Červené kvítky v první části filmu fungují v záběrech ryze jako vyvážení kompozice bez dalšího významu. – Naopak celá linie s motivem červeného šátku má svůj dramatický vývoj. Na začátku mává otec při odchodu na rozloučenou šátkem v ruce, poté si jej zavazuje před startem letadla kolem krku. V následné střihově dynamické pasáži dojde k havárii a poté divák sleduje scénu na operačním sále, kde tatáž červeň září z lahve s krví. Celou linii pak zakončuje záběr na šátek padající k zemi.

V tomto filmu se červený markant přímo nevyskytuje, ale připomínám jej proto, že Vláčil zde pracoval s obdobným principem: snažil se o barevně co nejtlumenější film (ne moc úspěšně, „materiál filmu měl vládu nad našimi záměry“) a z této potlačené barevnosti měla výrazně vystupovat barevnost skleněných koulí, jimiž chtěl Vláčil evokovat mladíkovo zasněné okouzlení, které jej odlišuje od netečného, jen na svůj úkol plně soustředěného staršiny. V případě tohoto filmu jde spíš o barevnou poetickou hříčku.

Červená se zde vyskytuje prakticky vždy ve významu: nebezpečí, hrozba, tragédie… Ať už je to červený praporek železničního zřízence (po němž následuje výprask Viktora), červeň na státní vlajce za oknem ve spojení s ošetřováním nosu, červený monogram v okně promítající se na zeď nebo vysloveně krvavá skvrna na podlaze či Viktorově triku před rvačkou s Hansgeorgem.

Opět červený železničářský praporek, tentokrát se s ním ale výstražně nemává. Na blížící se sabotáž se neupozorňuje ani divák. – Příjezd německých vojáků a gestapa a následný otcův útěk oknem jsou opět rámovány červenými detaily. – Červené německé vyhlášky ostře kontrastují s okolím.

V tomto filmu Vláčil podle svých poznámek cíleně využil červenou barvu zadního světla nákladního tahače, které Meluzinovi evokuje zadní světlo Markétina motocyklu z jedné z předchozích scén, a současně předznamenává Markétin exitus v zadní části sanitky. (Motivů spojujících Markétino úmrtí s jinými scénami je ve filmu více, zde se ale věnuji jen použití červené barvy.)

Ve scéně v hospodě se Ruda v bezstarostné přiopilosti dívá kolem sebe skrze sklenku zabarvenou do červena vypitým likérem. Po jejím sklonění spatří přízrak hajného, kterého na začátku filmu zastřelil. – V železniční kůlně vidíme v okamžiku výstřelu z pistole v pozadí červenou lucernu, i nad mrtvolou zastřeleného četníka lze spatřit červená světýlka.

Nejvýraznějším červeným markantem je v tomto filmu dýnko Máchovy čepice a podšívka jeho kabátu, které jsou historicky doložené. Vláčil tento fakt využil k obrazovým kompozicím, v nichž červeň básníkova oděvu kontrastuje s podzimní náladou, atmosférou zmaru a blížícího se konce až k básníkově smrti.

[na Nostalghia.cz publikováno 7. 9. 2021]