátku jsem si chtěl jen sám pro sebe udělat přehled o tom, co by bylo možné do specifikací DVD dostat. Pak jsem se ale začal vyptávat, zjišťovat co by bylo možné, hovořit s lidmi, kteří by na tom byli ochotni spolupracovat a ukázalo se, že lecos z těch představ by realizovat šlo. Níže přináším autentický sken těchto svých dobových poznámek i jejich pozdějších doplnění a korektur, dovolil jsem si jen rozostřit jména lidí, kteří na tom tehdy byli ochotni spolupracovat. Když na to dnes koukám, tak mě napadá že je to představa hodně idealistická a maximalistická. Ano, ale ona je taková i Marketa Lazarová! A já se stále domnívám, že jiný než maximalistický přístup si tento film ani nezaslouží.



[Obrazové ukázky z digitalizovaného filmu poskytla společnost UPP
a jsou publikovány se souhlasem společnosti Ateliéry Bonton Zlín a.s.
Text sepsal a vše dohromady sestavil Petr Gajdošík.
Na Nostalghia.cz publikováno 2. září 2011]



  • 25. 11. 2011 - Otevřený dopis Asociace českých kameramanů ministru kultury ve věci digitalizace filmů (PDF)
  • TOPlist

    © 2005-2013 Nostalghia.cz
    © 2005-2013 Petr Gajdošík a Radim Juřica
    nostalghia(zavinac)nostalghia.cz


    Prezentace na síti Facebook a G+